Jedna z nejdůležitějších bitev všech dob skončila hororovou porážkou Římanů. Podívejte se, čím se marně bránili

Přes ohromující ztráty se Hannibal rozhodl vyzvat k boji největší a nejlépe organizovanou sílu starověkého světa, elitní armádu Římské republiky. „Itálie je nejzalidněnější region v celém Středomoří. Když verbujete deset vojáků, přihlásí se vám sto mladých lidí. To znamená, že můžete vzít deset nejlepších – fyzicky i intelektuálně,“ vysvětluje v dokumentu Bitvy dávných válečníků na Prima ZOOM francouzský historik Yann Le Bohec, který se specializuje na starověký Řím.

Přečtěte si také: Caesarův geniální obranný mechanismus není jen legendou. Nyní byl skutečně objeven

Římská výzbroj a disciplína proti Hannibalově strategii

Římané podle něj navíc svou výzbroj upravovali pokaždé, když se objevil nový kus, který se jim zdál účinnější než ten předchozí. Příkladem může být iberský meč římské těžké pěchoty přivezený ze španělských výbojů, známý jako gladius. Jak vypadala struktura, výstroj a výzbroj římské pěchoty v době Hannibalova útoku, se můžete podívat tady:

Přechodem přes Alpy Hannibal obětoval většinu svých mužů. Do severní Itálie dorazil silně oslaben, jeho vojáci ale patřili k nejlepším kartaginským bojovníkům, a navíc se k němu přidalo přes 10 000 předalpských Galů. Sám Hannibal byl synem kartaginského vojevůdce Hamilkara a taktickým géniem, který nemá v dějinách obdoby. Síla Hannibalova vojenského mistrovství se měla už brzy naplno projevit v konfrontaci se sebevědomým, početně silnějším a skvěle vyzbrojeným soupeřem.

Nejslavnější bitvy

70 000 mrtvých Římanů během jediné bitvy. Hannibalův geniální válečný manévr zůstává dodnes nepřekonán

Bojiště u Kann

Hannibal se s Římany utkal v několika menších bitvách na řekách Ticina a Trebia a také u Trasimenského jezera (jaro 217 př. n. l.), v nichž Římská republika ztratila kolem 30 000 mužů. Dál tak postupoval Itálií směrem na jih a drancoval přitom římské území. Na samotný Řím si ale bez těžkých obléhacích strojů netroufal. V létě roku 216 př. n. l. obě strany směřovaly k rozhodující bitvě kartaginského tažení a jedné z nejslavnějších bitev světových dějin, jež se odehrála 2. srpna u osady Kanny (Cannae) asi 300 kilometrů východně od Říma.

Velitelé římské armády, konzulové Lucius Aemilius Paullus a Gaius Terentius Varro, přivedli na pláně u Kann osm legií tvořených 80 000 pěšáky a 6000 jezdci. Římská republika zde vsadila vše na jednu kartu a mobilizovala vůbec nejpočetnější armádu své historie. „Římané měli utkvělou představu o takzvané bitvě v rozvinutém šiku, o bitvě na otevřeném poli. Velké rozhodující bitvě na poli jako u Slavkova, Wagramu nebo Jeny,“ přiblížil uvažování římských velitelů historik Giovanni Brizzi.

Hannibalův půlměsíc

Početně slabší Hannibal s pouhými 35 000 pěšáky a 10 000 jezdci ale vymyslel machiavelistickou kombinaci, kterou nakonec protivníka zlikvidoval. Postavil své vojáky zády k vycházejícímu slunci, jež spolu s oblaky prachu ze sklizeného obilí oslepovalo římské formace. Tenká linie 12 000 kartaginských vojáků tvořící vypouklý půlměsíc, která táhla podél celého čela masy římských legionářů, dostala rozkaz při římském náporu ustoupit tak, aby se Římané utvrdili ve svém vítězství. Tak se i stalo a kartaginští pěšáci ústupem změnili linii z vypouklé (konvexní) na konkávní.

Historie

Kde proběhla osudová bitva Spartakovy armády s Římany? Archeologové našli klíčové místo

Mezitím kartaginská numidská jízda, jež podle všeho patřila k nejlepším jednotkám celé druhé punské války, rozprášila římskou jízdu na křídlech armády a dokončila obklíčení masy římských vojáků. Ta se zmítala v tak těsném sevření, že muži neměli dost prostoru, aby efektivně využili svůj meč gladius. Navíc v jednu chvíli mohla bojovat jen hrstka mužů na okraji obklíčené formace, zatímco většina Římanů ze středu obklíčené armády bezmocně přihlížela, jak legionáři na okraji po stovkách a tisících padají pod údery Kartaginců.

Mohlo by vás také zajímat: Tajemství starých Římanů rozluštěno. Už se ví, proč jejich stavby vydrží víc než naše

Výsledkem byla hororová porážka římského vojska. Kartaginci pobili 70 000 mužů římské pěchoty, dalších 10 000 zajali. Uniknout se podařilo jen 370 jezdcům a 3000 pěším bojovníkům. Mezi padlými byl jeden ze dvou konzulů (Paullus), dále několik bývalých konzulů, dva kvestoři, dvě třetiny vojenských tribunů, 80 senátorů a mnoho urozených Římanů. Hannibalovy ztráty byly naopak relativně malé – přišel o 200 jezdců a 5500 pěších. „Tohle je jedna z bitev, která se na vojenských školách studuje nejčastěji,“ zhodnotil význam střetu u Kann plukovník Stéphane Faudais z pařížské Vojenské školy.

Zdroj: Triumfy a prohry, kolektiv autorů, Praha 2004, Warfare History Network

Video, které jste mohli minout: Dračí císař krutě potlačil povstání. Nejhůř dopadli milenci jeho matky