Vesmírná turistika: Vědci varují před nedozírnými následky miliardářského byznysu

20. červenec 2021 se nesmazatelně zapsal do života podnikatele Jeffa Bezose. S raketou New Shepard vlastní společnosti Blue Origin totiž dosáhl hranice vesmíru a navázal tak na deset dní starý „výlet“ britského miliardáře Richarda Bransona. Ten v rámci rodícího se lukrativního odvětví vesmírné turistiky stoupal k obloze v raketoplánu VSS Unity, patřícímu jeho společnosti Virgin Galactic. Jako třetí by se pak měl připojit také Elon Musk, který chce –⁠ stejně jako jeho dva souputníci –⁠ v budoucnu nabízet lety do kosmu všem, kdo o ně projeví zájem a zaplatí nemalou částku. Docentka fyzikální geografie na University College London Eloise Marais ale ještě před Bezosovým startem ve svém článku uvedla, že cena bude mnohem vyšší a pravděpodobně ji zaplatíme všichni.

Jak už jste pravděpodobně pochopili, Marais se zabývala ekologickou stránkou věci a článek publikovaný v prestižním časopise The Conversation nepřináší bůhvíjak uspokojivé závěry. „Jaké budou pravděpodobné důsledky kosmické turistiky pro kosmické prostředí?“ ptá se sama sebe Marais a hned přináší odpověď. Ačkoliv se Jeff Bezos chlubil, že jeho raketový pohon Blue Engine 3 je ekologičtější nežli Bransonův v VSS Unity, spalování pohonných hmot obou těles produkuje skleníkové plyny a látky znečišťující ovzduší.

Zátěž pro atmosféru

Při spalování paliva BE-3 vzniká velké množství vodní páry, zatímco při chodu motorů VSS Unity a potažmo i Muskova Falconu vzniká oxid uhličitý, saze a rovněž určité množství vodní páry. Okysličovadlo na bázi dusíku, které používá raketoplán Unity, rovněž vytváří oxidy dusíku, tedy sloučeniny, které přispívají ke znečišťování ovzduší. Zhruba dvě třetiny zplodin se totiž uvolňují do stratosféry a mezosféry, kde ovšem mohou přetrvat i několik let. Velmi vysoké teploty, které vznikají během startu, ale i návratu tělesa do atmosféry, přeměňují podle Marais stabilní dusík v ovzduší na reaktivní oxidy dusíku. Tyto plyny a částice pak mají negativní účinky na atmosféru, jako je přeměna ozónu na kyslík, a tím také na ztenčování ozónové vrsty, resp. vytváření stratosférických mračen, poskytujících dostatek povrchu k tomu, aby výměna ozónu za kyslík probíhala ještě rychleji.

Sám o sobě by ale k problému podle Eloise Marais stačil už jen oxid uhličitý spolu se sazemi, které zachycují teplo v atmosféře a mají být jedním z důvodů globálního oteplování. Vypouštění raket v očekávaném množství až několik set startů ročně proto bude dle závěrů fyzikální geografky muset jít ruku v ruce s mnoha podrobnými testy a modely, aby bylo možné zohlednit všechny složité procesy a přetrvávání látek v atmosféře. Marais rovněž tvrdí, že už současné množství startů, pohybující se kolem jedné stovky ročně, je na hranici únosnosti a k dalším negativním dopadům by prý stačilo toto číslo navýšit jen nepatrně.

„Během startu mohou rakety vypouštět čtyřikrát až desetkrát více oxidů dusíku nežli Drax, největší tepelná elektrárna ve Velké Británii, za stejné období. Emise oxidu uhličitého pro zhruba čtyři turisty při letu do vesmíru budou padesátkrát až stokrát vyšší než jedna až tři tuny na cestujícího při dálkovém letu letadlem,“ varuje Marais. I proto volá po řádných kontrolách a regulacích, které budou v souladu s celosvětovou snahou snížit znečištění a chránit atmosféru. Vychází tak najevo, že rodící se miliardový byznys pouhých tří společností může významně ovlivnit životy nás všech, aniž bychom kdy vstoupili na palubu Falconu, New Shepardu nebo VSS Unity a měli alespoň pomíjívou šanci vesmír skrze okénko zahlédnout.