Tanky zítřka budou užívat stealth technologie

Ačkoliv se podoba armády rapidně mění, jeden zbrojní systém zůstává už skoro 40 let bez výraznější proměny – moderní tanky. Jistě, dočkávají se nového pancíře i digitálních výstřelků. Nezdá se však, že by libovolná velmoc v dohledné době plánovala radikální změny. Pentagon přesto dává náznaky, že se v tomto ohledu může leccos změnit zejména na poli zhoršení detekce tanků – tedy prvků „neviditelnosti“. Dočkají se po letadlech svých stealth prvků i budoucí tanky?

Neviditelné tanky

Navzdory rozšířené představě nejsou stealth prvky v letectví určeny nutně k tomu, aby cílový stroj učinily pro radar či další senzory zcela neviditelný – takový moment překvapení mohla technologie stealth mít jenom při svém všeobecném uvedení ve válce v Perském zálivu, kde stroje F-117 překvapily všechny včetně většiny vojáků americké koalice. Prakticky všechny dnešní aplikace stealth technologií v letectví mají úkol toliko snížit viditelnost stroje, takže si řízená střela protivníka namísto letounu vybere "jasnější" světlici anebo si nepřátelský pilot nebude moct být jist, zdali čelí jednomu či dvěma protivníkům, a udělá tak osudovou chybu. Skutečnost, že tuto podobu částečného stealth aplikuje nejenom americké letectvo, ale i designy ruské, iránské nebo japonské, naznačuje existenci všeobecného trendu.

Zatímco tanky dnes vydávají velké množství tepla i hluku, tanky zítřka by namísto toho mohly oba tyto elementy redukovat různými způsoby. Teplo by mohlo být redukováno hned několika způsoby – grafenový potah na vnější části trupu by mohl vyzařovat teplo jenom do specifické oblasti mimo zorný úhel nepřítele. Roli by pak mohl hrát i hybridní motor – mimo linii protivníka by tank využíval klasického spalovacího motoru s delší výdrží, na dostřel oponentovi by se však přepnulo na elektrický motor s limitovanou baterií, ale také menší zvukovou a tepelnou stopou. Svůj vlastní prototyp elektrického tanku připravuje již Lockheed Martin.

Modernizace postupuje

Krom těchto elementů by tanky mohly získat také dva další podpůrné prvky, které již pomalu nastupují – aktivní obranyschopné poblíž trupu, schopné "sestřelovat" nepřátelské řízení střely, a robotické drony rozšiřující přehled i obranné možnosti. Celý systém by v součtu měl chránit posádku a stroj zejména před stále se zlepšujícími protitankovými střelami – ty se stávají stále výraznějším postrachem moderních tanků mimo jiné i kvůli tomu, že jsou snadno přenosné a ve velkém jich mohou využívat i povstalecké síly či pěchota.

Pasivní obrana či drony budou nejspíše aplikovány i na starší tanky, stealth prvky však už budou vyžadovat zcela nový design, experimentální testování i obrovské finanční sumy, které mohou z podobného tanku snadno učinit "pozemní F-35" jak co do výkonu, tak i ceny. Předpovědi vojenských programů zítřka mají navíc tendenci se trestuhodně často nevyplňovat, respektive vyplňovat se spíše napolovic.

Jakou další pozemní techniku bychom dle starších plánů měli vyhlížet v budoucích válkách? Představy mnoha lidí včetně vojenských plánovačů minulosti se v tomto ohledu značně liší od dnešní reality.

Bojiště zítřka

Nicméně i s drony samotnými je problém, namísto čistě bezpilotních velkých vozidel (tanků, BVP), které by proměnily válku v konflikt mezi stroji bez lidské posádky, se zdá být pravděpodobnější nějaký typ tandemu mezi lidmi a mašinami. Tank s lidskou posádkou bude nejspíše obíhán několika průzkumnými či útočnými drony, popřípadě může takové vozidlo disponovat i sesterským robotickým "wingmanem" o stejné nebo podobné velikosti. Jediné vozidlo s čtyřčlennou posádkou by tak mohlo mít na bojišti vlastní roj létajících dronů a třeba i druhé podpůrné robotické vozidlo. Dálkové ovládání pozemních robotů na větší vzdálenost než pár desítek metrů je však dnes příliš problematické a pomalé, od robotických vozidel dnes navíc nelze očekávat schopnost vlastní opravy v poli. Bez lidského vedení "na dosah ruky" se tedy v nejbližších desetiletích mašiny neobejdou. Alespoň pokud stroje nebudou zcela autonomní – takový "terminátorský" přístup však bude nejspíše i značně kontroverzní, a to nejen u nepřátel, ale i vlastních vojáků. Pokud si umělá inteligence poplete cíle, budou první na ráně. Samotným vojákům se tak autonomní stroje chce zavádět paradoxně nejméně. Trend navíc mnohdy kráčí jiným směrem – jednoduše řečeno, supermoderní tanky jsou také superdrahé a o tolik lepší výkon nenabízejí. Ještě dlouho tak nejspíše budou nejnovější zbraně na bojišti v minoritě po boku ocelových behemotů z éry studené války.

Pěchota si počká

Ačkoliv se zejména americká armáda v posledních dvou desetiletích snažila přijít s nejrůznějšími experimentálními koncepty "pěšáka budoucnosti" (digitální propojení bojišť v rámci projektu Future Force Warrior, hybridní puška OICW a podobně), jejichž výstup se ukázal být značně proměnný. Například na digitální integraci pěchoty v rámci lepšího přehledu o situaci povětšinou došlo, nikoliv však stále na úrovni jednotlivců. Zjednodušeně řečeno, generálové nepotřebují vědět, kde operují jednotliví vojáci, a jednotliví vojáci naopak nepotřebují vědět, jak se má fronta o pět kilometrů dále. Informační přehlcení i praktické důvody nakonec vedly k tomu, že namísto "počítačových monoklů" a dalších predátořích vychytávek vojáci v omezené roli používají jednoduše vylepšené/upravené chytré telefony. Těmi však, i bez drahých futuristických programů, samozřejmě disponují i ti nejubožejší povstalci.

Ani laserové pušky nebo exoskeletony nelze minimálně v nejbližší generaci očekávat – nejmenší prakticky využitelné lasery se montují na válečné lodě (a to teprve v rámci pokusů, které mají zjistit, jestli tu najdou vůbec uplatnění), exoskeletony v poli narazily na kapacitu baterií (exoskelety však mohou být velmi brzy zavedeny pro údržbu vozidel a manipulaci s municí na základnách). Ze stejných důvodů se vojáci nedočkají ani robotických mul, které by za ně nesly náklad – dalším důvodem je vysoký hluk robotů. Sny o aktivním maskování, které by z vojáků doslova udělalo Predátory, pak stále čekají na průlom v materiálové fyzice. Namísto toho šel trend vývoje pěchoty po roce 2001 zcela jinudy: vlivem explozivních nástrah přibylo pasivní ochrany (pancéřování) na vozidlech včetně těch kolových, zvýšila se mobilita, a i v pravidelných armádách rovněž přibyly prvky asymetrické války. Do poslední kategorie patří vedení operací s pomocí neoznačených vojáků a podobné vynálezy, které sice nezajišťují neviditelnost v reálu, po "politické stránce" však do jisté míry ano.

Minimálně do rapidního zlepšení umělé inteligence, mobilní robotiky, baterií i laserů, které by bylo možné očekávat nejdříve za 20 let, tak bude lidské tělo a lidský mozek stále tím nejschopnějším kusem vybavení, které lze na bojišti mít.

Text: Ladislav Loukota