Američané chtějí víc špionážních super-letounů. K čemu?

V současné době americké letectvo k výškovému leteckému průzkumu používá dva stroje - ikonický U-2S Dragon Lady a bezpilotní RQ-4B Global Hawk. Podle současných plánů letectvo vyřadí U-2 z výzbroje v roce 2019 a přenese všechny povinnosti výškového průzkumu na bezpilotní RQ-4B.

Lockheed Martin však doufá, že americké letectvo přesvědčí k vývoji nástupce letadla U-2. Důvodem jsou především špatné zkušenosti letectva s provozem RQ-4B, které prakticky po všech důležitých stránkách zaostává za U-2.

Bezpilotní RQ-4B zaostává ve výšce letu, nosnosti, senzorovém vybavení, schopnosti létat v civilním leteckém provozu (problém všech bezpilotních letadel), nedostatečném zdroji elektrické energie (omezená možnost použití náročných senzorů) nebo v malé odolnosti proti špatnému počasí - RQ-4B tak lze nasadit jen v 50 % potřebných případů.

u-2

Ostatně americké letectvo nevyřadí U-2 z výzbroje dříve, než se podaří přenést senzorové vybavení U-2 na bezpilotní RQ-4B. Northrop Grumman, výrobce RQ-4B, již provádí letecké testy s novými senzory. Projekt modernizace RQ-4B přijde americké daňové poplatníky na 2 miliardy dolarů.

“Rok 2019 je datum kdy věříme, že prokážeme schopnost Global Hawku používat senzory v současné době nasazené na U-2,” říká generál Mark Welsh, náčelník štábu amerického letectva. “Jakmile dokončíme testování, připravíme přechodový plán z U-2 na Global Hawk. Dokud nedokončíme tuhle práci, předpovídáni delší budoucnosti nemá moc smysl.”

Řešení jménem TR-X

Naproti výše uvedenému Lockheed připravuje alternativní plán vývoje nového špionážního letadla TR-X kombinující (doslova) to nejlepší z U-2 a RQ-4. Lockheed navrhuje využít klíčové díly (konstrukční celky, senzory, software, atd.) z obou letadel a využít je pro stavbu TR-X.

TR-X je navrhován jako výškový, kradmý bezpilotní letoun. V podstatě Lockheed navrhuje opustit ne příliš povedenou konstrukci RQ-4B a vytvořit nové průzkumné bezpilotní letadlo na základě U-2. Pro TR-X se počítá s proudovým motorem GE Aviation F118 (pohání U-2 i B-2 Spirit) bez přídavného spalování, se senzorovým a komunikačním vybavením z U-2 nebo např. se systémy pro bezpilotní let vyvinuté pro RQ-4B.

“Používá (TR-X - pozn. red.) hodně systémů z Global Hawku a U-2,” vysvětluje Scott Winstead z legendárních vývojových laboratoří Skunk Works, kde projekt letadla TR-X vzniká. “Ve skutečnosti 90 % našich systémů pro mise, senzory, užitečné zatížení a avionika je znovu použitelná a 80 % dílů je rovněž znovu použitelných. Díky použití motoru z U-2 ušetříte spoustu peněz.”

Původně Lockheed zvažoval vývoj stroje s operační výškou 23 500 m (77 000 stop), ale k tomu je potřeba dvoumotorový (dražší) stroj. Maximální výška letu jednomotorového TR-X proto zůstane stejná jako v případě U-2, tedy 21 300 m (70 000 stop).

Pro průzkum země TR-X využije pokročilé senzorové vybavení U-2 - především mapovací radar se syntetickou aparaturou Raytheon ASARS-2B (dosupný od roku 2018) a širokospektrální kamery s velmi vysokým rozlišením UTC Aerospace Systems MS-177.

Kanibalizace U-2 a Global Hawku

Lockheed nabízí americkému letectvu postupnou přestavbu letadel U-2 a Global Hawk tak, jak se bude blížit konec technické životnosti a nutnost generálních oprav. Každý vyřazený letoun, místo toho, aby na něm byla provedena generální oprava, bude rozebrán a díly využity na stavbu nového letadla TR-X.

Podle Lockheedu zabere 6 až 8 let “vytěžení” flotily 33 letadel U-2 a další dva roky nahrazení flotily 33 bezpilotních letadel RQ-4B Global Hawk. “Na konci desetileté periody získáte 30 TR-X, které vám dají větší schopnosti než máte nyní,” vysvětluje Winstead.

TR-X podle svých tvůrců bude kradmý letoun s nízkou radarovou stopou. Konstruktéři se například snaží veškeré senzorové vybavení umístit tak, aby TR-X vykazoval, co nejmenší čelní radarový průřez.

“S nízkým radarovým podpisem pro lepší přežití, společně s pokročilým obranným systémem, dostanete něco, co má lepší schopnost přežití než dnešní F-35,” říká Winstead. “Nebude nenápadný (stealth - pozn. red.), ale bude schopen přežít.”

Výdrž TR-X je vypočítána na 24 hodin bez doplnění paliva za letu. Podle Lockheedu americké letectvo požaduje letoun schopny zůstat ve vzduchu alespoň 40 hodin, i s doplňováním paliva za letu. Bezpilotní RQ-4B vydrží ve vzduchu více než 32 hodin.

V každém případě se TR-X ve vzduchu tak rychle nedočkáme. Velkou neznámou jsou prezidentské volby v roce 2017, které mohou výrazně zamíchat se zbrojními výdaji. Podle Winsteada nezačne vývoj letadla dříve než v roce 2024 a první stroj se tak dostane do výzbroje až v roce 2030.

Celý článek najdete na webu Armádní noviny

Článek přinášíme ve spolupráci s Armádními novinami.