Pravěká letiště. Největší pterosauři odlétali ze startovacích ranvejí

Pterosaura jménem Quetzalcoatlus byste na obloze jen tak nepřehlédli. Jeho křídla měla rozpětí přes 10 metrů, a když se postavil na zem, byl vysoký asi jako dnešní žirafa. Žil asi před 67 miliony lety a rozpětím křídel připomínal stíhačku F-16.

Šlo o vůbec největšího létajícího tvora na naší planetě. A jak byl velký, tak byl pro vědce záhadný. Podle jejich propočtů měl totiž tak těžké tělo, že se mohl vznést jen tak, že skočil z útesu a pak se už nesl na proudech větru. Velmi zvláštní tedy je, že žil v období křídy v oblasti, kde žádné takový útesy nebyly…

Animace na pomoc

Odpověď našli paleontologové až díky počítačové animaci. Na ní skupina vědců z univerzity v Bristolu studovala, jakým způsobem se tvor velikosti a váhy Quetzalcoatluse mohl vznést. Simulovali chování ve virtuálním větrném tunelu – přišli při tom na spoustu zajímavých faktů.

Je příznačné, že s tímto programem přišli doktorandi, kteří se nebáli uplatnit zcela nové postupy, jež se zatím v paleontologii neuplatnily. Autorem simulace je Colin Palmer, student, který se před paleontologií věnoval hlavně leteckému inženýrství.

Létající jachta

Jeho tým zjistil, že křídla Quetzalcoatluse se chovala velmi podobně jako plachty moderní jachty. Jejich start musel podle Palmera vypadat velmi komicky. Ptakoještěr se musel rozběhnout, ideálně ze svahu a proti větru. Utíkal po čtyřech, opíral se o klouby svých přeměněných předních končetin, jež mu sloužily jako křídla. Přitom nabíral rychlost. Když byla dostatečná, tah vzduchu ho vznesl k obloze. Pokud vám to připadá podobné tomu, jak dnes startují majitelé rogal, jste na správné stopě. Jen pravěký tvor k tomu potřeboval výrazně širší vzletovou dráhu – přece jen roztáhnout deset metrů široká křídla si vyžaduje dost prostoru.

Podívejte se na animaci letu tohoto ptakoještěra:

Stejně komplikované muselo být i přistání. Quetzalcoatlus měl extrémně lehké a současně křehké kosti. Jejich stěna byla široká jen jeden milimetr – každý silnější náraz by znamenal zlomeninu. Při přistávání tedy zřejmě divoce mlátil křídly, nakonec dopadl na všechny čtyři končetiny, aby se tak lépe rozložila jeho váha. Po dopadu ještě několik metrů běžel po čtyřech, aby zabrzdil.

Kde vzal Quetzalcoatlus jméno? Quetzalcoatl byl středoamerický bůh. Měl podobu opeřeného létajícího hada, případně vousatého muže s bílou pletí. Jeho nejzáslužnějším činem byl vynález čokolády a kakaa...

V letu se potom ptakoještěr choval podobně jako dnešní albatrosové. Patřil podle tvaru křídel k vynikajícím letounům; křídly příliš nemával, spíš se vznášel na mořských větrných proudech. Lovil ryby, za nimiž se snášel až k mořské hladině.

Jiná teorie však tvrdí, že větší část jeho stravy tvořily mršiny, k nimž se pterosauři slétali z velké dálky. Plachtění jim pak mohlo sloužit jako vyvýšená pozorovatelna, z níž za malých energetických vkladů pozorovali, kde je nejbližší kořist…

Přestože byl vestoje stejně vysoký jako dnešní žirafy, vážil jen zlomek jejich hmotnosti: necelých 70 kilogramů. To je pro létajícího tvora naprosté maximum, více už není z fyzikálního hlediska možné.

A na závěr – srovnjete, jak malí byste byli ve srovnání s tímto podivuhodným pravěkým tvorem: