Průlom u elektromobilů! Na silnice přichází bezdrátové dobíjení

Ačkoliv žijeme v éře rozpuku elektromobilů různých tvarů, barev a potenciálně i forem řízení, mobilní elektronická zařízení mají stále fatální problém s výdrží baterie. New York a jihokorejský institut KAIST však nyní nezávisle na sobě přišli na jedno z možných řešení problémů – bezdrátové napájení.

Jako poklop od kanálu

Napájení mobilních mašin bylo problémem odjakživa a platilo to i půl století zpátky u aut, kdy vznikaly fantastické vize na vozidla poháněná jadernou energií. Vzhledem k limitující velikosti reaktorů a obavám z bezpečnosti nebyly nikdy realizovány a až do moderní doby jsme si tak vystačili s fosilními palivy, potřeba nových druhů napájení však vzhledem k úbytku ropy a bujícím elektrickým vozům stále roste.

Zatímco baterie menších chytrých telefonů mají časem šanci na revoluci skrze úspornější spotřebu nebo i experimentální pokusy, jako je baterie vyrobená letos v červnu ze dřeva, elektromobily se přece jen vyznačují dramaticky vyšší spotřebou. Ne každý chce přitom sebou vozit několik náhradních baterií nebo montovat na střechu auta solární panely.

Možné řešení však nyní nezávisle na sobě s odstupem pár týdnů nabídl New York a korejský institut KAIST. Oba spoléhají na bezdrátové napájení skrze zařízení chytře rozmístěná po městě.

V případě New Yorku je jejich program HEVO postaven na umístění těchto instalací do vozovky parkovacích míst. Zde by stanice automaticky dodávaly trochu šťávy navíc parkujícím vozům veřejné správy (autobusy, dodavatele zboží) i uživatelům, kteří by si místa zakoupili či zarezervovali, a mohli by je zde mít delší časový úsek. HEVO vypadá na první pohled jako běžný podkop od kanálu, během desetihodinové pauzy na parkovišti však může dodat vozu na skoro 300 kilometrů cestování.

Elektrické silnice

V Jižní Koreji nápad přenesli o úroveň dále. Od června tohoto roku ve zdejším městě Gumi jezdí dvojice elektřinou poháněných autobusů, jež napájí dvanáctikilometrový přerušovaný pruh dobíjející je bezdrátově skrze indukci. Na první pohled nejde o nic nového – elektrobusy najdeme i v českých městech. Oproti trolejbusům má však korejský vynález (původně však byly převzaty z USA) několik podstatných výhod. Jeho instalace jednodušší, prostorově úspornější a nehyzdí městské prostředí dráty. Dvanáctikilometrový potah stál 4 miliony dolarů čili necelých 80 milionů korun.

Ačkoliv zároveň nejsou elektrobusy a elektrovozy žádnou novinkou, právě kontinuální bezdrátové napájení je dle KAIST "jedním z nejvýznamnějších technologických pokroků 21. století." Díky přerušované nátuře by skrze KAIST stačilo pruhy instalovat "pouze" na 5 % až 15 % existujících silnic. Půjde-li vše podle plánu, Gumi by kolem roku 2015 mohlo získat desítku dalších elektrobusů a snad i program rozšířit.

Přesto nelze v dohledné době očekávat masivní překopání transportní infrastruktury vstříc instalování bezdrátových dobíjecích pruhů. Soukromé subjekty je mohou instalovat do velkých měst, bez silného zájmu států na megalomanském překopání našich silnich by však mimoměstské či maloměstské komunikace nadále zůstaly závislé na čerpacích nebo v budoucnu i dobíjecích stanicích.

Ladislav Loukota