Kdo jsou Kurdové a jaké mají zbraně? 40 milionů lidí touží po vlastním státě, nyní jim jde po krku Írán

Vysoce postavený úředník íránského Kurdistánu uvedl, že podpora íránských kurdských skupin ze strany CIA začala už několik měsíců před válkou. Trumpova administrativa v Iráku nyní jednala s kurdskými vůdci a s íránskou opozicí o poskytnutí vojenské podpory při pozemní operaci v západním Íránu. Vyžadovalo by to spolupráci s iráckými Kurdy, aby umožnili tranzit zbraní a využití iráckého Kurdistánu jako odpalovací plochy.

Do toho ovšem Írán udeřil a v šestý den války začal útočit na Kurdy v poloautonomním regionu v sousedním Iráku. Íránská televize Press TV ve čtvrtek ráno informovala, že íránská armáda cílí na „protiíránské separatistické síly“. Ministerstvo zpravodajských služeb potvrdilo, že se zaměřilo na stanoviště „separatistických skupin“, které se přes západní hranice chystaly vstoupit do země, a dodalo, že utrpěly těžké ztráty. V provincii Sulajmáníja v severním Iráku bylo hlášeno několik výbuchů. Místní zdroje uvedly, že útoky byly namířeny proti sídlu Asociace pracujících Kurdistánu (Komala) – íránské kurdské ozbrojené skupiny v Iráku.

Podle agentury Reuters íránská kurdská koalice skupin se sídlem na íránsko-irácké hranici trénovala útok na Írán. Podél hranice dle CNN operovaly tisícovky kurdských vojáků. Regionální vláda iráckého Kurdistánu ve čtvrtek popřela zapojení do plánů na vyzbrojování kurdských skupin a jejich vyslání do Íránu.

Války

Nejvýkonnější íránská raketa dokáže zasáhnout Zlín. Její odhalení a zničení je obtížné

Kdo jsou Kurdové a kde se vzali?

Zjednodušeně by se dalo říct, že jsou na Blízkém východě všude doma, vlastní stát ale nemají. Patří mezi původní obyvatele mezopotámských nížin a vysočin, které se rozkládají na území dnešního jihovýchodního Turecka, severovýchodní Sýrie, severního Iráku, severozápadního Íránu a jihozápadní Arménie. Pojí je kultura a jazyk s různými dialekty, ale vyznávají různá náboženství, byť většina z nich jsou sunnitští muslimové.

Proč nemají svůj stát?

Když si připočteme i diaspory v evropských zemích, dostaneme se na nějakých 30 až 40 milionů lidí. Kurdové jsou tak největší etnickou skupinou bez vlastního státu. V 16. století se v regionu rozepjala Osmanská říše, která jejich území pohltila. Kurdové dál používali označení Kurdistán pro oblasti, kde žili, a na začátku 20. století nebyli daleko od toho, aby to bylo konečně oficiální. Po první světové válce a porážce Osmanské říše západní spojenci v Sèvreské smlouvě navrhli ustanovit kurdský stát. Radost Kurdům ale dlouho nevydržela, smlouva totiž nikdy nezačala platit. O tři roky později ji nahradila Lausannská mírová smlouva, která urovnávala vztahy mezi státy Dohody a Tureckem. Uznávala suverenitu Turecka a vytyčila jeho hranice. O státu pro Kurdy ani slovo, zůstal jim jen status menšiny. Kurdové se samozřejmě dál snažili prosadit si svoje nároky, vždycky ale slyšeli: „Ne!“ V různých zemích s různým důrazem. Někde si získali částečnou autonomii, jinde se potýkali s krutou represí.

Války

Nálet jako z Top Gunu 2: Detailní popis Půlnočního kladiva odhaluje náročnost amerického útoku na Írán

Kdo, kde, s kým, proti komu?

Turecko se ke Kurdům staví nepřátelsky. Kurdové, kteří tam tvoří 15-20 % populace, se ve 20. a 30. letech 20. století pokusili o vzpouru, Turecko se jim za to „odměnilo“ snahou je vymazat – zakázalo třeba používat kurdská jména, nosit kurdské kroje, mnoho lidí bylo přesídleno. V roce 1978 tu vznikla separatistická skupina PKK a v 80. letech zahájila ozbrojené povstání. Konflikt si vyžádal přes 40 tisíc obětí, ale neutichal ani v následujících letech. Turecko řadí PKK mezi teroristické organizace.

V Sýrii, kde je Kurdů 7-10 %, to také neměli snadné. Mnohým bylo odebráno syrské občanství a přišli i o půdu. Když v roce 2011 povstání proti syrskému prezidentovi Asadovi přerostlo v občanskou válku, zprvu zůstávali neutrální, po stažení syrských vládních jednotek z kurdských oblastí tam ale převzali Kurdové kontrolu. V roce 2013 začali na tři kurdské enklávy na severu Sýrie útočit džihádisté z Islámského státu. YPG – vojenské křídlo kurdské politické strany PYD – je odrazilo. PKK jim kryla záda. Spojili různé frakce do koalice Syrských demokratických sil SDF pro boj s Islámským státem a po těžkých bojích získali zpět syrské město Kobane, dobyli jeho sídlo Rakka i další bašty ISIS. Kurdové v Sýrii vyhlásili autonomii a usilovali o federální zřízení, jenže všichni – syrská vláda, syrská opozice, USA i Turecko – byli proti. Mimochodem Turecko háže PYD a YPG s PKK do jednoho pytle a všechny je má za teroristické separatistické organizace.

Zajímavosti

Ararat, král Kurdistánu

Postup IS na severu Iráku v té době zatáhl do konfliktu také tamější Kurdy. Vláda autonomního Kurdistánu v Iráku poslala do oblastí opuštěných iráckou armádou svoje jednotky Pešmerga. V reakci na agresi Islámského státu zahájila letecké údery na severu Iráku nadnárodní koalice vedená USA a vyslala pomoc pro Pešmergu.

Na území Iráku za autonomii Kurdů bojovala od počátku 60. let 20. stol. KDP, Saddám Husajn se ale nezdráhal proti ní použít ani chemické zbraně. Po porážce Iráku ve válce v Perském zálivu převzala otěže boje konkurenční PUK, povstání ale bylo násilně potlačeno. KDP s PUK plánovaly spolupráci, skončilo to ale vzájemnou čtyřletou válkou. V roce 2003 nicméně pomáhaly Spojeným státům svrhnout Husajna. V roce 2017 Kurdové vyhlásili referendum o nezávislosti, ve kterém se 90 % účastníků vyslovilo pro odtržení, irácká vláda ho ale označila za nezákonné.

V Íránu je Kurdů okolo 10 %. Po revoluci v roce 1979, která svrhla šáha Páhlavího, zpočátku Kurdové Írán podporovali, pak se ale začali dostávat do konfliktů kvůli náboženství i svým požadavkům na sebeurčení. V 80. a 90. letech se formoval ozbrojený odpor proti íránské vládě, ta ale odpověděla tvrdými represemi. V roce 2004 vznikla strana PJAK, která si boj proti íránskému státu vzala na starost.

Zajímavosti

Kdo opravdu vyzbrojuje Islámský stát? Původ zbraní je nečekaný!

Jak jsou vyzbrojení?

Pešmerga je polostátní vojenská skupina, která spadá pod regionální vládu Kurdistánu v Iráku (KRG). Existuje od poloviny 20. století. Dle odhadů může mít 150 až 200 tisíc členů. Ti mají k dispozici lehké až střední zbraně, dělostřelectvo, obrněné transportéry (sovětské BMP, varianty M113), bojové tanky (starší typy T-55/T-72 v malém počtu), přenosné systémy protivzdušné obrany (MANPADS) v omezeném počtu a protitankové řízené střely (ATGM). Mohou se spoléhat na znalost prostředí, místní zpravodajské služby, dobrou logistiku v kurdských oblastech. V minulosti už prokázali, že dokážou dobýt a udržet města. Během bojů proti ISIS absolvovali výcvik ze strany USA a EU a získali od nich zbraně. Naposledy v roce 2024 jim poslal americký prezident Biden 24 kusů 105mm houfnic M119. Název Pešmerga znamená „ti, kteří čelí smrti“.

Syrské kurdské síly YPG/YPJ a SDF mohou mít dle odhadů maximálně 60 až 100 tisíc bojovníků. Jsou zaměřené na lehkou pěchotu. Mají ruční palné zbraně, technické zbraně, minomety, protitankové střely (zejména TOW, které jim dodávaly USA), dále operují s technikou ukořistěnou syrskému režimu a Islámskému státu. Znají boje ve městech a dovedou přecházet od guerillové ke konvenční válce. Jejich silnou stránkou je kooperace s civilní správou. Stejně jako Pešmergové mají bohaté zkušenosti z bojů proti ISIS - během let 2014-2019 členové SDF čistili města, účastnili se koordinovaných operací a dokázali udržet získaná území.

Přečtěte si také: Kurdové, Turci, Pešmergové… Kdo je kdo ve válce, kterou USA ignorují a Evropa nevidí?

PKK a související povstalecké organizace jsou spíše organizovanou guerillou než konvenční armádou. Jejich počty nejsou vysoké, odhady se různí od 5 po 25 tisíc. Malé jednotky nicméně mohou být výhodou v horském terénu, kde to dobře znají. Nerozhodí je drsné podmínky a jsou vysoce efektivní při taktickém úderu. K dispozici mají lehké zbraně, minomety, pracují s improvizovanými výbušnými zařízeními a dalšími guerillovými metodami.

Všichni do jednoho se každopádně mohou pyšnit odvahou a vytrvalostí. Ostatně za svůj stát už bojují desetiletí a stále nepřestávají.

Zdroj: BBC, Al Jazeera, CNN

Video, které jste mohli minout: Vývoj cen ropy a plynu po úderu na Írán