Tankům už je přes 100 let, do šrotu se ale nechystají

Je to už přes 100 let, když se vojáci na bitevním poli setkali s prvním tankem. Ráno 15. srpna 1916 Britové překvapivě napadli německé pozice u Flers-Courcelette pěchotou podporovanou 32 tanky. Co měly toho dne tanky za úkol, tušil jen málokdo, zřejmě včetně jejich posádek. A veřejnost v zázemí válkou unavených soupeřů na tom nebyla o nic lépe. Měly tanky na Němce útočit jako obrovská beranidla, anebo jako nosiče kulometů a děl – nebo snad obojí? Měly se jako pancéřované náklaďáky těžkopádně valit územím nikoho přes ostnatý drát, krátery po granátech a zákopy, aby zmátly a vyděsily Němce?

Je obtížné určit, kdo byl vlastně vynálezcem tanku, protože u zrodu tohoto pozdějšího tahouna bojových operací 20. století stálo hned několik schopných francouzských a britských inženýrů a vojáků. Už v roce 1903 francouzský kapitán Léon Levavasseur navrhl samohybné dělo pohybující se na pásech a plně obrněné kvůli ochraně. Tento stroj měl být poháněný benzínovým motorem o výkonu 80 koní, mít tříčlennou posádku, prostor na munici a schopnost jízdy terénem. Proveditelnost projektu ale byla technickou komisí dělostřelectva zpochybněna a v roce 1908 od něho Francouzi upustili.

Britská nádrž na vodu

I na britské straně předcházelo prvnímu bojovému nasazení tanků tápání a nedůvěra. Velení britské armády se konceptem obrněných vozidel odmítlo zabývat, takže první britské tanky vyvinulo Královské námořnictvo. Přinejmenším politickou zásluhu na tom má pozdější premiér Winston Churchill, který v polovině února 1915 vytvořil Landships Committee, tedy Komisi pro pozemní lodě. Ta v lednu 1916 představila koncept budoucích tanků přezdívaný „matka“ a současně byla zadána objednávka na sto kusů. Do konce války pak bylo postaveno celkem asi 2600 tanků různých typů v čele se slavným Mark IV.

Název tank byl zaveden v prosinci 1915 jako bezpečnostní opatření. Během výroby byly nové stroje fingovaně popisovány jako „nádrže na vodu“, údajně určené k použití na mezopotamské frontě. Dělníci je přitom v běžné mluvě označovali jako „vodní tanky“ nebo prostě „tanky“.

Francouzi jsou na scéně

Ve stejnou dobu došlo ve Francii k několika pokusům sestrojit vozidla, která by dokázala překonat německé ostnaté dráty a zákopy. V roce 1915 se Francouzi pokoušeli vyvinout vozidla se silným pancéřováním a výzbrojí namontovanou na terénním podvozku zemědělských traktorů. Jedno z nich, nazvané Pevnost, bylo poháněné elektřinou pomocí zásobovacího kabelu a vyzbrojené 37mm námořním kanónem. Není divu, že se tento tank neosvědčil.

Další koncept už byl úspěšnější. Stejně jako v Británii byla v lednu 1916 zadána objednávka na 400 tanků Schneider C.A.1. Ty měly v pravém předním rohu korby střílnu s kanonem ráže 75 mm. Další výzbroj tvořily dva kulomety Hotchkiss ráže 8 mm. Výroba se ale zpozdila, takže primát v bojovém nasazení nové zbraně připadl Britům.

Na druhou stranu to byli Francouzi, kdo poslal na frontu první tank, který vypadal přibližně tak, jak ho známe dnes – lehký tank Renault FT-17 s otočnou věží nahoře a motorovým prostorem vzadu se s počtem 3177 kusů stal nejpočetnějším tankem první světové války. Díky „závratné“ rychlosti 8 km/h to byl zároveň vůbec první tank rychlejší než rychlost chůze.

A co Němci, budoucí mistři tankové taktiky?

Německou odpovědí bylo zahájení vlastního programu vývoje obrněnců. Brzy se objevil mohutný A7V, nemotorné monstrum vážící 30 tun s osádkou 18 lidí. Do konce války jich bylo postaveno jen 20 a i když na rýsovacích prknech byly i další tanky, nedostatek materiálu německý tankový sbor omezil na těchto dvacet kusů a na 36 ukořistěných britských Mark IV. Nicméně A7V se zapojily do vůbec první čistě tankové bitvy první světové války, k níž došlo 24. dubna 1918.

I když tank první světové války byl pomalý, neohrabaný, těžko ovladatelný a mechanicky nespolehlivý, jeho hodnota jako bojové zbraně se jasně prokázala. Jenže nehledě na poučení z války armádní složky s přijetím samostatné a nezávislé role obrněných vozidel váhaly a dále mezi sebou bojovaly, pokud šlo o jejich náležité využití. V roce 1918 se tak se za hlavní roli tanků, považovala přímá podpora pěchoty.

Přesto nová zbraň přilákala odvážlivce z řad vojenských velitelů, kteří měli v dalším konfliktu sehrát klíčovou roli. Pozdějšímu americkému čtyřhvězdičkovému generálu Georgi Pattonovi bylo v té době 33 let, budoucí německý vojenský teoretik a generál tankových vojsk Heinz Guderian dovršil třicítku. Ve všech klíčových zemích první světové války včetně Ruska se nakonec koncepce tankové války prosadila a rozvíjela, takže o 20 let později už na sebe narazily celé tankové armády. A mimochodem - nejlepším tankistou... byl Čech.

Text: RD