Větší bojové drony: k samostatným úderům i jako wingmani stíhacích letounů

Vážně míněná idea, že bezpilotní letouny neboli drony budou spolupracovat se stíhacími letouny, není v moderním pojetí úplnou novinkou. Už nějakou dobu přicházejí různí letečtí výrobci i s animacemi, jak by taková součinnost v rámci různých leteckých operací mohla vypadat. A není divu, vždyť počet různých typů bezpilotních prostředků neustále stoupá a s tím i počet zemí, které je zařazují do výzbroje.

Od průzkumných dronů

Dlouhou dobu plnily bezpilotní letouny především průzkumnou roli. Až 11. září ve Spojených státech změnilo atmosféru natolik, že do té doby jen průzkumný dron MQ-1A mohl začít už od října nosit protizemní munici – bezpilotní letouny tím vstoupily do nové éry. Ať už pod hlavičkou letectva, nebo CIA uskutečnily tyto i další typy bezpočet misí, při kterých provedly i údery na pozemní cíle, velmi často na různé teroristy. V prosinci 2002 došlo také k historicky prvnímu vzdušnému souboji mezi bezpilotním letounem a stíhacím letounem, když MQ-1 dokonce odpálil střelu po iráckém MiG-25, byť souboj ještě skončil lépe pro pilotovaný stroj.

Nutno dodat, že v případě všech úderů vedených bezpilotními letouny to byl stále člověk, kdo jej v podstatě na dálku v určitých okamžicích řídil a „odjišťoval“ řízené střely. I tak se ale už jedná o morální problém, protože operátor sedící v buňce daleko od místa působení dronu svůj život přímo neriskuje (odhlížíme nyní od faktu, o jak psychicky náročnou práci se jedná). Nyní už je situace taková, že nejen vojenské velmoci vyvíjejí, podílejí se na vývoji nebo pořizují drony se schopností provádět údery. Často se však jedná o upravené bezpilotní letouny schopné nést střely vzduch–země nebo laserem naváděné pumy. Některé země (nepočítaje různé menší letouny určené pro speciální jednotky apod.) už ale pracují vyloženě na úderných typech dronů, které se i některými výkony mohou srovnávat s bojovými letouny.

Nová kategorie úderných dronů

Typické průzkumné letouny MALE (Medium-altitude long-endurance unmanned aerial vehicle) jsou uzpůsobeny s ohledem na maximální vytrvalost letu ve středních výškách – mají sledovat danou oblast či vytipovaný cíl co nejdelší možnou dobu. Oproti tomu vyvíjené větší úderné neboli útočné letouny jsou vyvíjeny s ohledem na schopnost pronikat i do nepřátelského vzdušného prostoru a mají nést adekvátní množství a hmotnost munice. V podstatě tedy vytvářejí novou kategorii.

Jistý rozdíl můžeme vidět i v předpokládaném použití. Průzkumné drony mají dlouhou vytrvalost, a proto mohou dlouho hlídkovat tam, kde by to pro pilotované stíhací systémy nebylo možné s ohledem na palivo ani pilota. Těžší úderné drony mají létat společně se stíhacími letouny a pomáhat jim při nebezpečných úderech či jako nosiče munice. Pro ni totiž už často v drahých stíhacích letounech 5. generace není v interních zbraňových šachtách tolik místa.

V součinnosti se stíhacími letouny

Úderné a větší víceúčelové drony tedy budou v rámci budoucích operací fungovat v bližší součinnosti s dalšími vzdušnými prostředky včetně stíhacích letounů a letounů včasné výstrahy AWACS, i od nichž budou dostávat pokyny. Na jejich základě pak budou moci stále více autonomně provádět bojovou činnost od průzkumu přes radioelektronický boj, údery na dobře chráněné cíle, nebo dokonce vést vzdušný boj.

Něco takového přitom už není žádná hudba vzdálené budoucnosti. Možná jako jeden z prvních velkých dronů nové generace se svého operačního nasazení dočká bezpilotní letoun vyvíjený pro americké námořnictvo a známý prozatím pod označením X-47. S ním se původně počítalo spíše jako s průzkumným a útočným letounem. Situace se nakonec ale v roce 2016 vyvinula tak, že z něj bude bezpilotní vzdušný tanker doplňující palivo víceúčelovým stíhacím letounům F/A-18 Super Hornet a F-35 Lightning II. Jako možné se jeví i to, že by v budoucnu mohl dostat další schopnosti a to třeba jen instalací konkrétních modulů a aktualizací softwaru.

To pro americké letectvo vyvíjí společnost Kratos těsně podzvukový bezpilotní letoun XQ-58A Valkyrie, který má sloužit především jako prodloužená „ruka“ pilotovaných stíhacích letounů. Každá ze šesti zbraňových šachet má být schopna pojmout pumy JDAM a SDB (GBU-39/B Small Diameter Bomb). Krom toho bude moci nést i průzkumný systém. Svůj první let uskutečnil 5. března letošního roku. Stále ale jde jen o prototyp, byť s ním anebo jiným podobným dronem počítá americké letectvo.

Dalším větším bezpilotním letounem, u něhož se přímo počítá se součinností s pilotovanými stroji je ATS (Airpower Teaming System) alias Loyal Wingman. Na něm aktuálně pracuje australská pobočka společnosti Boeing a první let předpokládá už příští rok. ATS na délku měří 11,7 m a má dokázat uletět kolem 3700 km. Krom prozatím nespecifikovaných zbraňových systémů má být schopen nést také průzkumné, sledovací a zpravodajské systémy i prostředky pro vedení radioelektronického boje. Počítá se s tím, že velící pilotovaný letoun (na obrázku níže F/A-18 Super Hornet) bude moci mít k dispozici čtyři až šest takových „loajálních wingmanů“.

Dlouhá cesta od prototypu

Spojené státy americké pochopitelně nejsou jedinou zemí, ve které se usilovně pracuje. O něco podobného se samozřejmě v různé podobě snaží také evropské státy, Rusko, Čína, Indie i další, byť ne vždy se musí jednat o větší letoun. Na evropském bezpilotním letounu Dassault nEUROn kategorie UCAV (unmanned combat aerial vehicle) pracuje společně Francie, Řecko, Itálie, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. Cílem nicméně stále ještě není vyvinout letoun schopný přímého zařazení do výzbroje, ale prozatím sjednotit vývoje z různých evropských zemí, posunout se o kus dál a vyzkoušet spolupráci.

Velká Británie, konkrétně společnost BAE Systems, pracuje na vlastním bezpilotním letounu Taranis, který patří také do kategorie UCAV. Svůj první let si odbyl už v roce 2013 a jeho vývoj nadále pokračuje. Jedná se ovšem opět o technologický demonstrátor, jehož úkolem je udržet krok s pokročilými vojenskými technologiemi a ukázat další cestu. Zda a v jaké podobě bude tento letoun realizován, ještě také není jasné.

V Rusku pracují na úderném dronu Suchoj S-70 Ochotnik, o kterém jsme už letos psali. Jedná se o výhradně bezpilotní stroj konstrukce samokřídla poháněného jediným motorem. Kvůli vyfotografovanému emblému na jednom z víceúčelových stíhacích letounů Su-57 se i v tomto případě spekuluje nad tím, že by spolu tyto dva stroje mohly působit.

Pod rouškou utajení pracují na bezpilotních letounech mnoha typů samozřejmě také v Číně. Ta již do výzbroje zavedla a taktéž vyváží celou řadu různých typů průzkumných dronů včetně těch kategorie MALE, které mohou nést už i výzbroj. Uniklé snímky prozrazují, že Číňané pracují i na vývoji vyloženě bojového dronu a to s konstrukcí samokřídla a podobně jako v jiných státech s ohledem na vlastnosti stealth.

A v takovém výčtu různých vyvíjených typů bychom mohli pokračovat. Cesta od technologických demonstrátorů a prototypů do zařazení do výzbroje ale nebude v případě větších bojových bezpilotních letounů krátká. V případě každého letounu bude třeba dotáhnout vývoj, zajistit jejich propojení s vlastními systémy a až následně se otevře cesta k dalšímu operačnímu nasazení ať už v menší, či větší součinnosti s dalšími vzdušnými prostředky. Text: Michal Polák