Druhá světová válka
31. října 2024 13:35

V pravém válečném pekle létaly rakety duchů a bojovalo se v sirných výparech. Padly desítky tisíc vojáků

Přední linie (7) – boj o Iwodžimu

Na ostrově o rozloze 20 km² zemřelo víc než 24 000 mužů, v drtivé většině Japonců. I pro Američany ale bylo dobytí Iwodžimy krvavou lázní. Zahynula zde necelá čtvrtina všech příslušníků námořní pěchoty, kteří padli ve druhé světové válce.

Američané předpokládali, že asi 70 000 příslušníků námořní pěchoty si s obránci v počtu 21 000 Japonců snadno poradí. Jenže velitel posádky generálporučík Tadamiči Kuribajaši už od května 1944 vylepšoval s pomocí horníků a stavařů obranu ostrova a vybudoval důmyslný systém bunkrů a tunelů. Jeho vysoce motivovaní vojáci přísahali, že zabijí deset nepřátel, než se vzdají vlastního života. I kvůli tomu nakonec obsazení Iwodžimy trvalo Američanům dlouhých 36 dnů.

Přečtěte si také: Sebevražedný zápas o Iwodžimu: Japonci mohli zemřít až po zabití deseti Američanů

Bitva začala už v prosinci 1944. Malý ostrov se stal cílem těžkých náletů, k nimž se v polovině února přidalo ostřelování děly bitevních lodí a křižníků a útoky palubních letadel. Námořní pěchota žádala o desetidenní ostřelování ostrova, námořnictvo ale souhlasilo jen se třemi dny. Na stranu Japonců se navíc přidalo špatné počasí, které snížilo přesnost zásahů. Bombardéry i námořní dělostřelci do ostrova bušili naslepo.

23 Zobrazit galerii

Dokonalá past

Nepřítelem Američanů na Iwodžimě navíc nebyli jen Japonci, ale sama příroda. Dřímající vulkán Suribači čpící sírou i okolní pláže tvořené vysokou vrstvou vulkanického popela a písku připravily útočníkům nečekaná překvapení. Právě v černých dunách se v den vylodění 19. února 1945 rychle nahromadily tisíce vojáků, kteří narazili jen na sporadický odpor. Byla to ale past.

Záhy poté do předem zaměřených perimetrů začala bušit děla a minomety japonské obrany poschovávané v bunkrech a skalních pevnostech propojených desítkami kilometrů tunelů. „Pláže byly tak plné vojáků, člunů a vozidel, že je nebylo možné minout,“ vzpomínal japonský radista Curudži Akikosa v dokumentu Přední linie na Prima ZOOM. V improvizovaných podmínkách a pod neustálou palbou se zdravotníci snažili ošetřit zraněné vojáky a transportovat je zpět k lodím.

Japonci se nevzdávají

Vojákům nezbylo než se pokusit o průlom. Na levém křídle pomáhaly příslušníkům námořní pěchoty při útoku na horu Suribači obrněná vozidla. Na pravém křídle útočil jeden prapor na těžce bráněné útesy, kde ten den padlo nebo bylo zraněno 750 z celkového počtu 900 mužů. „Pro americké mariňáky byla Iwodžima drsnou zkušeností. Postupovali jen velmi pomalu, někdy jen pár metrů za den. Celou dobu šlo o souboj na život a na smrt, protože tito vojáci se nevzdávají,“ popsal boj s Japonci Matthias Strohn z Královské vojenské akademie Sandhurst.

Na Iwodžimě byli lidé trháni na kusy vším možným, obzvláště děsivou zbraní ale byla kvílející „raketa duchů“. Jednalo se o minomet typ 98 schopný odpalovat 300 kg vážící střely na vzdálenost 1100 metrů. „Tyto střely byly větší než 200litrový sud, ovšem plný trhavin. Měly raketový pohon, a když dopadly a vybuchly, vytvořily v zemi obrovský kráter. Člověk krvácel z uší i z nosu,“ vzpomínal vojín Donald Mates, člen tělesné stráže generálmajora Gravese B. Erskinea, jenž velel 3. divizi námořní pěchoty.

Osm statečných

Rakety duchů dopadaly na americké pozice dnem i nocí, až generál Erskine povolal osm dobrovolníků, aby zjistili pozice raketometů. Bylo 28. února, když se průzkumná skupina včetně vojína Matese vydala raketomety hledat. Vojáci museli vylézt na hřeben, který byl stále v rukou Japonců. „Byl nad povrchovým sirným dolem. Když na něj dopadla střela, síra se vzňala a ze sirných výparů se na nás vrhli Japonci,“ vzpomínal v dokumentu Přední linie Donald Mates.

Boj trval asi tři hodiny. „Díky bohu jsme měli granáty. Reeda ubodali bajonetem, tělo McCluskyho se nenašlo. Natson zemřel na způsobená zranění. Garretha jeden Japonec ubodal bajonetem a pak mu z nějakých důvodů vzal pušku a nechal mu tam tu svou. Asi nějaká symbolika. Jimmy Trimble a já jsme se ze všech sil snažili jim odolat. Nikdo nemluvil, jenom se řvalo,“ vylíčil Mates děsivý boj v sirných výparech.

Američané ale nebyli sami, kdo měl v kapsách granáty. Ty japonské se aktivovaly cvaknutím o sebe, a právě typický kovový zvuk je prozradil. „Pak začaly létat granáty. Jimmymu dopadly na záda, mě dolámaly nohy. Když jsem se podíval dolů, rozkrok jsem měl celý od krve,“ vzpomínal na své zranění. Zatímco jeho kamarád Trimble zahynul, zraněného Matese se podařilo z boje evakuovat. Poslední střepiny z Iwodžimy mu chirurgové z těla odstranili až v roce 1982.

Mohlo by vás také zajímat: Smutné svědectví z Nagasaki: Z těl zbyly jen černé panenky, líčí přeživší atomové bomby

Smrtící epilog

Za zajištěnou byla Iwodžima prohlášena 14. března, za dobytou ale teprve 26. března 1945. Američané ztratili 6800 mrtvých a přes 19 000 zraněných. Dalších 880 obětí hlásilo námořnictvo. Japonci přišli odhadem o 18 000-20 000 mužů. Jak zemřel generál Kuribajaši se neví. Jeho muži vedli ještě několik měsíců guerillovou válku, než se zbylých několik set vojáků po skupinkách vzdalo. Zpět Japonsku vrátily Spojené státy Iwodžimu teprve v roce 1968.

Zdroj: History, Naval History and Heritage Command

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Návrhy pro vás

Populární filmy na Prima Zoom

Populární témata

Jak zhubnout Nejlepší filmy 2023 Nejlepší horory TV program Změna času Partie Počasí Kdy budou volby Mafia Auto – katalog 7 pádů Honzy Dědka Partička Svařené víno Tatarák podle Pohlreicha Filmy od Marvelu Aloe vera Pěstování lichořeřišnice Výpočet ascendentu Tvarohové knedlíky Nejlepší palačinky Švestkový koláč
O FTV Prima Management Volná místa Press Reklama Castingy a výzvy HbbTV Kontakty Podmínky užívání Zpracování osobních údajů Cookies Nápověda Vlastník FTV Prima spol. s r.o. Redakce Nastavení soukromí
App Store Google Play
© FTV Prima spol. s r.o.