19. května 2022 11:45 Topi Pigula

Krátká historie střelného prachu: Revoluce ve válčení vznikla omylem a díky netopýrům

Střelný prach nebyl vynalezen za účelem usnadnění práce v lomu, k efektivnějšímu zabíjení nebo jako náplň oslavných raket, což bylo jedno z jeho pozdějších použití.

Složení střelného prachu je poměrně jednoduché. Stačí totiž tři komponenty v podobě ledku, dřevěného uhlí a síry, které jsou smíchané ve správném poměru. Zejména poměr ledku mění výbušnou sílu střelného prachu, takže se lépe hodí buď k trhacím pracem, nebo jako náplň nábojnic.

Za revolučním objevem stáli alchymisté hledající elixír mládí, nápoj nesmrtelnosti nebo způsob, jak vyrobit zlato z jiných prvků. Clifford A. Pickover uvádí ve své Knize o vědě, že první známá zmínka o střelném prachu pochází spolu s varováním o jeho hořlavosti z Číny poloviny 9. století. Zároveň se v ní psalo o zahřívání síry, sirného materiálu realgaru a ledku s medem. Autor popisuje nejen kouř a plameny, ale i popáleniny a vypálený dům.

Právě ledek se stal hlavním rozdílem mezi nově vynalezeným střelným prachem a ostatními zápalnými či výbušnými směsmi. Kde ho ale dávní Číňané brali? Jednou z možností bylo využití mohutných nánosů netopýřího trusu, který je na ledek nesmírně bohatý a po staletí se hromadil v tisícovkách čínských jeskyní. Číňané světelnými a výbušnými efekty kromě jiného zaháněli zlé duchy tak, že dutou bambusovou hůl naplněnou třaskavou substancí vhodili do ohně. Věřilo se, že následný výbuch zaplaší hrozící nebezpečí.

Čínské vynálezy

V roce 1044 se v čínských spisech věnovaných vojenské technice uvádí již celá řada receptů na výrobu a užití střelného prachu. Zároveň měla civilizace obehnaná mohutnou zdí poměrně vyvinutý metalurgický průmysl a uměla pracovat s recepty na signální či dusivé dýmy. Do Evropy se však střelný prach dostal až o několik století později. Číňané totiž měli snahu o maximální utajení svých vynálezů, ať už to byl právě střelný prach, nudle, výroba hedvábí, vynález papíru či kompasu.

V Evropě se tak vynález střelného prachu přikládá Berchtoldu Schwartzovi. I tento německý mnich z Mohuče měl mít jen štěstí a smícháním správných přísad ve správném poměru přišel v alchymistickém bádání na explozivní směs. „Jmenovaný mistr Berchtold chtěl jednou zlatou barvu vypálit. K tomu náležel sanytr, síra, olovo a olej,“ píše se v jedné z „ohněstrůjných“ knih zvaných Feuerwerksbücher.

Podle různých materiálů se zdá, že Schwartz – podobně jako Číňané – nechtěl vytvořit přímo střelný prach, ale mířil po jiném objevu v podobě umělého zlata. Spolu s evropským objevem střelného prachu se mu pak přikládá i vynález moždíře, ničivé dělostřelecké zbraně, jež se užívala především na obranu a či obléhání pevností. Ta se objevila v Německu poprvé kolem roku 1375.

Zdroj: Clifford A. Pickover, Kniha o vědě

Topi Pigula

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom