Maršál Malinovskij byl hrdinou Ukrajiny. Proč ho oslavuje slavná scéna z Pelíšků?

Společensky unavenou scénu z filmu Pelíšky režiséra Jana Hřebejka, ve které Šebkovi se strýcem Václavem a babičkou popíjí na závěr štědrovečerní oslavy, vám připomínat zřejmě nemusíme. Miroslav Donutil zapálí svého panáka vodky a ještě před tím, než z něj i za pomoci jednoduchého triku udělá kaťušu, vyřkne jméno maršála Malinovského. Možná se ale ptáte, o koho se jedná, proč na něj Šebek vzpomene právě v tento okamžik a jakou spojitost má se zapálenou vodkou? Odpověď je vcelku prozaická – nepříliš velkou. Obzvlášť když mělo jít o čirou improvizaci a Malinovskij tímto způsobem vodku v zákopech druhé světové války určitě nepil.

Maršal Malinovskij! pic.twitter.com/qxnq2nCYVB

— Jarda Elšík 🇺🇦 (@ElsikJarda) December 27, 2020

Mladý voják

Rodion Jakovlevič Malinovskij se narodil 22. listopadu 1898 v ukrajinské Oděse. Už ve svých 15 letech se jako dobrovolník připojil k carské armádě, když se mu – podobně jako mnoha mladým brancům před ním i po něm – podařilo zatajit svůj skutečný věk. Už o dva roky později ovšem získal ocenění v podobě Kříže sv. Jiří 4. třídy a následně již coby příslušník ruských expedičních vojsk ve Francii obdržel tři válečné kříže za udatnost v bojích proti Německu. Na sklonku první světové války se rozhodl uplatnit své zkušenosti ve francouzské cizinecké legii, aby se však krátce nato vrátil zpět do Ruska a zapojil se do formování Rudé armády.

Ukrainian Heroes of #WWII: Rodion Malinovsky - Army Commander in battle of Stalingradhttps://t.co/ovua5dLNgs pic.twitter.com/G8lVliNoFE

— Ukraine in Türkiye (@UKRinTR) May 8, 2015

S přibývajícími roky a možností studovat na Vojenské akademii M. V. Frunzeho v Moskvě stoupal Malinovskij na kariérním žebříčku stále výš a přes krátké zapojení do španělské občanské války se vrátil do Sovětského svazu v předvečer druhé světové války. Už v průběhu ní byl povýšen na generálmajora a vrátil se do aktivní vojenské služby coby velitel 48. střeleckého sboru.

Vypsat, do jakých bojů se Malinovskij zapojil, by vystačilo na samostatný článek, pro představu se ale sluší poznamenat, že byl u všeho podstatného zejména na východní frontě a na území Sovětského svazu, tedy od ústupových bojů přes první velkou porážku od Němců až po bitvu o Stalingrad. Po přesunu na jižní frontu, které následně velel, se v dubnu 1943 dostal coby armádní generál na Ukrajinu a postupně vyrval z rukou Němců Donbas, západní Ukrajinu a o rok později i svou rodnou Oděsu.

Brno. Účastník nejslavnějšího přípitku naší kinematografie, maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij. Jeho brněnská busta pochází z dílny Vincence Makovského a odhalena byla 5. 11. 1950 na dnešním Moravském náměstí (k Domu umění pak přesunuta v roce 1955). #pomniky @Encyklopedie pic.twitter.com/h2FIrVpUWV

— Jan Šindelář (@shingle_man) June 9, 2020

Osvoboditel Brna

Jeho tažení Evropou v doprovodu spojeneckých a sovětských vojsk tak už nemohlo nic zabránit a v hodnosti maršála postupoval na Maďarsko, Slovensko a následně na Moravu, kde se účastnil osvobození Brna. Chybělo v podstatě jen několik hodin, aby se dostal do Prahy před maršálem Koněvem, který postupoval od Drážďan, a mnoho kontroverzních bodů našich dějin by se rázem vyprávělo jinak. Otázkou také je, co by jako ministr obrany, kterým se stal po Žukovovi v roce 1957 a byl jím až do své smrti v roce 1967, řekl na plánovanou „bratrskou pomoc“ Československu, která vyústila v okupaci o rok později. Tím se elegantně vracíme zpět na začátek k filmu Pelíšky a slavné scéně, odehrávající se na Vánoce roku 1967, v němž na věčnost odešel i Malinovskij.

Šebek, coby voják z povolání, jej mohl u nočního popíjení zmínit jednoduše proto, že šlo o důležitou vojenskou osobnost, která v březnu téhož roku zemřela. Do ztráty všech iluzí v srpnu 1968 navíc zbývalo ještě mnoho měsíců, takže bylo na místě připomínat si hrdiny Sovětského svazu a vzpomenout je i v tak vzácném okamžiku, když má konečně dojít na oblíbený trik.

Zdroj: The Modern Encyclopedia of Russian and Soviet History