Před 32 lety byla ze seznamu duševních poruch vyškrtnuta homosexualita

Homosexualitu obecně charakterizuje eroticko-sexuální chování zaměřené na jedince stejného pohlaví.

Právě 17. května si homosexuálové po celém světě připomínají rozhodnutí Světové zdravotnické organizace (WHO), která v roce 1990 vyškrtla homosexualitu ze seznamu duševních poruch.

Homosexuálové slaví

Mezinárodní den boje proti homofobii (International Day Against Homophobia) se v současné době slaví ve více než 130 zemích světa. Faktem ale zůstává, že je homosexualita v 73 zemích stále považována za nezákonnou. Účastníci svátku všech homosexuálů se snaží podpořit miliony lidí bez ohledu na sexuální orientaci, pohlavní identitu nebo vyjádření, přičemž hlavním účelem je zvýšit povědomí o násilí, diskriminaci a represích vůči LGBT (lesbám, gayům, bisexuálům, transgenderům). Akce většinou zahrnuje rozsáhlé pouliční pochody, přehlídky a festivaly. Svátek homosexuálů se velmi brzy stal uznávanou záležitostí, o čemž svědčí nejen početné zastoupení států a statisíce slavících, ale bezesporu také oficiální uznání od mnoha mezinárodních institucí, jako je například Evropský parlament.

Je homosexualita nemoc?

Ačkoliv nám historie ukázala, že se veřejnost s tímto názorem mnohdy obecně ztotožňovala, o náboženství ani nemluvě, vědecké výzkumy tento úsudek označily za zcela mylný. Jednoduše proto, že se člověk buď narodí jako heterosexuál, nebo jako homosexuál, přičemž jedinci, kteří si nejsou svojí orientací jistí (obě pohlaví je přitahují), jsou bisexuálové. Sexuální centrum máme v mozku pouze jedno, přičemž jeho stavba je neměnná a nelze ji nijak přetvářet. Dřívější odstrašující případy, kdy byli homosexuálové „léčeni“ různými léky a hormony, byly tak zcela neefektivní a zbytečné. Nejhorší bylo období, v němž se homosexuálové „léčili“ a umírali na hranicích.

Homosexuální život se v různých časech a různých kulturách diametrálně lišil a liší. Toto chování bývalo (a bývá) schvalováno, tolerováno, ale také zakazováno a trestáno. A nejde pouze o dobu dávno minulou, ale bohužel i o současnost. Mezi lidmi se na otázku homosexuality stále objevují protichůdné názory, kdy na straně jedné lidé hovoří o jakési variantě normálního lidského chování, kdežto na straně druhé mluví o deviaci. I přesto, že je homosexualita nepochybně přítomna v každé kultuře, je to ve většině zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky stále považováno za tabu.

Homosexualita je u zvířat populární

Heterosexualita není stoprocentní dokonce ani v celé živočišné říši. Stejnopohlavní párové soužití a všemožné genitální aktivity lze pozorovat u mnoha druhů. Jeden příklad za všechny, u šimpanzů, s nimiž sdílíme naprostou většinu genomu, hraje homosexualita výraznou úlohu. Výjimku netvoří ani lvi, kde se často samci spolčí za účelem posílení vzájemných vazeb. Homosexualita je docela běžná také mezi delfíny a kosatkami, u nichž je párování samců a samic pomíjivé, zatímco mužský pár může zůstat pospolu klidně i mnoho let. Homosexuální chování bylo prozatím pozorováno u více než 1 500 živočišných druhů, přičemž je velmi pravděpodobné, že skutečný počet bude mnohem vyšší. Zajímavé také je, že zatímco mezi některými zvířaty je homosexualita spíše ojedinělým jevem, u mnohých je toto sexuální chování občasně praktikováno po celý život.

Text: Petr Smejkal