Jak by probíhala jaderná válka? 90 milionů mrtvých by byl jen začátek

Ačkoliv do války na Ukrajině nebyly zapojeny jaderné zbraně, prezident Ruské federace Vladimir Putin jimi několikrát přímo i nepřímo pohrozil. Dáme-li v tuto chvíli stranou pravděpodobnost, se kterou by Rusko skutečně sáhlo po nejničivější zbrani, kterou kdy člověk vyrobil, je na místě ptát se, jak by takový útok vlastně vypadal. A nejde ve skutečnosti ani tolik o použití první hlavice, ale o následky, které by útok vyvolal.

Důsledky studené války

Když Američané na sklonku druhé světové války shodili dvě atomové bomby na japonská města Nagasaki a Hirošimu, neexistovala na světě žádná adekvátní odpověď. První dvě jaderné zbraně vznikly ve Spojených státech a tudíž nehrozilo, že by na útok někdo odpověděl. V průběhu nadcházejících let se ale situace dramaticky změnila, v období studené války se jaderný arzenál světa počítal na desetitisíce, aby následně došlo k podepsání regulačních smluv a snížení na aktuálních přibližně 13 500 jaderných hlavic. I to je ale stále poměrně vysoké číslo, čímž se vracíme k otázce z úvodu. Jak by probíhala jaderná válka?

S modelem možného vývoje přišli už v roce 2019 vědci z Programu pro vědu a globální bezpečnost na Princentonské univerzitě. Vytvořili simulaci, která představuje postupnou eskalaci jaderné války mezi USA a Ruskem, která začíná v Evropě. Výzkumníci použili nezávislé hodnocení současného rozmístění sil obou mocností, plánů jaderné války a seznamu pravděpodobných cílů. Simulace byla rovněž podpořena rozsáhlými soubory dat o aktuálně nasazených jaderných zbraních, jejich síle, stejně jako o pořadí cílů v konkrétních fázích potenciální války. Tím jsou zahrnuty fáze od taktické přes strategickou až po fázi zaměřování velkých měst.

Miliony obětí v prvních hodinách

Odhad je poměrně děsivý – podle studie by v prvních hodinách jaderného konfliktu mohlo zemřít až 90 milionů lidí. Studie konkrétně rozepisuje, že by bezprostředně o život přišlo 34 milionů lidí s tím, že zbylou část by tvořili zranění. Nelze přitom jasněji určit rozsah a závažnost těchto poranění, která by přirozeně mohla být rovněž smrtelná. Celá simulace začíná „varovným výstřelem“, kdy jediná jaderná zbraň zasáhne právě jednu vojenskou základnu. Pak se ale situace dramaticky zhorší a ke slovu přijdou další fáze taktického plánu.

Podle univerzitních výzkumníků by po překročení tzv. jaderného prahu nasadily bojující frakce další stovky jaderných zbraní. Rusko by prostřednictvím raket krátkého doletu a letadel vyslalo přibližně 300 hlavic, které by se pokusily zasáhnout základny NATO po celé Evropě. Odpověď Severoatlantické aliance by čítala 180 hlavic, které by mířily na vojenské objekty v Rusku a zemích pod ruskou sférou vlivu. Tato fáze by trvala přibližně tři hodiny a připravila by o život nebo těžce zranila asi 2,6 milionů lidí.

Po vojenských cílech by ke slovu přišly civilní

Jakmile by byly vojenské síly v Evropě zničeny, Američané by nasadili na 600 hlavic ze svých pozemních základen a ponorek s tím, že Rusko by zřejmě odpovědělo stejnou silou. Za dalších 45 minut by o život přišlo až 3,4 milionů lidí, ale ani tady by se počítadlo obětí pravděpodobně nezastavilo. Jak vědci předpokládají, poslední fází by byl útok na velká města za účelem ochromení nepřítele zabitím co největšího počtu lidí a zničením co největšího množství zdrojů. Podle tohoto scénáře by se Rusko i NATO zaměřily na 30 nejlidnatějších metropolí. Na každou by mířilo 5–10 hlavic v závislosti na jejich velikosti. Za dalších 45 minut by počet obětí narostl až ke hranici 90 milionů a dílo zkázy by bylo na nějaký čas dokonáno.

Tedy, alespoň co se týče přímých útoků. Studie už totiž nebere v úvahu ztráty na životech v důsledku zranění či vystavení jadernému záření. Nekalkuluje dále ani se situací, která by na zasažených místech vznikla v souvislosti s jaderným spadem. A nepočítá ani s dalšími fázemi, vzhledem k tomu, že oběma mocnostem by ještě několik tisíc hlavic zůstalo. Simulace je přímo zaměřená na konflikt Ruska a Spojených států, jsou tu však i další země, které disponují jaderným arzenálem a ty by se mohly i nemusely z nejrůznějších důvodů jaderné války účastnit.

Stále je však nutné mít na paměti, že nic – natožpak útok atomovými zbraněmi – nelze posuzovat bez kontextu, a ten se neustále mění. Důležitý je i lidský faktor a osobní přístup lidí, kteří o použití této síly rozhodují, kteří se tváří v tvář nukleární katastrofě mohou zachovat jinak, než předpokládá model, a není tudíž nikdy snadné cokoliv konkrétního předpovídat.