Budoucnost robotiky? Všechno bude ovládat a řídit internet!

Jaká je budoucnost robotů? A člověka?

Chytřejší, levnější a dostupnější roboty zajistí cloudové výpočty, nikoliv technologická revoluce.

Už dávno neplatí, že nepřekonatelnou překážkou pro kráčející stroje jsou obyčejné schody. Největší pokrok v chodících robotech představuje americká společnost Boston Dynamics, jejíž roboti jako BigDog nebo Atlas už skoro zvládají identické – a někdy i lepší – pohyby jako člověk. Jakkoliv je však změna v robotí motorice stále viditelnější, dnešní roboti jsou stále velmi tupá stvoření. Existuje však jedna věc, která to může změnit a nemusíme kvůli ní čekat na novou zázračnou technologii – cloudové vypočítávání dat.

S dnešními vynálezy

Vyvinutí skutečné umělé inteligence je zřejmě stále několik dekád daleko. Futurologové sice stále věří v první skutečné umělé vědomí kolem roku 2030, mnozí z vědců jsou však pesimističtější. Zlepšit do té doby bude potřeba celou řadu aspektů robotů jak po stránce smyslové, tak i inteligenční. Ve výsledku takové změny nemusí pohánět jenom touha pokecat si s umělou bytostí a i pro mnohé nejzákladnější činnosti od řízení vozidel po vaření pokrmů, od nichž si vizionáři slibují motor nové průmyslové a ekonomické revoluce, bude potřeba mnohem chytřejších robotů, než jací existují dnes.

Chytřejší umělá inteligence je však stále svázána nutnou vyšší výpočetní kapacitou. Příkladem je podle webu Ars Technika bezpilotní letoun X-47B a jeho následovník. Jenže vojenský letoun si velký elektronický mozek může dovolit, pokud však chceme robotiku na dosah každého, bude třeba buď čekat na mnohem výkonnější počítače budoucnosti, nebo přesunout robotí inteligenci na internet!

Cloudové výpočty označují stále viditelnější trend, kdy je vaše zařízení, dejme tomu chytrý telefon, napojené na mnohem silnější vzdálený počítač nebo skupinu počítačů, které přijímají požadavky na vaše data, zpracovávají je mnohem rychleji, než by zvládl obyčejný smartphone, a následně je posílají zpět. V robotice se však tento princip, který využívají mnohé mobilní aplikace, stále nepoužívá dostatečně často.

Doposud se totiž vývoj robotiky vyvíjel podobnou cestou jako vývoj osobních počítačů – šlo spíš o to vyvážit základní jednotku než o uvažování nad robotem jako o dílčí součásti většího systému. To ovlivnilo i způsob, jakým jsou dnešní roboti budováni. “Dodnes platí, že výkon mobilního robota je nejvíce limitován množstvím paměti či výpočetní kapacity, kterou si veze s sebou,” řekl pro web Ars Technica doktor Chris Jones, ředitel projektu vývoje robotiky ve společnosti iRobot. Pro ekonomicky přijatelné nové roboty bude klíčové srazit cenu palubního mozku, tedy napojit robotí inteligenci do centralizovaného cloudu. Také vám to trochu připomíná Skynet? Bude ještě mrazivěji, cílem cloudově dopočítaných robotů totiž nebude nic menšího než zisk smyslových vjemů.

Potřeba smyslů

Snahou vyvinout cloudové systémy pro robotiku se už zabývá nemálo institucí, například také evropský projekt RoboEarth, který by během čtyř let rád vytvořit open-source platformu cloudové inteligence otevřenou všem vývojářům robotiky. Jedním z prvních cílů projektu je naučit stroje vnímat význam slov. Prvním problémem je správná interpretace zaznamenaných zvuků, druhým pak pochopení významu. To první dnes již díky systému rozeznávání hlasu relativně zvládnou, i smartphony dnes nabízejí hlasové diktování textu v češtině, mimochodem právě vypočítávané skrze cloud. Dalším krokem bude schopnost strojů interpretovat složitější rozkazy. Systémy umělých asistentů jako Siri jsou prvním krokem tímto směrem, zatímco však existují mimo robotiku jako takovou.

Spíše než pro osobního robotického majordoma bude celý systém optimalizován pro průmysl a zemědělství, kde by chytřejší-ale-stále-ne-příliš roboti mohli nahradit lidskou pracovní sílu. Hlavním limitem celé ideje cloudové inteligence je samozřejmě především nutnost velmi rychlého a spolehlivého internetového připojení, poptávka po něm by však mohla srazit cenu a zvýšit rychlost i pro běžného zákazníka.

Řečí a sluchem však cesta za smyslovými vjemy teprve začíná, roboti budou rovněž muset přitopit pod schopností zraku a orientace – jednoduše řečeno navigace. Doposud fungují bezpilotní vozidla Googlu a dalších automobilek jenom na dopředu zmapovaných trasách. Pro skutečného bezpilotního řidiče, který by s vámi nenaboural ani mimo silnici, nebo by naopak například sbíral ovoce či raněné po nehodě, bude potřeba opět využít cloudu. Časem se roboti díky tomu naučí rozeznávat i předměty. Například na povel “Podej mi láhev” prosviští obrazovou databázi slova láhev a spojí si s ní její vzhled, který se pokusí najít ve svém okolí a vykonat povel svého pána. Alespoň takový je jeden ze scénářů.

Ladislav Loukota