Už víme, co zasadíme na Marsu. Bez problémů to tam přežije!

Nedostatek vody (byť se spekuluje, že voda na Marsu se skrývá v podzemí), silná radiace, nedostatek kyslíku... to vše čeká na pozemské organismy, jež by chtěly kolonizovat Mars.

V laboratořích se dá leccos nasimulovat a astrobiologové hledají organismus, který by podmínky nehostinné planety zvládl v co možná nejlepší kondici. Lišejník s odborným jménem Pleopsidium chlorophanum, tedy hezky česky drobnovýtruska žlutolesklá, padl do oka vědcům z Německého střediska pro letectví a kosmonautiku, kteří se pokusili zjistit, co všechno vydrží. Laboratorně jej proto po dobu 34 dnů vystavili podmínkám na planetě od nás vzdálené přes 100 milionů kilometrů. Údaj o vzdálenosti mezi Zemí a Marsem se neustále mění a pokud vydržíte do 17. července 2018, tak bude Mars přiblížen k Zemi na extrémně krátkou vzdálenost, „pouhých“ 57 589 mil. km.

Nesmrtelný lišejník

Drobnovýtruska patří mezi litochorní lišejníky, což znamená, že roste pevně přichycena na povrchu kamenů. Navíc jí vyhovuje prostředí vysokých hor a zvládá extrémní klima. Druh má poměrně široké rozšíření od Antarktidy přes americkou Sonorskou poušť až po hory Evropy, a dokonce byl na několika lokalitách nalezen i u nás. Jedinec použit v rámci výzkumu byl sebrán na Antarktidě v lokalitě Black Ridge v nadmořské výšce 1492 a udržován v teplotě –20 stupňů C. Tento druh preferuje vulkanické či žulové horniny (žula je hlubinnou vyvřelinou) a spokojí se minimálním množstvím vody.

„Kdyby se život začal vyvíjet na Marsu v jeho ranné historii, kdy byla planeta teplejší a vlhčí než dnes, a následně ustoupil do chráněných lokalit a přizpůsobil se změněným podmínkám, mohl by tam být i dnes,“ uvádějí autoři svůj pokus ve článku "Adaptation of an Antarctic lichen to Martian niche conditions can occur within 34 days." Řasa rodu Acanospora je pro životní funkce lišejníků drobnovýtrusky velmi důležitá, protože zajišťuje v organismu fotosyntézu. I ta byla součástí pečlivého sledování. Proč si vybrali právě tento druh lišejníku?

„Protože žije na Zemi v podmínkách, které se přibližují těm na Marsu. Nízká teplota, vysoké UV záření, minimum vody.“ vysvětlují autoři studie. Takže stačilo jen podmínky ještě trochu více „přitvrdit“ a pozorovat, zdali a jak dobře to drobnovýtruska zvládne. K projektu patřilo i nasvětlování organismu xenonovou lampou s takovým spektrem záření, aby byla imitována radiace dopadající na povrch Marsu, atmosféra obsahovala 92 % kysličníku uhličitého a 4 % dusíku, relativní vlhkost se pohybovala v závislosti na délce „dne“ mezi 0,1 % a 75 %, zatímco teplota ve stejném cyklu kolísala mezi 21 stupni C až –50 stupni C. Tlak atmosféry 800 Pa. Tlak zemské atmosféry u mořské hladiny je 1013,25 hPa, takže je jasné, že šlo o atmosféru řádně „marsovsky zředěnou“. Průměr atmosferického tlaku na Marsu se totiž pohybuje mezi 600–800 Pa.

Teď už jen dostat ji na Mars!

Jak celý pokus dopadl? Pro lišejník a lidské poznání výtečně, protože se ukázalo, že drobnovýtruska zvládá podmínky rudé planety bez větších potíží. Pokud byly simulovány podmínky, jaké panují například ve spáře některého z kamenů, které drobnovýtruska běžně osidluje a kde je odstíněno největší záření, tak její řasa dokonale fotosyntetizovala. Při dlouhodobém vystavení plné radiaci, jako například na povrchu kamenů (a nikoli v odstíněné spáře) zřejmě došlo ke zpomalení až zastavení fotosyntézy v lišejníku obsažené řasy. Výzkum byl podpořen největší vědeckou organizací v Německu, Helmholtzovou asociací (Helmholtz-Gemeinschaft Deutscher Forschungszentren), v rámci jejího projektu Planetární evoluce a život. Výsledek pokusu více než jasně naznačuje, že některé pozemské organismy mají na Marsu šanci na život. Není otázkou, zdali se člověk na Mars dostane, ale kdy k tomu dojde. A zdá se, že drobnovýtruska poputuje s ním.

Text: Topi Pigula