Návod profíka: Jak nejlépe vyfotit dokonalé snímky oblohy?!

K nočnímu focení je samozřejmě třeba něco málo výbavy. Neobejdete se bez stativu, počítače a samozřejmě fotoaparátu. Zatímco je opravdu jedno, jaký stativ nebo počítač máte, fotoaparát potřebujete takový, na kterém můžete nastavit parametry expozice manuálně a který zvládá focení do takzvaného RAW formátu (s jpg také něco zmůžete, ale není to ono).

Samozřejmě nejlepší volbou jsou v tomto případě digitální zrcadlovky, nicméně i pokročilejší kompakty podobné nastavení zvládají. Může se hodit i intervalometr, ale jde to i bez něj.

Základní nastavení fotoaparátu

Pokud jste někdy zkoušeli fotit na manuální režim, víte, že za šera je třeba zvýšit citlivost čili zvýšit ISO. Jenže zatímco zvyšujete ISO, fotky se stávají víc a víc zašuměné. Je třeba najít ideální poměr mezi citlivostí a šumem. U nižších tříd fotoaparátů bude tahle hodnota někde okolo 2000.

Je také třeba snížit clonu na minimum. Jak napovídá název, clona cloní světlo a hvězdy jsou tak slabé, že je opravdu netřeba clonit. V tomto případě bude záležet na objektivu, který vlastníte. U těch nejběžnějších se nejnižší hotnota clony pohybuje okolo f/4.0. Lepší objektivy mají f/2.8. Čím nižší číslo, tím snáze se obloha bude fotit.

Odzoomovat! Kouzlo širokých záběrů je především v tom, že vám dovolí delší expozice. Země se poměrně rychle otáčí a hvězdy se na dlouhých expozicích rozmažou. Řešením je hodinový stroj, který umí otáčet fotoaparát stejnou rychlostí jako se otáčí obloha, ale to už je vybavení navíc, bez kterého se obejdeme. Objektivy, které lze odzoomovat na délku menší jak 20 mm, budou bohatě stačit. Pro příklad – 15mm objektiv zvládne bez rozmazání expozice dlouhé i 25 vteřin.

Poslední, co musíme na fotoaparátu nastavit, je zaostření do nekonečna. Hvězdy jsou pro fotoaparát v nekonečnu, takže pokud je nechceme podivně rozostřené, je tohle dobrá volba. V noci se ostří docela špatně, takže nejlepší je ostření manuální.

Takhle to jde ze Sečské přehrady. Autor: Petr Horálek.

Čím delší expozice tím…

… lepší rozhodně ne. Logika věci sice napovídá, že na čip fotoaparátu při dlouhé expozici dopadne více fotonů a hvězdy tak budou lépe vidět, ale realita je trochu jiná. Příliš dlouhou expozicí se nejen rozmazávají hvězdy, jak už bylo řečeno výše, ale zvyšuje se i šum. Takže i když toužíte po efektu rozmazaných hvězd, dlouhé expozice se prostě nevyplácejí. Základem je pořizování mnoha expozic a jejich skládání, které se následně provádí v počítači.

Dlouhá expozice by se v českých a moravských luzích a hájích mohla zle vymstit i díky světelnému znečištění. Jednoduše zachytíte víc fotonů z pouličního osvětlení než z hvězd.

Snímky mléčné dráhy

Jdeme na to. Snímky Mléčné dráhy nebo nějakého souhvězdí je jednoduché pořídit. Stačí namířit na místo, které chcete fotit, a pořídit třeba dvacet snímků po dvaceti vteřinách. Pokud chcete být důslední, pořídíte si ještě třeba pět tzv. temných snímků, kde zakryjete objektiv a vyfotíte doslova jen tmu. Ty poslouží pro eliminaci šumu. To hlavní se odehraje až při zpracování v počítači. Naštěstí je k dispozici nejeden program, který si se skládáním astronomických snímků poradí. Mezi ty nejpopulárnější patří třeba Deep Sky Stacker (lze stáhnout i lokalizovaný v češtině, funguje na všech běžných OS, i když pro cokoliv jiného než Windows to chce trochu přesvědčování ke stažení zdarma). Právě podobné programy si poradí i s temnými snímky. Jednoduše všechny snímky nakrmíte do programu a s chvilkou trpělivosti za chvíli budete mít složený výsledný snímek. Často na první pohled nebude vypadat moc dobře, je třeba si pohrát s nastavením barev. Počítejte s tím, že pokud na snímku chcete mít horizont, bude to vyžadovat víc práce. Složením hvězd se totiž rozmaže horizont a naopak. Nejlepší je složit svě verze snímku a pak je prolnout, na což poslouží starý dobrý Photoshop.

Samozřejmě se musíte smířit s tím, že zatímco lidem v Chile nebo na Kanárských ostrovech postačí jeden snímek a chvilka hraní v Photoshopu, v srdci Evropy musíte snímků nakombinovat více, abyste vůbec něco viděli.

Hvězdná dráha, jak ji umí zachytit profesionálové. Roli hraje samozřejmě i fakt, že se jedná o místo s perfektní oblohou, observatoř La Silla v Chile. Autor: Petr Horálek

Pořídit snímky stop hvězd na nebi je ještě o něco snazší než vyfotit Mléčnou dráhu. Pokud chcete co nejcelistvější kružnice, nastavte fotoaparát na sever a začněte pořizovat snímky. Dvě hodiny dvacetivteřinových expozic vám zajistí už docela pěknou fotku. O složení se opět postará nějaký software, existuje několik pluginů do Photoshopu nebo přímo program s názvem Startrails (existující na Windows i MacOS, na rozdíl od pluginů je zdarma). Výhodou je, že tyto snímky se přirozeně skládají přímo na sebe. Horizont se tedy ani nehne a ‘rozmazávají’ se jenom hvězdy, což je efekt, po kterém toužíme. Navíc je velice jednoduché zbavit se případně jedné nebo dvou fotek, které nevyhovují, Startrails software většinou umí stopu extrapolovat.

Pokud máte velmi pěknou oblohu i z jedné expozice, vyplatí se většinou pro snímky startrails snížit ISO, aby stop hvězd nebylo příliš mnoho. Výhoda pořizování startrails tkví i v tom, že pokud budete mít štěstí na meteority, pravděpodobně je zachytíte a získáte tak snímek vcelku unikátní.

Stopy hvězd nad Grand Canyonem, USA. Autor: B. Tafreshi (TWAN).

Povedlo se? Máte nějaké hvězdné úlovky?

Jana Poledniková