Tohle byla první nadzvuková bojová letadla z Japonska

Mitsubischi F-2A Zdroj: Wikipedia commons

Japonské vzdušné síly jsou jedním z důležitých odběratelů amerických bojových letounů. Už od druhé světové války americké stroje tvoří páteř japonského letectva. Málo známým faktem ovšem je, že v Japonsku vznikly i domácí proudové letouny, které se dostaly do výzbroje.

Chloubou japonského leteckého průmyslu je vedle připravovaného bojového letounu, jenž má vzejít z programu ADT-X, především stroj Mitsubishi F-2. Jde o nejvýkonnější bojový letoun, jaký kdy v Japonsku vznikl, pravdou ovšem je, že za vydatné pomoci amerických konstruktérů od Lockheed Martin.

Ne náhodou F-2 připomíná zvětšenou F-16. Nicméně F-2 není prvním letounem japonské provenience. Právě u Mitsubishi přišly před několika desítkami let na svět dva poměrně neznámé stroje, které se do historie zapsaly jako první japonské „nadzvuky“.

V 60. letech japonské letectvo zařadilo do výzbroje americké supersonické stroje F-104 a následně i F-4. Velení letectva poměrně překvapivě vypsalo požadavky na speciální nadzvukový cvičný letoun, na kterém by se připravovali piloti pro oba zmíněné typy. Program dostal označení T-X a hlavními kandidáty se staly americký T-38 (což byl cvičný stroj odvozený od lehkého stíhacího F-5) a dvoumístná varianta britsko-francouzského typu SEPECAT Jaguar. Hlavně jaguar Japonce zaujal, nakonec se však rozhodli jít svou vlastní cestou.

Historické nabídky

Z nabídek firem Fuji, Kawasaki a Mitsubishi velení letectva v roce 1968 vybralo návrh posledně jmenované, který dostal označení XT-2. Po několika letech vývoje se pak nový stoj v roce 1975 jako Mitsubishi T-2 objevil v řadách japonského letectva. Celkem bylo vyrobeno 90 letounů, z toho přibližně třetina neměla žádnou výzbroj (typ T-2A), pozdější verze T-2B už mohla sekundárně působit i jako bojový stroj s výzbrojí. Produkce běžela téměř dvě desítky let, poslední exemplář byl vyroben v roce 1988. Zajímavé je, že i když Japonsko nakonec nekoupilo britsko-francouzský SEPECAT Jaguar, na první pohled je patrné, že se mu T-2 nápadně podobá. Japonský stroj dokonce poháněly stejné motory Turbomeca Adour jako v případě jaguaru, přesněji řečeno jejich japonské licenční kopie. Pravdou ovšem je, že T-2 není kopií jaguaru, ani se na jeho konstrukci britští nebo francouzští konstruktéři nepodíleli. U Mitsubishi se jednoduše nechali inspirovat evropským vzorem.

"Téčkové" prototypy zklamaly

Už když se testovaly prototypy T-2, připravovali u Mitsubishi jednomístnou útočnou variantu v rámci programu SF-X. Jednomístný stroj vznikal podle požadavku velení letectva primárně jako nosič protilodních střel dalekého dosahu ASM-1. Prototyp stroje, který dostal označení F-1, vzlétl v roce 1975 a do operační služby byl zařazen v roce 1978. V plánu byla stavba hned 160 strojů, nakonec se jich ale vyrobilo jen 77. Sešlo i z plánované průzkumné verze.

Útočný F-1 se konstrukčně do velké míry shodoval s dvoumístným T-2, trup i křídla však byla zesílena, aby stoj mohl nést více výzbroje. Hlavní změnou však bylo vypuštění zadního pilotního prostoru, kam se přestěhovaly bloky elektroniky a avioniky. Pevnou výzbroj u F-1 tvořil rotační šestihlavňový kanon M61 Vulcan ráže 20 mm, který měly k dispozici i ozbrojené pozdější exempláře T-2B. Další výzbroj bylo možné zavěsit na čtyři podkřídelní závěsníky a dva pylony na konci obou polovin křídla. F-1 však měl navíc i závěsník pod trupem, který byl určený především pro přídavnou palivovou nádrž.

Jak již bylo řečeno, hlavní výzbrojí útočných F-1 byly protilodní střely ASM-1, které byly v japonském vojenském žargonu označovány jako obranné střely proti výsadkovým plavidlům. Japonská ústava totiž už od druhé světové války zakazuje použití útočných zbraní, proto byly střely ASM-1 deklarovány pouze jako obranné zbraně proti výsadkovým plavidlům, které by ohrožovaly japonské území, přestože byly schopné zničit jakákoliv plavidla. V polovině 90. let se do výzbroje F-1 dostaly i notně vylepšené střely ASM-2, vedle neřízených pum a raket, mohly letouny nést i protiletecké řízené střely AIM-9 Sidewinder.

Několik desítek let tvořily letouny F-1 a T-2 důležitou součást japonských leteckých sebeobranných sil, ale jejich kariéra se naplnila v roce 2006. Tehdy byly vyřazeny z výzbroje. Útočný typ F-1 totiž nahradil už zmiňovaný stroj Mitsubishi F-2A a štafetu po cvičném T-2 převzal podzvukový letoun Kawasaki T-4 a také dvoumístné verze nadzvukových F-15DJ a F-2B.

Text: DP