20. listopadu 2023 14:06
Adam Vala

Země je odsouzena k záhubě: Vědci konečně vědí, jak zničující proces proběhne

Příběh naší planety je zpečetěn. To není nové zjištění, jen konstatování faktu, který vychází z pozorování hvězd a jejich chování na sklonku jejich existence.

Až se Slunce přiblíží ke sklonku svého života, začne vyčerpávat svůj hlavní zdroj paliva, jímž je vodík, v blízkosti svého jádra. Tím dojde k jeho smršťování a reakcí bude naopak rozpínání vnějšího obalu, který se začne ochlazovat.

Z hvězdy se tak stane červený obr, který může svou velikost doslova nafouknout až 1 000násobně, čímž dojde k pohlcení nejbližších planet. Nyní mají astronomové pro teorii oporu, když situaci pozorovali v hlubinách vesmíru. U nás nastane zhruba za 5 miliard let.

K tématu: Astronomové našli Hvězdu smrti. Opravdu požírá planety

Za studií stojí astrofyzik Kishalay De z Massachusettského technologického institutu, který spolu se svými kolegy učinil průlom poté, kdy zkoumal záblesk záření nazvaný ZTF SLRN-2020. Záblesk se odehrál v roce 2020 v disku Mléčné dráhy ve vzdálenosti asi 12 000 světelných let poblíž souhvězdí Aquila. Během této události se hvězda v průběhu jediného týdne zjasnila stonásobně.

K objevu došlo náhodou

Původní objev byl učiněn na základě analýzy dat shromážděných zařízením Zwicky Transient Facility, které vyhledává na obloze hvězdy, jež rychle mění svou jasnost. Astrofyzika překvapilo, že na rozdíl od novy, která má kolem sebe horký plyn, byl tento zdroj obklopen především chladným plynem, který vzniká při splynutí hvězd. Když se vědec následně podíval na data z totožné hvězdy, která shromáždila Keckova observatoř na Havaji, našel rovněž molekuly, které mohou existovat pouze při velmi nízkých teplotách.

Studený plyn může časem zkondenzovat a vytvořit prach. Vědecký tým tudíž přibližně rok po prvním objevu analyzoval data ze stejné hvězdy, tentokrát získaná pomocí infračervené kamery na observatoři Palomar. Tato data mohou přinést signály chladnějšího materiálu, na rozdíl od jasných signálů ve viditelném světle, které často pocházejí z nov a jiných silných událostí. Vědci zjistili, že krátký výtrysk viditelného světla z hvězdy byl doprovázen mimořádně jasnými signály v blízké infračervené oblasti, které v průběhu šesti měsíců pomalu slábly, což potvrdilo podezření, že tento zdroj skutečně vytvořil velké množství prachu.

Jak pohlcení planety vypadá

Poslední kousek skládačky pak přišel v momentě, kdy vědci prozkoumali data získaná infračerveným vesmírným teleskopem NASA NEOWISE. Ten naznačil, že celkové množství energie, které hvězda uvolnila od svého prvního vzplanutí, bylo překvapivě malé. Šlo o tisícinu velikosti jakéhokoli hvězdného splynutí pozorovaného v minulosti. „Znamená to, že cokoliv se s hvězdou spojilo, musí být tisíckrát menší než jakákoliv jiná hvězda, kterou jsme dosud pozorovali,“ uvedl De ve svém prohlášení. „Je šťastnou náhodou, že hmotnost Jupiteru je asi jedna tisícina hmotnosti Slunce. Tehdy jsme si to uvědomili – tohle byla planeta, která narazila do své hvězdy,“ popisuje astrofyzik.

Na základě charakteru výbuchu astronomové odhadli, že se při události uvolnil vodík o hmotnosti rovnající se asi 33násobku hmotnosti Země a také asi 0,33 hmotnosti prachu. Z těchto poznatků usuzují, že progenitorová hvězda měla asi 0,8 až 1,5násobek hmotnosti našeho Slunce a pohlcená planeta měla asi 1 až 10násobek hmotnosti Jupiteru.

Nyní, když vědci vědí, jak pohlcení planety pravděpodobně vypadá, mohou podobné události hledat i v budoucnu, zejména proto, že infračervené průzkumy budou podle vedoucího studie v příštím desetiletí stále běžnější.

Zdroj: Space / NASA

Adam Vala