Proč někteří kuřáci nikdy nedostanou rakovinu? Tělo se od určité chvíle dokáže bránit
Odpověď na otázku, proč se u některých silných kuřáků i přes obrovské riziko nikdy nerozvine rakovina plic, může dokonce zachránit životy.
Když se kuřáků zeptáte, jestli nemají obavy z rakoviny plic, celkem často se stává, že jmenují dědečka, strýčka nebo rodinného známého, který kouřil dvě krabičky denně už od dvaceti a zemřel v devadesáti letech na něco úplně jiného. A ačkoli to zní jako další z lidových báchorek, občas se takové případy skutečně stávají – ačkoli rozhodně ne tak často, jak bychom rádi. Vědecký tým z Albert Einstein College of Medicine teď popsal mechanismus, díky kterému se těla některých silných kuřáků dokážou plicní rakovině ubránit. A může se stát, že tento výzkum jednou bude zachraňovat obrovské množství životů.
Rakovina plic je diagnóza, která děsí většinu kuřáků Zdroj: iStock
23 prokouřených let a dost
Prokázali totiž, že teorie, s níž vědci už dlouho pracovali a podle které se předpokládalo, že kouření vyvolává mutace DNA v normálních plicních buňkách, je pravdivá. Našli způsob, jak mutace kvantifikovat díky nově vylepšené metodě sekvenování celých genomů buněk. Mutace se s věkem hromadí i v plicních buňkách nekuřáků, ale o dost méně, než je tomu v případě milovníků nikotinu. A co víc, dokázali potvrdit i teorii balíčkoroků – počet buněčných mutací (a s ním i riziko rakoviny plic) roste spolu s počtem prokouřených let. Ale pozor. Po 23 prokouřených letech se najednou počet mutací zvyšovat přestal.
„Nejtěžší kuřáci nebyli ti nejvíc zatížení mutacemi,“ popsal jeden z autorů studie. „Podle toho, co jsme zjistili, se jejich tělům podařilo potlačit další hromadění mutací, což může být způsobeno jejich velmi kvalitními systémy pro opravu poškození DNA anebo detoxikaci cigaretového kouře.“
Rakovinná buňka Zdroj: iStock
Pomoc s určením rizikových pacientů
Zajímavý a nečekaný výsledek je pro výzkumníky nadějí. Doufají i v to, že díky němu jednoho dne dokážou vytipovat pacienty, kterým rakovina plic hrozí. A to s pomocí testů, jež by právě výše zmíněnou tělesnou schopnost se poškození mutacemi bránit měřily.
Zdroj: Nature Genetics