Na Krymu mají obří jadernou elektrárnu – ale je úplně k ničemu

V bývalém Sovětském svazu byla jaderná energetika výkladní skříní tamní ekonomiky a symbolem technologické vyspělosti celého státu. Tedy do té doby, než došlo k černobylské tragédii. Jaderné elektrárny se stavěly jak na běžícím pásu a jedna z nich v roce 1976 začala vyrůstat i na Krymu u Aktašského jezera.

Dnes je to jediná jaderná elektrárna na světě, kterou si můžete prohlédnout zvenku i zevnitř bez toho, abyste museli absolvovat bezpečnostní prohlídku a bez jakéhokoliv průvodce. Je to totiž ruina stojící v otevřené krajině připomínající místo po jaderném armagedonu. Nicméně přesto věhlasu Černobylu nedosáhla. Proč? Protože ji nikdy neuvedli do provozu, a tudíž nemohla vybuchnout.

Podle plánů měla vyrábět elektřinu pro celý Krymský poloostrov, jenže stavební práce se neuvěřitelně protahovaly. Po deseti letech nebyl dokončen ani jeden reaktor. Když pak došlo k černobylským událostem, mělo to vliv i na osud krymské elektrárny. Záhy se tam totiž dostavili inspektoři a pod vlivem toho, co se stalo v Černobylu, nebyli už tak benevolentní jako dřív. Zjistili, že komplex elektrárny stojí na nestabilní půdě, a to z jednoho prostého důvodu, v blízkosti totiž leží slané Aktašské jezero. Nebýt strašáku Černobylu, asi by další kontroly ani neproběhly a na Krymu by vznikla jaderná časovaná bomba. Další stavební práce tak byly okamžitě zastaveny.

Osud elektrárny straničtí plánovači řešili několik let, v roce 1989 pak padlo definitivní rozhodnutí elektrárnu nedostavět. Díky tomu se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů, Krymská jaderná elektrárna se totiž stala nejdražší nedokončenou stavbou na světě. Když inspektoři v roce 1987 rozhodli o zastavení stavebních prací, byl první reaktor hotov z 80 procent, druhý pak z 18 procent. Sovětská vláda do celého projektu napumpovala přes půl miliardy rublů a dalších 250 milionů stál materiál uskladněný na staveništi elektrárny, který nebyl použit. V dnešních relacích by to byly desítky miliard.

Pomoc imperialistů zase tak nevadí...

Zajímavé je, že při stavbě elektrárny použili obrovský jeřáb z imperialistického západu, konkrétně z Dánska. Sloužil především pro instalaci vnitřních částí reaktorových bloků a ve své době to byl nejvyšší jeřáb v Evropě. Na stavbě pak opuštěný stál až do roku 2003, kdy jej ukrajinská vláda prodala za 310 tisíc hřiven. Traduje se, že pokud by jej prodala jako kovový šrot, vydělala by více.

Vedle torza jaderné elektrárny dnes stojí město duchů pojmenované Ščolkino. To vyrůstalo společně s elektrárnou a mělo představovat její zázemí a bydliště pro zaměstnance a jejich rodiny i stavbaře. Jenže když stavební práce ustaly, lidé odešli pryč a nedokončené město osiřelo. Postupem času pak nenechavci rozkradli na staveništích, co se dalo, na rozdíl od Černobylu a Pripjatě se totiž nemuseli ničeho bát, protože jaderný materiál do krymské elektrárny nikdy nikdo nepřivezl.

Ožila, ožila, na svět se nám vrátila!

Nicméně v druhé polovině 90. let okolí elektrárny párkrát znovu ožilo, protože se tam konalo několik ročníků tehdy velmi populárního ukrajinského festivalu elektronické hudby. Také jeřáb nezůstal úplně opuštěný, oblíbili si ho nadšenci base jumpingu. Donedávna byly ruiny elektrárny častým cílem turistů, neboť se nacházejí nedaleko mořského pobřeží a turistických resortů. Po ruské invazi se však turisti na Krym moc nehrnou, takže se místo opět ponořilo do svého ponurého a tichého chátrání.

DP