Robotické auto zachránilo svého majitele
Ve Spojených státech nedávno majitel vozu Tesla, disponujícího relativně samostatným režimem autopilota, využil svého vozu pro cestu do nemocnice namísto toho, aby si zavolal záchranku.
S příchodem samořídících vozů se chápání silniční dopravy v mnohém promění. Jedním z příkladů změn, které nás zřejmě během pár let čekají, je i pojetí záchranné služby. Podle majitele vozu Tesla mu jeho auto doslova zachránilo život.
Čekat anebo nečekat?
Právník Joshua Neally ze Springfieldu v Missouri se večer vracel z práce, když se mu značně přitížilo a začal špatně dýchat. Zastávka na odpočívadle mu lépe neudělala a Josh přemýšlel, jestli si nemá zavolat záchranku. Nacházel se však na 30 kilometrů od nejbližší nemocnice, dojezdová služba by se tak zřejmě počítala na desítky minut plus další desítky minut návratu do nemocnice.
Neally nakonec usedl zpátky do svého vozu Tesla a jen s minimem vlastního řízení - musel třeba sjet ze silnice a zaparkovat - tak dorazil do nemocnice právě včas. Projevily se u něj totiž první příznaky plicní embolie, tedy ucpání krevního řečitě zejména v oblasti nohou, jež se projevuje bolestí na hrudi, kašlem a může bez rychlé pomoci skončit i smrtí. Tu by mu přitom ambulance poskytla jen stěží.
Majitel vozu je proto přesvědčen, že mu Tesla doslova zachránila život. Cynik by chtěl dodat, že pokud by se událost nestala, společnost Elona Muska by si ji musela vymyslet. Tesla je totiž momentálně vyšetřována úřadem National Highway Traffic Safety Administration kvůli nehodě jiného svého vozu a Neallyho příběh ji tak lehce zlepšil pověst. Autopilot totiž v červnu v režimu autopilota nerozeznal bílý návěs kamionu od podobně bílé oblohy, způsobil kolizi auta s návěsem a zabil tak svého řidiče-pasažéra.
Lesk a bída samořídících vozů
Mnozí tehdy incident označovali za varovaný příklad zbrklého přijímání nových technologií. Většina argumentace se soustředila především na to, jsou-li samořídící vozy alespoň stejně bezpečné jako lidmi řízená auta. Málokdo však argumentoval novými možnostmi, jaké odkryl například Neallyho případ. Nyní se technologie ukazuje, že vše – jak už to chodí – má své pro i své proti.
Jak už padlo, Neally se nemohl spolehnout jenom na vůz a musel občas přidat ruku k dílu. Tesly totiž prozatím disponují pouze "autopilotem", jež je jako pokročilý tempomat s to měnit pruhy a uzpůsobovat rychlost situaci kolem auta. Systém není designován do měst či meziměstské dopravy, optimálně operuje jenom na dálnici, rovněž si sám neumí vybírat nejkratší trasy. Spíše než o samořídícím vozu je tak vhodnější jej nazývat autopilotem.
Samořídící systémy Googlu a jiných automobilek jsou již nyní podstatně pokročilejší a měly by v konečném důsledku být rovněž bezpečnější. Tyto však prozatím na rozdíl od Tesly nefungují komerčně a vyšetřování Tesly jejich uvedení do provozu rozhodně nepomůže. Pesimisté dnes vlastně mluví o tom, že více než bariéry dané technologií jsou pro samořídící vozy rizikovější potenciální vládní regulace. Ten největší souboj o budoucnost silnic se tak zřejmě neodehraje mezi inženýry automobilek, ale právníky odpůrců a zastánců automatizovaných vozidel.
Text: Ladislav Loukota