Umělé maso je tady! Dali byste si?

Hamburger z umělého masa

Chce ho NASA a může pomoct i proti globálnímu oteplování, vegetariány však nepotěší.

Umělému masu je přezdíváno schmeat, ze spojení slov meat (maso) a sheet (deska), jedná se přitom o produkt ze zvířecích kmenových buněk, nejde tedy o žádnou dosavadní náhražku. Poslední velkou událostí v jeho výzkumu byla loňská ochutnávka umělých burgerů, nová studie však přichází s ukázkou toho, jak si vlastně vývoj umělého masa momentálně vede celkově.

Honba za schmeatem

Proces tvorby je znám už několik let, spočívá v růstu zvířecích kmenových buněk, které postupně v roztoku plném tkáně a živin „dorostou“ do tradiční podoby. Doba zrání u současných typů trvá tři měsíce. Loni došlo na první oficiální grilování umělých hamburgerů, při nichž několikero pozvaných kuchařů pochválilo správnou konzistenci produktu, stěžovali si však, že schmeat stále nemá "tu správnou" šťavnatost. Momentálně umí vědci vytvořit jenom základní typ masa, na plnohodnotný umělý sval si ještě počkáme minimálně několik let.

Paradoxně v byznysu s umělým masem nejde o snahu vyjít vstříc ochráncům práv zvířat – po schmeatu je lačná především americká NASA. Vesmírná agentura si od umělého masa slibuje možnost krmit astronauty na dlouhodobých misích, sama ostatně celý průzkum na poli „umělé tvorby pravého masa“ před 20 lety odstartovala. Důvodem hypotetické averze vegetariánů je ale i skutečnost, že chov zvířat je v případě laboratorního masa stále nezbytnou součástí – právě z dobytku se totiž získávají kmenové buňky i kolagen nutný pro správný růst.

Dokud se nenaučíme tyto komponenty rovněž vyrábět uměle, nejoptimističtějším scénářem je snížení současného počtu zemědělských zvířat, z nichž by se (pokud možno eticky neškodně) dlouhodobě získávaly potřebné buňky. Jediný kus dobytka by tak mohl za svůj život poskytnout více masa než v případě jednorázové porážky, vyžadoval by přitom relativně stejné krmení nebo péči. I to by mohlo v případě levnějšího a bezpečnějšího růstu stále znamenat snížení ceny, popřípadě i zlepšení životní úrovně hospodářských zvířat.

Předtím však bude potřeba vyřešit celou řadu problémů, které s umělým masem stále souvisejí. Vedle regulačních propriet, tedy sledování vlivu na zdraví nebo nutričních hodnot, jde o celou řadu "vylepšováků".

Nejen pro vegetariány

Jedním z nich je například možnost zakomponovat do procesu růstu umělou krev, další nový (ač stále pouze testovaný) produkt výzkumu kmenových buněk. Právě krev by mohla pomoct s chutí schmeatu. Problémem je ale také momentální absence tuku jako produktu zvířecího trávení, stejně jako absence přirozeného imunitního systému – kvůli němu musí být současná produkce umělého masa dopována rychle docházejícími antibiotiky.

Ruku k řešení rychlejšího pěstování masa by však mohly přinést i nové metody produkce kmenových buněk nebo 3D tisk. To jsou však horizonty minimálně několika dekád. Zdaleka největší překážkou však bude komerční protlačení produktu a snížení jeho ceny. Název "maso ze zárodečných buněk" rozhodně průměrnému jedinci nezvedne apetit. Rovněž cena skoro 400 tisíců dolarů za porci, jaká byla na loňském prvním pokusném grilování umělého masa, také jednomu zkazí chuť k jídlu. Faktem ovšem je, že ani nynější zemědělská produkce masa nepatří mezi nejlevnější špásy.

Svědčí o tom status masa jako svátečního jídla, který donedávna neplatil jenom ve třetím světě, ale rovněž i v našich nebo západních zemích. Až průmyslová revoluce a ekonomika masové produkce přinesly dnešní nabídku, stále však jenom ve vyspělých zemích. V řeči čísel jednoduše platí, že na jediný kilogram masa je potřeba předem vypěstovat deset kilogramů zeleniny (krmiva), nemluvě taktéž o vynaložené vodě nebo energii. V neposlední řadě rovněž velkochovy přispívají k produkci skleníkových plynů skrze metan ze zvířecích exkrementů.

To všechno jsou argumenty, které možnou komerční velkoprodukci umělého masa staví do mnohem příznivějšího světla.

Ladislav Loukota