Věda v Hvězdných válkách: opravdu Síla existuje?

S očekávanou premiérou deváté epizody Hvězdných válek s podtitulem Vzestup Skywalkera se opět můžeme podívat na to, jak vlastně slavná sci-fi sága nakládá se základními fyzikálními principy. Přestože nikdo nepochybuje o tom, že realističnost je tím posledním, co by nás u téhle vesmírné pohádky mělo zajímat, některé fyzikální principy opravdu stojí za pozornost. Takže než se ponoříte do uzavření osudů Rey, Kylo Rena, Finna, Poe Damerona a jejich kosmických kamarádů, podívejte se na několik palčivých otázek, které žádnému správnému geekovi nedají spát.

Vesmír není v rovnováze

Astrofyzik Tim Bedding potvrdil to, co si většina z nás nejspíš myslí – totiž že z fyzikálního hlediska reálie Hvězdných válek selhávají téměř ve všem. Letecké souboje či bohatý zvukový doprovod jsou ve vesmíru zcela neočekávatelné jevy, o magické a všeprostupující Síle ani nemluvě. V jednom ohledu však dává realitě vzdálených galaxií za pravdu: „Díky teleskopu Kepler od NASA víme, že cirkumbinární planety opravdu existují. To platí třeba pro Tatooine a další planety, které obíhají dvě hvězdy místo jedné. Takže zatímco většina věcí v Hvězdných válkách je čistě fantazijní, tohle byla nečekaně trefná predikce budoucnosti.“

Vraťme se však k tomu, co je na světě Star Wars přece jen nejvíce fascinující – k tajemné Síle. K ní se v průběhu času přistupovalo různě, vzpomeňme třeba podivný pokus o její zvědečtění v první epizodě s podtitulem Skrytá hrozba. Tehdy se totiž objevila snaha vyčíslit potenciál Síly prostřednictvím množství mikroskopických organismů kolujících v krvi. Od tohoto pojetí bylo rychle upuštěno a v aktuálním pojetí je Síla především schopností být v rovnováze s okolním světem; odklon od zbytečně vědeckého pojetí k tomu environmentálnímu a filosofickému je více než patrný. Známe však i Sílu v naší realitě?

Tajemství Síly

Jediové i Sithové ovládající Sílu jsou vždy okamžitě zpraveni o tom, co se děje na druhém konci galaxie. Přitom podle Einsteinovy teorie relativity nemůže být nic rychlejší než světlo – a pro komunikaci na obrovské vesmírné vzdálenosti se rozhodně jedná o nezanedbatelné omezení. Výzkumy v kvantové mechanice nám však představují jeden koncept, který by něco takového alespoň částečně umožňoval – kvantové provázání.

Jedná se o stav, v němž jsou dvě částice speciálním způsobem provázány, takže je můžeme od sebe oddělit a i navzdory libovolné vzdálenosti zůstanou energeticky provázané; zachovají si takzvaný entanglovaný stav (z anglického „quantum entanglement“). Tyto teorie začaly být populární na přelomu 60. a 70. let a údajně o nich George Lucas při psaní původních Hvězdných válek věděl. Podle některých tehdejších alternativních myslitelů bylo kvantové provázání jakousi silou, která pomáhá držet náš vesmír pohromadě.

V realitě se však zdá, že tento jev se běžných situací téměř netýká a jeho vliv na naše prožívání skutečnosti je opravdu minimální. V posledních letech se mezi vědci začíná rozšiřovat obor kvantové biologie, který by nám mohl pomoci osvětlit, nakolik se kvantové provázání přímo týká živých bytostí. Zdá se, že blíž se skutečná věda k tajemstvím Lucasova (a nyní disneyovského) vesmíru nedostane. Takže ať se s tímto částečným vysvětlením smíříte, nebo ne, nezbývá než dodat: Nechť vás Síla provází!

Text: MS