Největší hrozba dneška jsou bakterie rezistentní na antibiotika

Lidstvo odvyklo smrti a umírání. Mohou za to především antibiotika, která změnila nejen podobu světa, ale také samotné lidské myšlení. Až do jejich objevu hrozila smrt z každého drobného zranění – operace byly téměř nemožné, porody mohly být smrtící a poranění v boji bylo cestou do hrobu.

Svět po nástupu antibiotik…

Antibiotika to všechno změnila, jenže nyní hrozí, že lidstvo čeká návrat do dob, kdy se umíralo náhodně a nečekaně a kvůli maličkostem. Bakterie se totiž dokážou na antibiotika adaptovat – a čím více je dnes používáme, tím snadněji to bakterie dovedou. A protože antibiotika dnes zneužíváme jak při léčbě, tak i v zemědělství, bakterie neměly problém s tím naučit se překonávat i ty nejlepší obrany, které jsme schopní proti nic nasadit.

… a svět s rezistentními antibiotiky

Potvrzují to i nejnovější data evropských expertů. Ti na konci října na zasedání v Barceloně oznámili, že odolnost bakterie Helicobacter pylori proti antibiotikům se v průběhu posledních pouhých dvaceti let v podstatě zdvojnásobila. Tato bakterie je přitom spojená s množstvím vážných smrtících chorob. Zatímco ještě na konci dvacátého století antibiotika selhala u pouhých 9 procent případů, dnes je to více než 21 procent – a každým rokem se situace zhoršuje. Bakterie vykazují tuto adaptaci u dvou nejčastěji využívaných antibiotik. Znamená to, že do konce století bude sto procent případů léčby těchto bakteriálních nákaz neléčitelných...

Co s tím?

A to je nejhorší – nic se s tím nedá dělat. Věda nemá žádnou zázračnou odpověď, bakterie jsou schopné přizpůsobovat se antibiotikům mnohem rychleji, než lidstvo vyvíjí nová.

Výzkum nových antibiotik je navíc nesmírně drahý a časově náročný, takže se do něj investuje nedostatečně – a to i přes intenzivní snahu některých nadnárodních organizací i vlád něco s tím dělat.

Medicína sice zkoumá řadu cest, jak vymýšlet nová antibiotika – a o řadě z nich jsme již na ZOOMu psali, ale zatím jsou všechny tyto větve slepé anebo bude trvat další desítky let intenzivního výzkumu, než se je podaří (pokud vůbec) uvést do praxe.

Nadějný je například výzkum ribozomů, ale také některých hub, které by se mohly stát podobně přírodním zdrojem antibiotik, jako byly původní Flemingovy plísně. Tou úplně nejpokročilejší cestou jsou pak nejrůznější nano-stroje, ale tam je opravdu výzkum teprve v začátcích, byť vizualizace vypadají nádherně.

Zjednodušeně řečeno, pokud se tu během několika let neobjeví doslova zázračný lék, je lidstvo odsouzené k pomalému a bolestnému návratu do středověku – do doby, kdy opět bude každá návštěva nemocnice smrtelným nebezpečím…

Text: Martin Kolář