Vypadá to, že vědkyně náhodou objevila v úlu ropáka

Doba plastová už pokročila tak daleko, že lidstvu v některých oblastech začíná rychle přerůstat před hlavu. O Silafuši, ostrovu, který je jako jeden z maledivského souostroví vyhrazen jen coby skládka plastů, už jsme psali. „Lidé vyrobili v roce 2014 311 milionů tun plastu a tato čísla se v příštích 20 letech nastaví na dvojnásobek,“ píše Ed Yong v magazínu The Atlantic. Plasty jsou extrémně dobré obaly právě pro jejich špatnou odbouratelnost. Lidově řečeno, prostě hodně vydrží. Pokud igelitku násilím neprotrhnete, vydrží vám věky. Některé bakterie dlouhé molekuly se spoustou silných uhlíkových vazeb dokážou rozložit, což vědci objevili poměrně nedávno. Teď se na stránky světového tisku dostal další objev.

Voskový neřád

Zavíječ voskový (Galleria mellonell) je drobný motýl z rodu zavíječovitých. Včelaři ho opravdu nemají rádi, neboť jde o relativně běžného škůdce ve včelařských provozech. Svým vývojem je vázán na prostředí včelího úlu. Enzymatická výbava jeho trávicí soustavy totiž umožňuje trávení včelího vosku – po chemické stránce komplikované a těžko odbouratelné struktury. Samičky kladou do vosku vajíčka, ze kterých se po pěti dnech líhnou malé larvičky. Ty se dál prokousávají voskovým plástem a ničí přirozený vývoj včel.

Larvy, které se prožraly na svobodu

Federica Bertocchini ze španělského Institute of Biomedicine and Biotechnology of Cantabria je vědkyně a včelařka v jednom. A právě s larvami zavíječe udělala zajímavou zkušenost. Při čištění úlu nalezené larvy dala do plastového pytlíku a pokračovala v práci. Záhy ale zjistila, že se larvy prokousaly ven. Jako správnou vědkyni ji tato schopnost zaujala, neboť plasty jsou pro naprostou většinu tvorů nestravitelné a otázka biodegradace plastů začíná být čím dál více v hledáčku zájmu vědců.

Federica Bertocchini je sice včelařkou, ale ve své vědecké kariéře ji více než klasická entomologie zajímá raná zvířecí embryologie. Přesto ale neodolala a po prokousané igelitce se pustila do pokusu. Larvám zavíječů a nabídla plastovou dietu. A ukázalo se, že opravdu zavíječi dokážou plast trávit. Takzvaně „na první dobrou“ by to mohla být dobrá zpráva. Nasadíme na plasty zavíječe a alespoň části odpadů se zbavíme a zároveň prozkoumáme princip, ať už chemický, či bakteriální, který k tomu přispívá. Výsledkem bude nový způsob biodegradace plastů. Jenže věda tak jednoduchá není.

Susan Selke z Michiganské státní univerzity ukazuje na možná rizika. Podle ní je otázkou, zdali by se housenky pustily do plastů v přirozených podmínkách při nabídce jiné potravy (připomeňme, že pokus byl proveden v podmínkách, kde si housenky nemohly vybírat). "Navíc housenky nebudou přežívat v bezkyslíkových podmínkách skládek. Existuje dlouhá cesta mezi prokázáním, že biodegradace může nastat, a vývojem systému, který poskytuje výhody biodegradace," říká Selke. Ovšem pokud bude vývoj tímto směrem pokračovat, můžeme se dočkat chovů motýlů „s plastovou specializací“.

Text: Topi Pigula