Zapomenutý bombardér: Proč dnes není YB-60 páteří americké armády?!

Letité a stále létající strategické bombardéry B-52 slouží v americkém letectvu už od 50. let a staly se živoucími legendami. Málo se však ví, že měly ve své době konkurenta, který ale proti nim neobstál.

Na konci 40. a počátkem 50. let tvořil páteř amerického strategického letectva typ B-36 od firmy Convair. Už v době svého vzniku byl zastaralý. Velení jako náhradu požadovalo proudový stroj s velkým doletem a nosností výzbroje. Proto už v polovině roku 1950 vypsalo požadavky na nový bombardér. Zatímco Boeing přišel s prototypem dnes už legendárního B-52, Convair nabídl notně upravený B-36 se šípovitým křídlem a proudovými motory.

Začátkem následujícího roku velení letectva návrhy přijalo a zadalo Convairu stavbu dvou prototypů označovaných zprvu jako B-36G. Konstruktéři Convairu vzali dva už vyrobené kusy vrtulového modelu B-36F a přestavěli je do podoby „géčka“. I když šlo vlastně o konverzi a přestavbu, byly tak zásadní, že prototypy nakonec dostaly označení Convair YB-60.

Šípovitý tvar křídla a ocasních ploch

YB-60 sdílel s původním vrtulovým B-36 něco přes 70 procent konstrukčních dílů. Trup byl v podstatě u obou identický, u YB-60 byl jen o něco delší a odlišovaly se i tvary přídí kvůli instalovanému vybavení. Mnohem výraznějšími proměnami prošlo křídlo a ocasní plochy, které dostaly šípovitý tvar s úhlem 35 stupňů.

Stroj měl rozpětí 63 m, délku 52 m a na výšku měřil přes 18 m. Jeho maximální vzletová hmotnost i s nákladem dosahovala 140 tun. Díky tomu, že YB-60 vycházel z B-36, byly deklarované výrobní náklady nižší než u zcela nového B-52, což Convair nezapomněl velení letectva zdůraznit. Nicméně oba konkurenční stroje měly něco společného. Totiž osm proudových motorů P&W J57, které je poháněly. Byly u obou letounů umístěny ve čtyřech gondolách po dvou zavěšených na podkřídelních pylonech. Zatímco YB-60 dosahoval maximální rychlosti něco málo přes 800 km/h, prototypy YB-52 létaly rychlostí o zhruba 200 km/h vyšší.

Výzbroj YB-60 byla v podstatě identická s původním B-36. Nosnost bombového nákladu činila 33 tun, počet obranných střeleckých dálkově řízených věžiček byl ale zredukován pouze na jednu umístěnou v ocasní části letounu. Díky tomu byl počet členů posádky snížen na pět oproti patnácti u B-36. Všichni seděli v přední přetlakové hlavní kabině, pro sériové stroje se ale počítalo s devítičlennou posádkou. YB-60 si z B-36 ponechal radar pro zaměřování ocasního střeliště a také navigační systém i bombardovací optické a radarové zaměřovače.

Jak již bylo řečeno, Convair dostal od letectva zakázku na stavbu dvou prototypů. První se dostal do vzduchu v dubnu 1952, o tři dny později než první prototyp Boeing YB-52. Záhy se ukázalo, že je YB-60 nejen výrazně pomalejší než YB-52, ale že také trpí problémy s řízením. YB-52 byl po všech stránkách lepším strojem, kromě jediné položky – nosnosti výzbroje. YB-52 totiž unesl jen 20 tun bomb, u sériových strojů se pak zvýšil na 27 tun, což se ale stále nemohlo měřit s kapacitou YB-60. I tak ale velení letectva upřednostnilo vyspělejší YB-52 oproti de facto pouhé modifikaci B-36, tedy YB-60. Musíme dodat, že se tak stalo i přes to, že vlastně nikdy nedošlo k oficiálním srovnávacím zkouškám.

Prototypy skončily ve šrotu

Testovací program YB-60 běžel až do ledna 1953, kdy byl po 66 letových hodinách zrušen. Druhý prototyp u Convairu nedokončili. Po skončení testů se oba stroje staly majetkem letectva, ale do vzduchu se už nikdy nedostaly a v polovině roku 1954 putovaly do šrotu.

Ještě před tím se Convair snažil letectvo získat nabídkou, že původní B-36, které už byly ve službě, přestaví na sériové B-60 bez finančních nároků, s čímž také nepochodil. Stejně dopadl i s příslibem, že YB-60 upraví do podoby létající zkušebny nových turbovrtulových motorů. Padly i plány na pasažérskou verzi pro civilní aerolinie. Do dějin tak vstoupil B-52 Stratofortress a B-60 upadl v zapomnění.

DP