Nejdivnější letadlo všech dob? Lidé si ho pletli s UFO, podívejte se na vzácné záběry z jeho testování

Projekt, jehož výsledkem byl Vought V-173, rozpracoval v polovině roku 1939 letecký konstruktér Charles H. Zimmerman, který později pracoval i pro NASA. Zimmerman se domníval, že udržováním rovnoměrného proudění vzduchu po celé ploše křídla – lépe řečeno „palačinkového“ trupu – by letadlo mohlo vzlétat a přistávat při mimořádně nízkých rychlostech, aniž by přišlo o dostatečný výkon při rychlostech vysokých. Na letové zkoušky se můžete podívat tady:

Přečtěte si také: Největší stíhací eso historie bylo postrachem Sovětů. Po válce si ho za Uralem nezákonně vychutnali

Jako nosná plocha nezvykle vyhlížejícího letounu sloužil diskovitý trup, který byl zároveň křídlem. Pohon zajišťovaly dva pístové motory uložené po stranách trupu. Výrobce letadel Chance Vought podle Zimmermanových nákresů postavil prototyp V-173 vážící kolem 1400 kg, což byla zhruba pětina váhy plnohodnotného letadla.

Letadlo, nebo UFO?

Prototyp poprvé vzlétl po rozsáhlých testech v aerodynamickém tunelu 23. listopadu 1942. Následovalo 131 hodin testovacích letů, během nichž kromě pilotů námořnictva pilotoval V-173 také legendární aviatik Charles Lindbergh. Nezvyklý tvar letadla podpořený atypickým umístěním motorů vedl k mnoha případům, kdy si ho lidé spletli s UFO. Vought V-173 z dálky připomínal létající talíř, který byl v době rostoucího zájmu Američanů o tento fenomén považovaný za typický „dopravní prostředek“ mimozemšťanů.

Tato neobvyklá konfigurace nicméně nabízela příslib jak vysokých, tak nízkých letových rychlostí v rozpětí od 65 km/h po 684 km/h s velkým úhlem náklonu pro přistání a vzlet. Letadlo v klidové poloze svíralo se zemí úhel 22,25 stupně, takže dokud se při startu nezvedl ocas, pilot neviděl na ranvej. Konstruktéři proto zabudovali do podlahy průhledné panely, které měly toto omezení eliminovat. Stroj potřeboval ke startu jen 61 metrů dlouhou dráhu, při rychlosti větru kolem 46 km/h se ale mohl vznést prakticky kolmo do vzduchu.

Konec války, konec projektu

V polovině roku 1942 začaly práce na podstatně větším modelu VS-315 (v kódu námořnictva XF5U-1), který měl být osazen motory Pratt & Whitney R-2000-2(D) o výkonu 1600 koňských sil. Pro výzbroj se počítalo se šesti kulomety M2 Browning ráže 12,7 mm, z nichž čtyři mohly být nahrazeny 20mm kanony. Letoun mohl nést i dvě 500kg pumy.

Mohlo by vás také zajímat: Bomby, kostry, granáty aneb Proč na Ostravsku ještě neskončila druhá světová válka

Chance Vought postavil dvě plnohodnotná letadla, přičemž první vyjelo z montážní haly ve Stratfordu na konci července 1945. Letové zkoušky se ale neustále odkládaly, až nakonec v roce 1947 námořnictvo projekt ukončilo a o rok později oba stroje sešrotovalo. Přes jejich nesporné kvality totiž mezitím nebe ovládly proudové stroje dosahující mnohem vyšších rychlostí.

Zdroj: U. S. Naval Institute, Plane Historia

Video, které jste mohli minout: Neviditelné letadlo bylo snem nacistů. Jeho vývoj provázela smrt