Tajnou americkou základnu ukrytou pod ledem odhalí globální oteplování. Víme víc

Psal se rok 1959, když pod rouškou polárního výzkumu inženýři americké armády vyhloubili do grónského ledu malé podzemní, tedy podledové městečko. Svět byl uprostřed studené války a všechny strany se snažily udělat válečné zásoby a základny v místech, kde to jen šlo. Mrazivá Arktida byla nejkratší spojnicí mezi dvěma úhlavními rivaly – Sovětským svazem a USA.

V Grónsku probíhal polární, geologický a klimatologický výzkum, který se zároveň stal ideálním krytím pro maskování tajného projektu, jenž měl zůstat skrytý pod arktickým ledem. Jenže globální oteplení celý plán zásadně narušilo.

Vzpomínáte na bondovku Dnes neumírej? Záporák si postaví ledové sídlo v podmínkách mrazivého Islandu a kladný hrdina tam páchá dobro takovým tempem, až led povolí. Podobné podmínky panují v Grónsku, kde stále existuje (byť dnes zavřená) americká základna, jež měla sloužit jako sklad balistických střel. Základna zvaná Století (Century Base) zbudovaná v severozápadním Grónsku leží zhruba 240 kilometrů od armádní základny Thule. Odtud měly proudit zásoby a vybavení k provozu kempu Century. Největším problémem vedoucí ke uzavření projektu Iceworm a opuštění základny, k němuž došlo v roce 1967, se stal pohybující se ledovec. Historické fotografie ukazují, jak led drtí stavby mající sloužit jako životní prostor pro americkou posádku. „Camp Century byl zahlouben do osmi metrů, mezi vybavení patřil přenosný jaderný reaktore a posádku mělo tvořit až 200 mužů. V Camp Century vojáci a vědci z USACE (US Army Corps of Engineers) studovali proveditelnost projektu Iceworm, který se snažil nasadit balistické střely uvnitř ledového příkrovu,“ píší autoři studie publikované v Geophysical Research Letters. Tábor se ve finále měl sestávat z 21 tunelů, z nichž nejdelší měřil 335 metrů na délku, 8 na šířku a 8,5 na výšku.

Ovšem pokud bude globální oteplení postupovat současným tempem, dojde k nepříjemné situaci. Led kolem základny zmizí a ona samotná se za čas vynoří na denní světlo, jako znovu probuzená Šípková Růženka. Odborný server sciencemag.org

spadající pod prestižní magazín Science tvrdí, že pokud se nezmění trend změn klimatu, tak kolem roku 2090 bude množství množství ledu vzniklého ze spadaného sněhu menší, než úbytek vzniklý táním. „A století poté by teplota mohla začít uvolňovat odpad uložený v táboře, včetně kanalizace, motorové nafty, perzistentních organických znečišťujících látek, jako jsou polychlorované bifenyly, a radiaci z odpadu z jaderného generátoru bývalého tábora, který byl odstraněn během vyřazování z provozu,“ píše dopisovatelka Julia Rosen v sciencemag.org.

Nadmořská výška 2 000 metrů sice rychlé tání poněkud brzdí, ale zdá se, že oteplování je proces, který bude i nadále pokračovat. Klimatické změny tak nastolují nové problémy a zdroje silného politického napětí. Například mezi USA a Dánskem, pod které Grónsko legislativně spadá. Tým Williama Colgana z York University v Torontu sebral obsáhlou zprávu uveřejněnou v Geophysical Research Letters v níž upozorňuje právě na rizika pocházející z dávno uzavřené základny. Článek XI z roku 1951 smlouvy mezi USA a Dánskem jasně říká, že: „Veškerý majetek poskytnutý vládou Spojených států amerických a nacházející se v Grónsku zůstává majetkem vlády Spojených států amerických.“ To v praxi znamená, že USA budou za případné škody na prostředí Grónska zodpovědné. Studená válka, jež svého času hrozila přerůst v jaderně horkou, vychladla, a před lidstvo jsou aktuálně postaveny zcela jiné „válečné“ výzvy. To ale neznamená, že její chladné pozůstatky stále neohrožují svět.

Text Topi Pigula, foto wikipedie