První transplantace srdce byla považována za nelidskou. Skončila dobře i špatně
Možnosti moderní medicíny nám mohou připadat samozřejmé, ne vždy ale uměli lékaři a chirurgové to, co umí nyní – což bude nepochybně platit i při budoucím pohledu na současné možnosti. Pojďme se ale vrátit v čase zpět k první transplantaci srdce, která probíhala za přítomnosti obou těl na jednom sále. Uskutečnila se 3. prosince 1967 v Kapském Městě a provést se ji odhodlal chirurg Christiaan Barnard.
Pacientem byl Louis Washkansky, muž trpící těžkým srdečním selháním kvůli ischemické srdeční chorobě. Byl ochoten podstoupit cokoliv, co mu dalo naději, a to i experimentální zákrok, kterým premiérová transplantace srdce rozhodně byla. Šanci na další život mu dala teprve 25letá Denise Darvall, která podlehla následkům dopravní nehody. Její mozek byl nenávratně poškozen, ale srdce stále bilo, proto mohla být považována za dárce orgánů a lékaři dostali svolení k tomu, aby mohlo být srdce darováno.
První vítězství, první ztráta
Christiaan Barnard popsal okamžik operace ve studii chirurga Davida KC Coopera jednoduše, ale výstižně: „Poprvé v životě jsem se podíval do prázdného hrudníku. Tehdy na mě plně dolehl význam toho, co dělám.“ Srdce dárkyně Denise Darvall bylo rychle zchlazeno a napojeno na kyslíkem nasycenou krev, aby se předešlo poškození. Následovalo pak jeho napojení na cévní systém příjemce. Srdce bylo menší než to původní, nemocné, ale po počátečním kolísání kontrakcí se přizpůsobilo a začalo pracovat. Celá operace přitom trvala jen pět hodin.
Čtěte také: Muž se dvěma srdci se stal lékařským zázrakem. Fungování jeho těla vám zamotá hlavu
Washkansky se po operaci zotavoval nečekaně dobře. „Poprvé v dějinách jsme mohli pozorovat, co udělá zdravé srdce v těle člověka, který byl do té doby na pokraji smrti,“ řekl Barnard později. Osud však měl bohužel s pacientem jiný plán a Washkansky zemřel 18 dní po zákroku. Nikoliv však kvůli srdci, nýbrž na následky zápalu plic. Svou roli v tom nepochybně sehrála i celkově zhoršená imunita, u dalších pacientů se tomu ale dařilo předejít. Pacienti po dalších transplantacích od Christiana Barnarda žili mnoho let, v případě páté a šesté transplantace to bylo 18, resp. 24 let.
Operace, která šokovala svět
Jak si patrně umíte představit, odezva veřejnosti byla bouřlivá. Barnard podle svých slov ani nečekal, že jeho práce vzbudí takový zájem. Vyjádřit by se dala i tím, že například novináři nabízeli statisíce za fotografie, použitou chirurgickou rukavici nebo cokoliv, co by jim poskytlo jakoukoliv formu exkluzivity. Ne všichni ale byli nadšení. Někteří psali Barnardovi dopisy, v nichž ho označovali za sadistu, blázna či řezníka a dokonce volali po jeho zatčení.
Jak píše neurolog Austin Lim ve své knize Horror on the Brain, procedura byla zpočátku vnímána jako něco nehumánního. Ale tak už to v průlomové vědě bývá – nejdřív zní jako sci-fi, dokud se nestane realitou. A ano, některé transplantace skutečně vedly k zvláštním následkům – například ke změnám osobnosti nebo nečekaným chutím. Pokud ale má být vedlejším efektem záchrany lidského života něco tak triviálního, asi bychom to jako lidstvo měli akceptovat.
Zdroj: Glob Cardiol Sci Pract, Horror on the Brain
Video, které jste mohli minout: Žloutenka kazí plány na léto. Pacientů v Česku přibývá, lékaři doporučují očkování
Adam Vala
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
