Mechanický mezek americké armády měl kola a dřel jako kůň

Mechanický mezek - Obrázek 4

Jeep Willys se stal legendou, ale byly situace, kdy vojákům nestačil nebo nevyhovoval…

Zkušenosti z druhé světové války ukázaly, že všestranný jeep není vhodný úplně všude a na všechno. Proto jeho výrobce, firma Willys-Overland, po válce navrhla poněkud nezvyklé malé vozítko, které bylo konstruováno původně pro evakuaci raněných z bojových zón.

Prototypy byly označovány jako Jungle Burden Carrier a americká armáda si jich několik v roce 1948 pořídila ke zkouškám. Ukázalo se, že vozítka jsou všestrannější a dokážou se dostat i tam, kde už měl jeep problémy. Vojáci po několika letech testů a úpravách přijali malé vozítko do výzbroje jako M274.

Tahoun pro Vietnam

M274 se stal doplňkovým dopravním prostředkem ke čtvrttunovému jeepu a třičvrtětunovým lehkým náklaďákům série M37. Vojenská kariéra malého vozítka se začala psát v roce 1956 a do povědomí vojáků se zapsalo jako Mule (mezek, mula) či Mechanical Mule (mechanický mezek). M274 si největší slávu vydobyl během vietnamské války, kdy se z původně čistě přepravního prostředku stal i platformou pro nesení zbraní. Velkou výhodou byly malé rozměry i hmotnost mezka, proto jej mohly přenášet i vrtulníky, a to jak v podvěsu, tak uvnitř kabiny, nebo ho vysazovat letouny na padáku.

Nosnost až 455 kg umožňovala převážet náklady, munici, proviant, ale i pěšáky nebo raněné. Právě ve Vietnamu se objevily i ozbrojené modifikace. Muly dostávaly lafety s lehkými i těžkými kulomety ráží 7,62 i 12,7 mm, bezzákluzové kanony ráže 106 mm, ale i odpalovací komplety řízených protitankových střel TOW. Pro konstrukci muly konstruktéři použili hořčíkové slitiny, což není zrovna obvyklé pro vojenské dopravní prostředky, ale snižovalo to významně hmotnost.

Netradičně bylo řešeno i místo řidiče. Sedadlo se nacházelo na ložné ploše muly, ovšem řízení a řidičovy nohy našly místo v předsunutém koši. Sedadlo šlo odmontovat a tím se zvětšil prostor pro náklad. Sloupek volantu byl pohyblivý a dal se nastavit do několika poloh. Řidič jej dokonce mohl sklopit úplně dolů a mulu pak ovládat i přikrčený za ní, při couvání mu tak sloužila jako krytí před nepřátelskou palbou.

První muly poháněl vzduchem chlazený benzínový motor z produkce Willys-Overlandu umístěný vzadu, později jej nahradila stejně řešená pohonná jednotka Continental-Hercules. Na ně se napojoval převodový systém se třemi stupni pro jízdu vpřed a jedním vzad. Mula měla trvalý pohon všech kol, ovšem zcela chybělo jejich odpružení. To obsluha nahrazovala různou úrovní nahuštění pneumatik, k relativnímu pohodlí řidiče přispíval i měkký podsedák sedadla.

Maximální rychlost pohybu činila jen 40 km/h a dojezd přes 170 km. To ovšem stačilo, protože mula především doprovázela pěší jednotky nebo sloužila jako přepravní prostředek na základnách. I když to na první pohled není možná zřejmé, mula vynikala jízdními vlastnostmi v těžkém terénu, čemuž napomáhal systém pohonu všech kol a řiditelné obě nápravy.

Muly se držely až do 80. let

Stejně jako v případě jeepu také výroba M274 postupně přešla od jejich tvůrce firmy Willys-Overland i k jiným producentům, v případě muly to byly hned tři, Bowen-McLaughlin-York, Baifield Industries a Brunswick Corporation. Výroba běžela až do roku 1970, není tedy divu, že z výrobních pásů sjelo přes 11 tisíc kusů různých variant.

Ve výzbroji americké armády muly vydržely až do 80. let, kdy je nahradily poněkud větší univerzální vozidla HMMWV. Nicméně doba mechanických mul se vrací. V mnoha zemích vznikají robotická dálkově řízená malá vozidla pro přepravu materiálu, zásob i výzbroje a také jejich ozbrojené verze. V USA dokonce společnost Boston Dynamics vyvíjí robotické nákladní muly i s nohama místo kol.