Operace Ovocný sad: Nálet na syrské jaderné zařízení se mnoho let tajil

Napětí na Blízkém východě se v průběhu let vyostřilo do celé řady konfliktů – od šestidenní války o které věděl celý svět, až po operace, jejichž samotné provedení trvalo jen desítky minut. Operace Ovocný sad byla jednou z nich.

Přeběhlík

Jsou bitvy, kde je potřeba každý, kdo udrží zbraň. Ovšem operace Ovocný sad byla záležitostí specialistů, byť pečlivě vybraných z mnoha oborů. Na začátku samozřejmě sehrála svoji úlohu tajná služba – proslulý MOSSAD, který měl za úkol zjistit co nejpodrobnější informace o objektu, na který se později mělo útočit. Jak už to při podobných akcích bývá, svou úlohu sehrál i přeběhlík, jenž dodal tajné informace. V tomto případě se jednalo o syrského generála jménem Ali-Reza Asgari, který pravděpodobně už dříve působil jako špion pro některou ze zahraničních tajných služeb.

Zahraniční zdroje spekulují, zdali šlo o CIA nebo MOSSAD, nicméně ve skutečnosti mezi těmito službami panuje čilá výměn informací. V případě Ovocného sadu je potřeba vědět, že Asgari nejspíš poskytl Izraeli informace o syrském jaderném programu a zařízení. To byl ale jen jeden dílek složité skládanky. Další, neověřené informace tvrdí, že se agentům podařilo získat fotografie vnitřku rozestavěného reaktoru. Z nich se dal určit typ a účel zařízení a odporníci se shodli na tom, že je tady možnost výroby obohaceného plutonia vhodného pro vojenské využití. Navíc byli na snímcích zachyceni severokorejští dělníci.

Radarové navádění

„Severní Korea může se Sýrií spolupracovat na nějakém jaderném zařízení v Sýrii. To podle nových zpravodajských informací, které USA shromáždily za posledních šest měsíců. Důkazy, pocházející především z Izraele, zahrnují dramatické satelitní snímky, které vedly některé americké úředníky k přesvědčení, že zařízení lze použít k výrobě materiálu pro jaderné zbraně,“ napsal Glenn Kessler dne 13. září v deníku The Washington Post.

Ve zpravodajské komunitě už nějaký čas kolovaly spekulace o pomoci mezi Severní Koreou a Sýrií v rámci (válečného) jaderného programu. Není žádným tajemstvím, že Severokorejci v rámci mezinárodního „vyjednávání“ vyhrožovali, že své know how poskytnou i jiným zemím. Zároveň hrozilo, že by zařízení mohlo padnout do rukou extrémistických skupinám v Sýrii. Pozdější občanská váslka a aktivity Islámského státu tuto predikci potvrdily.

Po dokončení přípravné části operace, což obnášelo i výše zmíněnou špionáž, nastal čas ostré okce. Do terénu vyrazili vojáci speciálních jednotek. Šlo o členy sil Sarejet Matkal, postavených podle vzoru britské SAS, a Sarejet Šaldag, tedy příslušníky speciální jednotky izraelského letectva, kteří jsou odborníci hlavně v označování cílů a navádění útočících letadel.

Nálet

Letecký úder byl krátký a efektivní. Čtyři letouny F-15I z 69. izraelské letky z letecké základny Ramat David a modernizovanější stroje F-16I přesně zaměřily cíl a (mimo jiné i díky výše zmíněnému laserovému označení) splnily úkol. Podle knihy The Sword of David: The Israeli Air Force at War šlo mimo jiné o rakety AGM 65-Maverick (AGM – air-to-ground missile). Let probíhal zprvu podél pobřeží Středozemního moře, následně piloti vstoupili do vzdušného prostoru Sýrie v nízké letové hladině s cílem vyhnout se zachycení syrskými radary, byť Izraelci vyvinuli snahu o elektronické krytí. Samotný nálet se spustil 6. září v 0:45, shozená munice splnila svůj úkol a piloti se beze ztrát vrátili na základny.

Syrská strana následně sice vydala v médiích informaci o tom, že „syrská protivzdušná obrana zahnala izraelské letouny“, přičemž nebylo specifikováno, na co měly útočit. „Ticho po pěšině“ v tomto případě zaujala izraelská strana, která tak umožnila syrské straně „neztratit tvář“, což je důležité nejen na úrovni kmenových společenství, ale i v té nejvyšší mezinárodní politice.

Ač každý tušil, že útok přišel ze strany Izraele, přímé důkazy, například v případě zajatých vojáků, chyběly. Sýrie se sice proti útoku mezinárodně ohradila, ale žádnou vojenskou protiakci neprovedla. Navíc neproběhlo mezinárodní vyšetřování, které by prstem ukázalo na viníka. V rámci vyšetřování by totiž na povrch vyplavaly tajné skutečnosti o syrském jaderném programu, které nebyly určeny ani k uším Syřanů, tedy vlastních obyvatel, ani směrem k mezinárodnímu společenství.