Drony by mohly změnit budoucí skafandry na lehčí konstrukce
Vývoj skafandrů stagnuje. Pomohou kosmonautům drony, tedy nosiče život podporujících jednotek?
Kosmické agentury za půlstoletí letů do vesmíru vyzkoušely mnoho typů vesmírných plavidel, vzhled skafandrů dnes přesto zůstává skoro stejný jako na svém počátku. Nová iniciativa NASA to slibuje změnit – navrhuje totiž většinu tíhy skafandru přesunout na separátní robotické vozítko. Může jít o první krok ke skutečně nové generaci kosmických obleků.
Sejmout břímě ze zad
Průzkum terénu na jiných planetách je přítomností těžkého skafandru výrazně limitován. Představte si, že jdete na túru do přírody, ale musíte si vykračovat jenom s dvacetikilovým batohem a v nepružných oteplovácích. To nezní zrovna jako ideální stav pro detailní průzkum kamenů a keříků, což? A teď si představte, že vám alespoň onen batoh bude nést osobní sluha.
Astronaut ve volném vesmíru - riziko povolání Zdroj: archiv NASA/JPL
Právě taková je vize projektu Biobot, který v rámci iniciativy nových konceptů NASA postoupil z první teoretické fáze do fáze druhé a pokusnější. V té by konstruktéři mohli připravit plány a snad i sestavit prototyp zařízení. Sáhnout mohou po využití kolových dronů, případně možná i chodících dronů (jako je BigDog z Boston Dynamics), jako transportéry jednotek podpory života, obvykle astronauty nošenými právě na zádech.
Představa týmu astronautů, které doprovází skupina vozítek převážející náklad, vypadá možná absurdně. Proponenti konceptu se ale dušují, že Biobot bezpečí naopak zvyšuje. V první řadě snižuje riziko poranění astronauta i systému vlivem pádu. V druhé řadě má přesunutí podpory života na vozítko řadu výhod – jelikož už se konstruktéři nemusejí obávat přílišné zátěže, celý systém může být těžší a tak i efektivnější.
Nejde o jediný nápad podobného druhu. Inženýrka Dava Newman z MIT například před lety pracovala na podobně ladném konceptu skafandru jménem BioSuit. Ten měl snížit objem skafandru skrze přilnutí na kůži astronauta. Oproti tomu dnešní skafandry poskytují ochranný tlak skrze natlakování plynem, což nutně zvyšuje i objem. Představit si lze i využití nových materiálů – grafenu pro snazší odvádění tepla, uhlíkových nanotrubic pro vyšší pevnost, ale také možnosti robotiky a virtuální reality. Přítomnost 3D helmy namísto běžného průzoru by mohla zlepšit přehled astronauta o svém okolí, posílení o robotický exoskeleton by zase učinilo pohyb s desítkami kilogramů mnohem snazší.
To vše jsou technologie, které máme v zásadě již dnes. Proč tedy skafandry vypadají stále stejně?
Konzervativní prostředí
Smutnou skutečností zůstává, že technologie skafandrů od 70. let stagnuje. Společnosti jako SpaceX či Boeing sice představují nové, esteticky ladnější a hubenější obleky – ty jsou však prozatím pouze pro start kosmické lodi ze Země a nejsou určeny pro výstup do volného prostoru. Slouží jenom pro krátkodobou krizi a stylovější vzhled si tak mohou dovolit. Požadavky pro výstup astronauta do vesmírného prostoru se ovšem mezitím jaksi nezměnily. Nové materiály sice slibují "zázraky" – jsou však mnohdy stále neozkoušené. A tak se zdá, že v nejbližším desetiletí budou kosmičtí cestovatelé nosit víceméně stále podobné obleky, které na sebe vrstvil již Neil Armstrong a Buzz Aldrin.
Absence smysluplného pokroku v technologii skafandrů došla již tak daleko, že NASA samotná čelí krizi – docházejí jí totiž staré skafandry EMU vyvinuté původně pro éru raketoplánů. Ruské obleky na tom nejsou odlišně – první typ jejich skafandru Orlan byl použit již v roce 1977 a nástupníci létají dodnes. NASA sice technicky vzato vyvíjí i nové skafandry, často ilustrované futurisicky vypadajícím oblekem Z-2, ty však vlastně tolik inovací nenabízejí. Oblek Z-2 má přinášet o něco lepší ohebnost a možnost ve skafandru lépe chodit, tím však seznam zásadnějších novinek také končí. Alespoň krom designové stránky. Z-2 je navíc jenom demonstrátor pro misi k Marsu a jeho vývoj je podfinancovaný. Není totiž třeba spěchat.
Futuristický skafandr
I pokud si přitom můžeme začít představovat pokročilejší inovace minimálně ve státních agenturách, jako je NASA, platí vývoj skafandrů za velmi konzervativní odvětví. Skafandry jsou velmi citlivým a velmi kritickým předmětem, u něhož jsou na neozkoušené novinky inženýři velmi hákliví. I pokud by se tak od roku 1981, kdy vznikly EMU, daly nějaké inovace aplikovat, nebyla vůle tak činit.
Se současnou bující sférou soukromých kosmických dopravců se to však může začít pomalu měnit, podobně jako se již mění svět raketových nosičů. První designy SpaceX snad budou blíže konzervativnějšímu světu, budoucí skafandry pro Měsíc či Mars však už budou potřebovat vyšší ohebnost. Nápady jako Biobot či Biosuit tak mají konečně šanci utvořit páteř budoucího efektivnějšího skafandru. Zdali se tak ovšem doopravdy stane, se nejspíše uvidí nejdříve po roce 2030.
Text: Ladislav Loukota