Vrtulová letadla i džípy: Armády se vracejí k "zastaralé" technice

Budou války zítřka vypadat jinak, než si dnes malujeme? Dvojice oddělených, leč rámcově podobných změn v ruských ozbrojených silách a americkém letectvu to naznačuje. Ačkoliv vývoj vyspělých armád kráčel vstříc vyšší technologické komplexnosti, do budoucna to nemusí být úplně univerzální pravidlem. Ruská jednotka v Sýrii se totiž inspirovala u méně vyvinutých taktik a vrátila na pole "kavalérii". Naproti tomu zase americké letectvo zvažuje vývoj vrtulového bitevníku. Co změny, které jsou na první pohled krokem zpět, vlastně motivuje?

Útok lehké jízdy

Jako většina změn na bojišti, hlavním motivátorem jsou taktické potřeby daného konfliktu. Ruská podpora Sýrii se omezovala primárně na letecké mise, pozemní poradci z řad speciálních jednotek však spolu se syrskými vládními silami vytvořily i prapor plnící roli lehké kavalérie. Využívá moderních terénních vozidel UAZ-3163 Patriot s otevřenou korbou, na níž je namontovaný těžký kulomet. Taktika je uzpůsobena otevřeným pláním části Sýrie. Rychlý přesun a palebná efektivita umožňují snadno obcházet nepřátelská postavení – dokonce efektivněji, než jak by toho na daném terénu dosáhla těžká pásová technika. Krom kulometů jednotka disponuje i minomety.

Vedle klasické kavalérie jsou vozy inspirovány i konceptem tačanky, koňmi tažených kulometů, které našly své místo před stoletím v ruské občanské válce. Druhým výrazným inspiračním zdrojem pak byl velký úspěch obdobně zformovaných jednotek na straně povstalců a ISIS. Džípy s kulomety na korbě, které se již od bitvy o Mogadišo proslavily pod pojmem "technical", tak nyní vlastně našly místo i v rusko-syrské jednotce.

Působí to jako krok nazpět, pokud ale taktika funguje, jen stěží může jít o mýlku. Faktem je, že ruská i americká armáda byly po celá desetiletí vybavovány a trénovány pro vzájemný střet. Podobně jako se Američané v Iráku a Afghánistánu museli znovu učit, jak efektivně vést protipovstaleckou a okupační válku, na stejná pravidla hry museli přistoupit i Syřané a jejich ruští poradci. Úspěch terénních vozidel v konfliktu nakonec vedl k založení nového ruského praporu se základnou v Samaře, který disponuje technikou v roli moderní tačanky. Těžko si jej představit například ve válce Ruska s NATO. Pokud se však Moskva bude muset v pouštním prostředí opět pustit do protipovstalecké války, své místo si najde.

Kopni do vrtule

Na druhé straně oceánu se zase zdá reálný návrat jiné "obstarožní technologie" – bitevních vrtulových letounů. Americké letectvo samozřejmě vrtule jako takové do důchodu nikdy zcela neposlalo. Využívají je stále helikoptéry, a zcela jistě tomu tak bude i v následujících dekádách. Vrtule najdeme také u dopravních letadel nebo části dronů. Přesto se řada komentátorů shodla, že hledání nového útočného letounu pro palebnou podporu má jistý nádech nostalgie.

Letectvo se totiž rozhoduje, který stroj bude v budoucnu podporovat vojáky na zemi, a zdá se, že v tendru vyhraje právě jeden z (turbo)vrtulových strojů A-29, AT-802 nebo AT-6. Nahradit by tak mohl část úkolů pro útočné vrtulníky a letouny A-10. Vrtulové stroje jsou sice pomalejší, ale za to ve vzduchu mohou vydržet déle a levněji. Ke startu jim stačí kratší a méně zpevněná ranvej. Dnešní letouny pro blízkou palebnou podporu byly rovněž navrženy pro agresivní bojiště třetí světové války, kde se měli setkávat se sovětskou protivzdušnou obranou. Protipovstalecké konflikty moderní éry však tak silný stroj vlastně nepotřebují.

Levně, nebo moderně?

Ani zavedení "nízkonákladových" strojů nemusí nutně znamenat, že do rozpočtů armád půjdou menší sumy, nebo že tím letectvo "devalvuje" na nižší úroveň. Naopak se momentálně letectva a raketové síly od USA přes Rusko až po Čínu předhánějí v tom, kdo první přijde s hypersonickými stroji příští generace.

U obou lze také očekávat nárůst autonomních nebo dálkově ovládaných letounů, ty však budou ještě dlouho sloužit po boku lidmi pilotovaných strojů. Je rovněž možné, že některé státy se pokusí jít zlatou střední cestou a role různých strojů kombinovat. Jak však ukázal program F-35, snaha skloubit různé požadavky nemusí nutně vést k dokonalému letounu. F-35 nakonec bude svou roli nejspíše plnit dostatečně, jeho bolestivý a drahý vývoj však nejspíše povede ke snaze vyvarovat se podobným kočkopsům.

Je tak možné, že v roce 2040 budou vojenská letectva rozdělena na dvě diametrálně odlišné verze - stíhače a strategické bombardéry, které létají rychlostí Mach 5 na hranici atmosféry, a vrtulové stroje, které připomínají spíše síly z roku 1940...

Text: Ladislav Loukota