Japonci mají nejlepšího létajícího lovce ponorek. Chtějí ho i v Evropě

Námořní sledovací a protiponorkové letouny jsou velmi důležitou zbraní pro státy obklopené oceánskými masami. Japonsko je typickým příkladem.

Japonské síly sebeobrany už desítky let používají pro monitorování svých vod letité americké protiponorkové letouny Lockheed P-3 Orion. Přestože prošly několika modernizacemi, jejich čas se pomalu naplňuje. Proto se už na přelomu tisíciletí velení japonského letectva začalo rozhlížet po náhradě, protože aktivita čínského námořnictva je stále intenzivnější. Tehdy přicházel v úvahu chystaný typ Lockheed P-7, ale Američané tento projekt nakonec zrušili a nic podobného nebylo jinde ve světě k dispozici. V polovině minulého desetiletí tedy padlo rozhodnutí, že Japonsko specializovaný protiponorkový letoun vyvine samo.

Vývoj dostala na starost korporace Kawasaki, která přišla s projektem P-X, na kterém pak pracovala paralelně vedle nového transportního letounu tehdy ještě označovaného jako C-X. První prototyp vzlétl v roce 2007 a už v roce 2013 dostalo japonské letectvo první dva sériové exempláře. Nicméně k veřejné premiéře letounu nyní známého jako Kawasaki P-1 došlo poněkud překvapivě až v červenci tohoto roku v Británii. Tedy ono to zase takové překvapení nebylo.

Zajímavosti

Japonský lovec ponorek

Britské letectvo totiž na začátku roku 2015 projevilo eminentní zájem o koupi tohoto supermoderního japonského stroje. Pokud by RAF opravdu P-1 zařadila do svého arzenálu, bylo by to první japonské vojenské letadlo v jeho službách. Proto také v červenci japonské letectvo vyslalo dva letouny P-1 na letecký den v britském Fairfordu, kde si odbyly zmiňovanou veřejnou premiéru.

Lepší než americký protějšek

Čtyřmotorový Kawasaki P-1 má stejné určení jako nejnovější stroje amerického námořnictva Boeing P-8 Poseidon. Ovšem P-8 využívá jako základ civilní dvoumotorový airliner Boeing B-737, zatímco P-1 vznikl jako úzce specializovaný stroj. Parametry a způsob P-8 nasazení se však hodně nezamlouval velení britské RAF, proto americký typ jako náhradu za své vyřazené stroje Nimrod odmítlo a zaměřilo se na výtvor korporace Kawasaki.

Její konstruktéři kvůli snížení vývojových nákladů použili některé konstrukční celky pro P-1 i paralelně vyvíjení transportní typ Kawasaki C-2, který má nahradit u letectva staré letouny C-130 Hercules. P-1 a C-2 jsou koncepčně zcela odlišné stroje, ale přesto mají například totožný kokpit včetně letového počítače, avioniky a zasklení, části křídel a ocasních ploch, podvozek nebo část vybavení a zařízení v trupu. V současné době japonské letectvo disponuje třinácti letouny P-1, dalších dvacet je objednáno, Celkem by mělo disponovat zhruba 80 kusy.

Posádku tvoří dva piloti a 11 operátorů sledovacích systémů a výzbroje. Letoun při hlídkování a hledání ponorek používá stejný koncept, jako například starší vrtulový Lockheed P-3 Orion. Létá nízko nad mořem a při nižších rychlostech, oproti tomu P-8 Poseidon létá ve středních výškách vyšší rychlostí. K detekci a vyhledávání slouží špičkový systém Toshiba HPS-106 s elektronickým skenováním a vychylováním radarových paprsků a azimutem 360 stupňů, detektorem magnetických anomálií i infračerveným senzorem. K dispozici jetakéi všesměrový sonar. P-1 tedy může sledovat nejen pohyb ponorek, ale i hladinových cílů. Letoun disponuje i zaměřovacím systémem s umělou inteligencí, který dokáže zvolit ideální pozici pro svržení nesené výzbroje. Tu letoun nese na osmi vnějších závěsnících a v osmi trupových schránkách. Celkem může nést více než 9 tun výzbroje tvořené řízenými střelami a pumami, torpédy, hlubinnými náložemi a minami či sonobójemi.

DP