Proč námořnictvo budoucnosti bude možná vypadat stejně jako nákladní lodě?

Americké námořnictvo zvažuje, že předělá několik nákladních kontejnerových lodí na plovoucí raketové baterie. Za cenu jediného moderního torpédoborce by totiž mohlo získat 15 až 20 podobných námořních raketometů – ty by přitom v boji s podobným torpédoborcem měly značnou převahu. Zatímco dnešní vojenské lodě mohou disponovat několika desítkami až stovkou řízených střel, flotila raketových lodí by mohla dohromady obsahovat 400 až 600 střel. Matematika naznačuje, že cesta menšího odporu vítězí.

Jaké střelivo na „raketometné“ lodě?

Pravděpodobně jakékoliv. Námořnictvo by rádo na jejich palubu nainstalovalo univerzální odpalovací zařízení MK 41, které do sebe pojme protiletadlové střely Sea Sparrow, ESSM, Standard SM-2, Standard SM-6, protiraketové Standard SM-3, raketová torpéda VL-ASROC i střely s plochou dráhou letu Tomahawk. Krom výjimečných případů podobné baterie nepotřebují prakticky žádnou údržbu či plnění (na to dochází až v přístavech), takže by k obsluze systémů stačila minimální posádka.

Plavidla by se tak mohla i sama bránit – nešlo by pouze o ofenzivní jednorázové raketomety. Ve formaci by nákladní lodě mohly disponovat naopak mnohem lepším pokrytím bojiště i šancemi na přežití než modelový jediný torpédoborec. Zvláště uvážíme-li americké snahy o digitální propojení bojiště a počátek autonomní éry v dopravě.

Již příští rok by mohly na moře vyplout autonomní nákladní lodě, a nic by de facto nemělo bránit podobné aplikaci technologie i na lodě vojenské. Pokud se tak kontejnerové raketové lodě osvědčí, v budoucnu by mohly být do značné míry zcela samořízené. Flotila podobných plavidel by v případě bitvy nebo blokády mohla rozvinout na moři "rojnici" v první linii, vypálit svůj náklad a následně zvyšovat obranu i dohled torpédoborcům a letadlovým lodím v linii druhé a třetí. I v případě situace mimo vážný konflikt by kontejnerové lodě s minimální posádkou mohly plnit část úloh jako hlídkování nebo protipirátské operace jenom s desítkami námořníků.

Návrat korzárů

Na první pohled idea militarizace kontejnerových lodí trochu připomíná právě pirátství a ilegální operace pod civilní vlajkou. V praxi ale po většinu historie byla linie mezi civilními a vojenskými loděmi podobně mlhavá. Korzáři, jejichž lodě připomínaly ty civilní, ale ve skutečnosti napadaly jiná plavidla, představovali v éře kolonizace velmi populární druh vedení námořní války. Nakonec i ve druhé světové válce existovaly tzv. obchodní letadlové lodě. Transportní konvoje sice byly chráněny i vojenskými loděmi, mnohdy však nedostatečně. Americké námořnictvo upravilo palubu některých plavidel do podoby jednoduchých letadlových lodí, jejichž stroje mohly provádět protiponorková pozorování a případně i boj.

Do bitvy o Midway byste s podobnou letadlovkou vyplout nechtěli – v mnoha jiných scénářích severního Atlantiku se však militarizované civilní lodě ukázaly být neocenitelné. Kontejnerové lodě upravené pro řízené střely jsou tak jenom pokračováním podobného trendu. Není to ostatně jediný podobný nápad, jak plavidla zlevnit. Americká námořní pěchota experimentovala v poslední době i s levnější formou "dodatečného" osazení svých lodí upoutanými obrněnými transportéry. Ty zvyšují obranu plavidla proti malým plavidlům použivaným právě piráty či teroristy.

Námořnictvo na každý pád dostalo od prezidenta Trumpa úkol zvýšit počet aktivních plavidel – a levnější militarizované kontejnerové lodě by mohly být prostředkem, jak toho dosáhnout i bez extrémního nafukování rozpočtu. Faktem navíc je, že námořní technika se v posledním půlstoletí značně prodražila za míru, která je prakticky únosná.

Vojenská plavidla dneška jsou díky neustálému závodu velmocí ve zbrojení až příliš pokročilá a především také přehnaně drahá. Podobně tak americké letectvo dnes sice disponuje pokročilými stealth stíhačkami F-22, F-35 nebo bombardérem B-2, ale zároveň si udržuje i flotilu prověřených B-52, a dokonce v poslední době začalo do služby znovu zavádět i vrtulové bitevníky. Ukázalo se totiž, že pro palebnou podporu není nutně třeba univerzální stíhačka za stovky milionů, ale totéž zvládne i letoun připomínají spíše éru druhé světové. Zdá se, že podobnou logiku nyní razí i námořnictvo.

Páteř budoucí flotily?

Militarizace kontejnerových lodí nakonec připomíná dvě dekády starý koncept arsenal ship, který navrhl vyvinout právě autonomní plavidlo osázené stovkami řízených střel, jež by mohlo vypustit celý svůj náklad v řádu minut a přehltit raketovou obranu i té nejmodernější flotily. Plánovači se tehdy obávaly, že pár podobných lodí by mohlo za zlomek ceny svazu letadlové lodě potopit pýchu námořnictva jako takovou. Zatímco v 90. letech by však vývoj arsenal ship nejspíše vyšel na miliardy, levná úprava kontejnerové lodi je daleko přístupnější. S tím souvisí skutečnost, že zavedení kontejnerových raketových lodí samozřejmě neznamená, že torpédoborce půjdou do šrotu. Podobné úpravu kontejnerových lodí zvažuje i ruské námořnictvo. Řada menších námořních sil dost možná militarizovanými civilními loděmi již dávno disponuje a bude jimi disponovat i do budoucna.

Zdá se tedy, že nikoliv torpédoborce, ponorky či letadlové lodě, ale vojenské kontejnerové lodě budou tvořit ofenzivní i defenzivní páteř řady námořnictev budoucnosti. Svého druhu to působí jako krok zpátky, ve skutečnosti se tím ale dnešní námořnictva jenom vracejí do situace, v němž se nacházela po většinu dějin námořní války. Text: Ladislav Loukota