Německé stíhací eso sestřelilo 80 strojů. Osudná kulka do hrudi legendy přišla ze země

První světová válka často evokuje vzpomínky na trýznivé pozemní boje v blátě a špíně, charakteristický je pro ni ale také rozvoj bojového letectví. Mezi nejslavnější letce patřil mimo jiné Manfred von Richthofen, syn německého důstojníka kavalerie, jenž pokračoval v rodinné tradici armádní kariéry.

Rodák z polské Vratislavi se od mládí zajímal o lov a jízdu na koni, proto když se v roce 1909 přihlásil do armády, směřovaly jeho kroky tímto směrem. K jezdectvu, konkrétně do pruského hulánského regimentu Cara Alexandra III., vstoupil roku 1911. Ještě před vypuknutím první světové války se vypracoval na hodnost poručíka. S vypuknutím války a ustavováním zákopové taktiky bylo ale čím dál jasnější, že jezdci na koních zde uplatnění nenajdou, a tak byl regiment rozpuštěn a Richthofen převelen k zásobování.

Hlavou proti zdi

Ambiciózní mladík na novém místě příliš naplnění nenašel, brzy mu navíc učarovala nová disciplína – létání. Podal tedy žádost, v níž údajně zmínil, že se nepřihlásil do boje, aby počítal sýry a vajíčka. Žádost udělala na patřičná místa dojem, a tak byl Manfred von Richthofen roku 1915 převelen k budoucí Luftstreikräfte. Po absolvování leteckého výcviku se stal průzkumníkem na východní frontě, o rok později jej přemístili na západní frontu. Tam poprvé vzlétl rovnou ve stíhacím letounu s legendárním stíhačem Oswaldem Boelckem, jenž platí za zakladatele moderního letectví. Třebaže byl Richthofen pod nemalým tlakem, prokázal pro letectví vrozené vlohy a taktický cit. Podařilo se mu dokonce sestřelit britský dvoumístný stíhací letoun F.E.2b. Šlo o první z jeho 80 sestřelů.

Čtěte také: 6 nejlepších leteckých filmů: Od Top Gunu k Bitvě o Británii

Poté, co sestřelil dalších 15 nepřátelských letounů, mu bylo svěřeno velení letky Jasta 11 a Záslužný kříž, tzv. Modrý Max. O půl roku později byl povýšen na Rittmeistera. Jeho kariéra stoupala a sestřely se vršily, jeho eskadra brzy vešla ve známost jako JG I nebo jako Létající cirkus. Letka měla za svého působení 645 sestřelů a patřila k nejlepším. Na své straně měla ztrátu 56 pilotů a zásahy ze strany nepřátel se nevyhnuly ani jejímu veliteli. Při jednom z leteckých soubojů byl Richthofen zasažen do hlavy.

Zbytečná smrt

Podařilo se mu nouzově přistát, načež byl odvezen do nemocnice. Ze svého zranění se zotavoval devět měsíců, následně nastoupil do služby a převzal své charakteristické letadlo, trojplošník Fokker Dr.I. Věřilo se, že červeně zbarvený letoun mu během bojů vynesl přezdívku Rudý baron, ta však přišla až léta po jeho smrti. Za svého života se nicméně stal jedním z největších hrdinů a zároveň oblíbenou postavou německé propagandy. Ve válce ale umírají i legendy.

Richthofenův charakteristický trojplošník s Rudým baronem v kokpitu letěl do své poslední bitvy 21. dubna 1918. Daleko za nepřátelskou linií pronásledoval pilota Wilfrida Reida Maye z 209. letky RAF. Reidovi přispěchal na pomoc jiný Richthofenův kanadský protějšek, legendami opředený pilot Arthur Roy Brown. Klesl z velké výšky, vypálil po Rudém baronovi dávku a opět vystoupal, aby se udržel ve vzduchu. Richthofen udělal rychlý úhybný manévr, Browna si nevšímal a Maye pronásledoval dál. Přitom letěl až nebezpečně nízko nad zemí, odkud se na něj zaměřovala pozemní dělostřelecká a kulometná palba.

Patrně z jednoho z kulometů vyletěl projektil .303 British, jenž zasáhl Richthofena do hrudi. Rána byla pro teprve pětadvacetiletého Manfreda von Richthofena smrtelná. Rudý baron byl pohřben na hřbitově v Bertangles v severní Francii se všemi vojenskými poctami. Jeho bratr Bolko nechal jeho ostatky exhumovat a převézt do Německa roku 1925.

Zdroje: German Way / Encyclopedia Britannica

Filip Šula

Redaktor FTV Prima, Prima ZOOM

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom