Druhá Země ve Sluneční soustavě? Vytoužený objev by znamenal naprostou katastrofu

Od roku 2016, kdy astronomové z Kalifornského technologického institutu přišli s hypotézou, že se v naší soustavě může nacházet dosud neobjevená devátá planeta, zůstává toto téma stále živé a je předmětem seriózních výzkumů. Ačkoliv dosud existenci planety nikdo nepotvrdil, mluví se o ní díky matematickým modelům pohybu a oběžných drah malých ledových těles vyskytujících se za Neptunem. Vědci si všimli anomálií, které by mohla způsobovat přítomnost velkého tělesa, resp. jeho gravitace, na potvrzení ale bude muset lidstvo ještě počkat.

K tématu: Kolik máme ve sluneční soustavě planet? NASA má jasno!

Přesto úvahy nad devátou planetou motivují vědce k dalším podobným výzkumům a úvahám, které v samém důsledku mohou pomoci vysvětlit, jak křehká je sluneční soustava a co by se stalo, kdyby se další planeta začala formovat spolu s ostatními. Se studií přišel astronom z Kalifornské univerzity Stephen Kane, který se v první řadě zaměřil na zjevnou mezeru přímo mezi známými planetami naší soustavy. Kane upozornil na obrovský skok ve velikostech Země a Neptunu, tedy největší terestrické a nejmenší plynné planety, což nebývá ve vesmíru obvyklé. Jen pro představu, Neptun je přibližně čtyřikrát širší a sedmnáctkrát těžší nežli naše planeta.

Podivuhodné mezery

Další mezeru pak Kane vidí ve vzdálenostech planet od Slunce, konkrétně v prostoru mezi Marsem a Jupiterem, kam by se klidně další planeta „vešla“ a naše soustava by působila jako řada dalších, které lidstvo objevilo a pozorovalo. Jak totiž Kane uvádí, mnohem častější je, že jsou planety uspořádány bez tak zjevných skoků, a právě odtud se vzala úvaha nad tím, co by se stalo, kdyby vzniklý prostor vyplnila tzv. superzemě, tedy terestrická planeta, která by však byla mnohem větší než Země. Za tímto účelem provedl Kane několik matematických výpočtů a simulací, během kterých měnil hmotnost a velikost této fiktivní planety a sledoval, jak ovlivňuje oběžné dráhy ostatních těles. Výsledek by byl zejména z našeho pohledu zničující.

Kámen úrazu tkví v tom, že přidáním další planety do naší soustavy, konkrétně na zmiňované místo mezi Marsem a Jupiterem, by došlo k destabilizaci oběžné dráhy druhé uvedené planety. S přihlédnutím k tomu, že je Jupiter ze všech největší, přitahuje svou gravitací další planety a doslova je drží na oběžných drahách kolem Slunce. Pokud by ale došlo na vychýlení, Merkur a Venuše by byly s největší pravděpodobnosti z naší soustavy vymrštěny. Týkalo by se to ale za nějaký čas bohužel i Země, jejíž oběžná dráha by se v porovnání s tou aktuální deformovala a ještě před únikem do kosmu by již na naší planetě zřejmě nemohl existovat život.

Čtěte také: Remek: Nikdy jsem nebyl Superman, splnil jsem si sen. Kdy si přiznal, že je kosmonaut?

Pokud by planeta mezi Marsem a Jupiterem byla menší, rovnováha by se po dlouhou dobu zachovala, stačilo by však podle Kanea relativně málo k tomu, aby se zase oběžné dráhy rozkolébaly a přišla další katastrofa. Důvodem, proč se Kane tímto hypotetitckým scénářem zabýval, je budoucí pozorování kosmu. Došel totiž k závěru, že i když se podobně velké planety jako Jupiter nacházejí v tak velké vzdálenosti od svých hvězd jen přibližně v 10 procentech pozorovaných případů, většinou jsou rozhodujícím faktorem k tomu, aby blíže hvězdě obíhala obyvatelná planeta a ve vzdálené budoucnosti třeba nabídla lidstvu příležitost objevit další formu inteligentního života.

Zdroj: UC Riverside, Hi Tech