Virtuální realita už vstoupila do pornografie i novinařiny. Jak?

Je tomu dva a půl roku, co dobrovolné příspěvky nadšenců uvedly v život helmu virtuální reality Oculus Rift. Ačkoliv dodnes nelze helmu jednoduše koupit v obchodě a její vývoj stále pokračuje, v průmyslu s helmami virtuální reality kolují stále větší peníze.

Nyní se začínají objevovat i zajímavější projekty od zástupců filmového průmyslu a novinářů, které pro helmy slibují netradiční, zajímavé aplikace vhodné pro uživatele, kteří nejsou hráči počítačových her. Celá mašinerie týkající se virtuálních helem však už jednou neslavně zkrachovala, bude to tedy tentokrát jiné?

Zatím jen pro nadšence

V Oculus Rift věří společnost Facebook, která její tvůrce i řadu konkurentů loni na jaře koupila za neuvěřitelné dvě miliardy dolarů. Vlastní helmu uvedla společnost Sony i tvůrce hardwaru Razer. Ačkoliv všechny helmy prozatím existují pouze ve zkušební fázi, herní vývojáři už dlouho pracují na interaktivních titulech, které mají zajistit, že helma virtuální reality bude příštím nezbytným doplňkem každého, kdo to s videohrami myslí vážně.

Věda a technika

Virtuální realita mění archeologii. Pod mořem vznikají 3D světy

Podle webu SingularityHub je však pro rozšíření virtuální reality – a návratnost dosavadních nemalých investic – nutné "oslnit" i masovou veřejnost, a stát se tak může jedině díky dechberoucím aplikacím, jako se to povedlo univerzálně využitelným chytrým telefonům. O něco podobného se však vizionáři už jednou pokusili.

Boom virtuální reality byl totiž původně ohlášen už na polovinu 90. let, kdy se na trh dostala helma VFX1. Z dnešního pohledu zoufale zastaralý kus hardwaru sice nabídl základní kvality virtuální reality, jeho displeje však nabízely směšně nízké rozlišení a způsobovaly nevolnost. Na VFX1 se zapomnělo překvapivě rychle. Na nynější vlně helem v čele s Oculus Rift je dokázat, že VFX1 zklamala kvůli tehdejším mizerným technologickým kvalitám, nikoliv pro neživotaschopnost celého konceptu. Mají nové helmy skutečně šanci na úspěch?

Řady vizionářů věří, že rozhodně ano. Potenciálních využití helem mimo videohry je prý hned několik. Na konci měsíce by tak virtuální realita měla poprvé poctít prestižní filmový festival nezávislé scény Sundance. Filmováním snímků pro virtuální realitu se momentálně zabývá hned několik skupin filmařů, mimo jiné i společnost Félix and Paul Studios, která plánuje uvést první premiéru na konci ledna. Od technologie helem virtuální reality si filmaři slibují pohlcení do děje, který nemohou nabídnout ani ta nejlepší 3D kina, to celé navíc v domácím komfortu.

Vyhraje pornografie?

Filmy sledované virtuální realitou mohou připomínat jak klasické trháky typu Avatara, tak i ty natáčené v pohledu první osoby – divák tedy děj sleduje očima hrdiny podobně jako právě ve videohře. Tohoto nápadu využívá také několik novinářských, potažmo dokumentárních průkopníků. Například novinářka Nonny de la Peña přišla s projektem "imerzivní (pohlcující) novinařiny", která slibuje předávat zprávy doslova z pohledu účastníka dění.

Z pohledu reportérů nejde o nic jiného než logické dovršení trendů novinařiny – díky technologiím, jako jsou chytré brýle Google Glass, mohou pro publikum zachytit a předat prožitek osobněji než pouhým slovem nebo nastříhanou reportáží. Doposud jsme videa z Google Glass sledovali výhradně na obrazovkách počítačů, telefonů nebo tabletů, díky virtuálním helmám však bude možné se do těla reportéra vžít mnohem věrněji.

Filmy pro dospělé a 3D

Vzniká ostatně i celá řada podobných "videoher", které spíše než na tradiční akci sázejí na naservírování intimního prožitku skrze helmu, i když ho hráč nevnímá tak, jak je u videoher obvyklé. Jednou z prvních vlaštovek "empatických her" je například titul Autumn, který skrze simulaci prožitku ukazuje trauma ženy, která si prošla znásilněním. Podobných projektů, které se budou snažit zprostředkovat zkušenost, na niž uživatelé obvykle (ke své smůle či naopak ke svému štěstí) nedosáhnou, bude existovat celá řada. Některé budou digitální, jiné natočené kamerou. V první fázi existují příklady obou typů.

Historie

Přesně před 27 lety se rozpadl SSSR. Virtuální svědectví o reálné hrůze, která už (snad nenastane)

Snad však spíše než 3D filmy, investigativní novinařina nebo empatické hry nakonec u širokého publika zaskóruje něco mnohem příjemnějšího, leč i stabilnějšího: pornografie. Mezi první vlaštovky porna natáčeného pro 3D helmy můžeme například zařadit španělskou společnost VirtualRealPorn, která své filmy vytváří s živými herci a 3D kamerami. Jí podobných studií den za dnem přibývá v naději, že právě oni se s počátkem éry virtuální reality zařadí mezi tahouny průmyslu. Třeba se tak za dekádu či dvě na virtuální sex z filmu Demolition Man budeme dívat docela jinak než doposud – možná doslova.

Ladislav Loukota