Největší bitevní loď světa mají Rusové. A jde z ní strach...

Americké letadlové nosiče jsou právem považovány za nejsilnější bojová plavidla na světě, s nimiž se žádná jiná nemohou srovnávat.

Jejich bojového potenciálu si byli vědomi i pohlaváři tehdejšího sovětského námořnictva, zvláště proto, že Sovětský svaz klasickými velkými letadlovými loděmi nedisponoval. Proto hledali prostředek, který by dokázal vlastní flotilu před americkou hrozbou ochránit, přitom by však jeho stavba stála mnohem méně, než v případě letadlových lodí. Tak se zrodil Projekt 1144.2 Orlan neboli třída Kirov.

Plavidla třídy Kirov jsou v ruské terminologii označována jako raketové křižníky, na Západě je ale mají za bitevní křižníky. Lodě třídy Kirov jsou v současnosti největšími bitevními plavidly s jaderným pohonem, jaké kdy byly postaveny, obdobná bychom po světě hledali marně. Jsou to vlastně kříženci těžkého křižníku a raketového nosiče, právě protilodní a protiletecké střely tvoří hlavní součást jejich výzbroje. Třída Kirov začala vznikat v 70. letech minulého století a celkem byly v leningradských loděnicích na vodu spuštěny čtyři jednotky.

Do řad sovětského námořnictva byl jako první zařazen raketový křižník Kirov, a to v roce 1980. Po něm je také pojmenována celá třída, ovšem v roce 1992, po rozpadu SSSR, dostal nové jméno Admiral Ušakov. Jeho kariéra prozatím skončila po havárii reaktoru v roce 1990, od té doby chátrá v docích, protože se nenašly peníze na dokončení oprav. V roce 1984 přišel do služby křižník Frunze (dnes Admiral Lazarev) a o čtyři roky později křižník Kalinin (dnes Admiral Nachimov). Oba byly ale odstaveny v roce 1999 kvůli nedostatku financí. Poslední ze čtveřice křižníků je pojmenován Pjotr Velikij (původně měl nést označení Jurij Andropov) a dokončili jej díky finančním a politickým potížím až v roce 1996, přičemž stavba začala už v roce 1986. Dnes je v aktivní službě pouze poslední zmiňovaný křižník a představuje vlajkovou loď ruské Severní flotily.

Mohutně si zazbrojíme

Ruská vláda však v posledních letech začala mohutně zbrojit a nezapomněla ani na námořnictvo. V polovině letošního roku velení námořnictva oznámilo, že se chystají plány na aktivaci a modernizaci odstavených křižníků třídy Kirov. Podle posledních informací by se všechny tři křižníky měly vrátit do řad ruského námořnictva do roku 2020, i když v případě poškozeného Admirala Ušakova panují pochybnosti. To je však hudba budoucnosti.

Naopak křižník Pjotr Velikij o sobě dává vědět na světových mořích docela výrazně. Účastnil se například manévrů v roce 2000 v Severním ledovém oceánu, během nichž se potopila ponorka Kursk a Pjotr Velikij byl jedním z prvních záchranných plavidel na místě katastrofy. V roce 2008 se zase účastnil rusko-venezuelského cvičení v Karibiku a svou přítomností dráždil Spojené státy. V první polovině tohoto roku zase společně s letadlovou lodí Admiral Kuzněcov operoval ve Středozemním moři kvůli stupňující se krizi v Sýrii a představoval tak protiváhu americkým bojovým lodím v oblasti.

Něco málo čísílek...

Obrovské křižníky třídy Kirov mají na svých palubách posádky čítající na 700 námořníků. Jejich srdcem jsou dva jaderné reaktory KN-3, které pohánějí dvě obrovské parní turbíny, jež plavidlu umožňují plout rychlostí až 55 km/h. To je úctyhodný výkon, když si uvědomíme, že tyto kolosy měří na délku 252 m, ponor činí 10 m a výtlak přes 26 tisíc tun. Tyto plovoucí ostrovy jsou však především základnou pro velké množství řízených střel. Hlavní výzbroj tvoří 20 protilodních raket P-700 Granit s dlouhým doletem, které se nalézají ve velkých vertikálních silech umístěných před hlavní nástavbou.

Každý Granit váží něco přes 7 tun a loď je může odpalovat v celých salvách. Zajímavé je, že tyto nadzvukové střely můžou zasahovat cíle i tisíce kilometrů daleko, navíc navzájem spolupracují. První střela vyletí do velké výšky a pomocí svého radarového vybavení monitoruje a zaměřuje cíl pro další rakety, které útočí z malých výšek. Pokud je „řídící“ střela zničena, její roli zaujímá během útoku další v pořadí.

Proti létajícím cílům křižníky třídy Kirov disponují téměř stovkou řízených střel S-300 ve 12 odpalovacích silech na přídi. Jde o střely dalekého dosahu, které dokážou útočit na cíle za horizontem nebo je posádka může vystřelit bez zaměření a ony pak samy ve vzduchu určitý čas číhají a samy cíle vyhledávají a ničí. Jsou navíc schopné likvidovat i balistické taktické rakety – lodě třídy Kirov jsou tak jediné v ruském námořnictvu, které tuto vlastnost mají.

Neprůstřelná loď

Protileteckou obranu na krátkou vzdálenost zajišťují komplety OSA-MA s řízenými raketami a také hybridní a hlavňové systémy 3K87 Kortik a AK-630. V zadní části nástavby nad přistávací plochou pro vrtulníky se nachází otočná věž AK-130 se dvouhlavňovým kanonem ráže 130 mm. Vedle toho mají tyto po zuby ozbrojené raketové křižníky k dispozici i deset odpalovacích zařízení pro protiponorkové a protilodní torpéda RPK-6 Vodopad ráže 533 mm a také čtyři rotační vrhače protiponorkových protitorpédových raket RBU-1000 a RBU-1200.

Z paluby křižníků může operovat až pět vrtulníků typu Kamov Ka-25 nebo Ka-27, které slouží k elektronickému průzkumu a k protiponorkovému boji. Pjotr Velikij však má běžně k dispozici pouze tři stroje. Zajímavé je, že hangár pro vrtulníky je poněkud nezvykle umístěn pod přistávací plochou v zádi lodě. Na palubu je vynášejí speciální výtahy.

DP

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: