Stíhačky F-16 mohou na Ukrajinu. Mají ničivou paletu zbraní, nejzásadnější je však jejich provoz
Vzdušní válečníci IV (3) - F-16 základní údaje
Ukrajinské letectvo se dlouho požadovaných amerických stíhaček F-16 nakonec dočká. Otázkou ale je, kdy k tomu dojde a jakým způsobem to ovlivní současný stav války na Ukrajině.
Na opakované žádosti ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského o poskytnutí západních bojových letadel nakonec americká strana v srpnu 2023 odpověděla kladně, takže Dánsko, Nizozemsko a Norsko mohou Ukrajině dohromady poskytnout kolem 60 strojů. O jaké stroje se jedná a jaké jsou jejich výhody a nevýhody?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij v kokpitu dánské stíhačky F-16 Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Ukrajinský prezident Zelenskij na americké stíhačky spoléhá Zdroj: profimedia.cz / ČTK
F-16 na základně Key West na Floridě Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Jihokorejské letouny F-16 Zdroj: profimedia.cz / ČTK
F-16 v barvách dánského vojenského letectva Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Americká F-16 při tankování z tankeru KC-135 nad Aljaškou Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Bílý dům potvrdil dodání stíhaček F-16 na Ukrajinu. Zdroj: Getty Images
F-16 Fighting Falcon testující AGM-65 Maverick Zdroj: Getty Images
F-16 je dnes legendou Zdroj: Getty Images
Přečtěte si také: Smolař desetiletí: Mechanik zavadil o nabitý kanon v zaparkované stíhačce a rozstřílel další dvě F-16
Modernizované stíhačky s ničivou silou
Víceúčelový stíhací letoun 4. generace F-16 Fighting Falcon vzlétl poprvé už v únoru 1974 a do služby byl zařazen v létě 1978. Původní koncept lehké a obratné stíhačky z počátku 70. let se za půl století vyvinul do množství variant a piloti F-16 v barvách Izraele, USA a dalších zemí se mnohokrát dostali do ostrých akci a připsali si řadu sestřelů původně sovětských migů operujících v syrském, iráckém nebo jugoslávském letectvu.
Stroje, s jejichž předáním Ukrajině vyslovil Washington souhlas, jsou ve verzích F-16AM (jednomístná) a F-16BM (dvoumístná). Byly vyrobeny z velké části v Evropě v 80. letech minulého století a v 90. letech prošly rozsáhlou modernizací. Mají sice starší verzi radaru, ale díky novému softwaru mohou nést některé z nejpokročilejších naváděných střel, jako jsou rakety vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM nebo řízené střely s plochou dráhou letu vzduch-země AGM-158 JASSM.
Analytici se shodují v tom, že jakmile Ukrajina letadla dostane, musí být schopna je provozovat a udržovat, s čímž se pojí hned několik rizik. Kromě poměrně náročného výcviku pilotů, o jehož minimální dostatečné době se stále vedou spory, je nutné připravit pozemní personál a mechaniky, zajistit náhradní díly, vyčlenit dostatečné finanční prostředky a nastavit dodávky raket a munice tak, aby byly neustále po ruce.
Nestačí zkrátka jen vycvičit piloty a předat jim (zdaleka ne nejnovější) bojová letadla – bez propracovaného programu jejich podpory se F-16 rychle stanou předraženými stacionárními cíli pro ruské rakety vzduch-země. Každý stroj tvoří desetitisíce součástek a podle Marka Canciana, který působí jako poradce v Centru pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) na každou hodinu letu F-16 připadá 16 hodin údržby.
Výhody a nevýhody F-16
Jak připomíná bývalý pilot amerického námořního letectva Brynn Tannehill, F-16 vznikaly proto, aby bojovaly s tehdy ještě sovětskými (a dnes ruskými) migy a na tuto misi jsou dostatečně vybavené. Jejich úkolem je ničení pozemních cílů, především radarů a protiletadlových baterií, bombardování klíčové infrastruktury a pochopitelně i boj se letectvem protivníka.
Letouny F-16 zvládnou každou z těchto disciplín, v žádné z nich ale přímo neexcelují. A co víc, v něčem dokonce za letadly provozovanými Ukrajinou zaostávají. Nikdy se například nepočítalo s tím, že by startovaly z provizorních letišť, kde jejich motory mohou poškodit různé nečistoty.
F-16 v číslech
Maximální rychlost: 2 124 km/h
Akční rádius: 550 km s šesti pumami o 454 kg
Dolet: 4800+ km
Dostup: 18 500+ m
Stoupavost: 255 m/s při rychlosti 918 km/h
Výzbroj:
20mm kanón M61A1 Vulcan s 510 náboji a až 7700 kg raket nebo různých druhů bomb. K tomu slouží šest nosičů raket pod křídly, dva na koncích křídel a tři závěsníky pod trupem.
Na druhou stranu paleta zbraní F-16 je natolik ničivá že to Rusko bezpochyby pocítí. Rakety AIM-9 Sidewinder a AIM-120 mohou Ukrajinu účinně chránit před křižujícími střelami Kh-101 a Kh-555 a íránskými drony Šahíd-131/136, a doplní tak ztenčující se zásoby pozemních raket S-300 a nízký počet raket amerického systému Patriot. Protizemní střely AGM-158 JASSM zase mohou pomoci naplnit záměr získat Krym zpět bez pozemní invaze. Letouny F-16 by těmito raketami mohly ostřelovat mosty vedoucí na Krym, ale i zdejší letiště a přístavy a tím poloostrov odříznout od zásobování z pevniny.
Mohlo by vás také zajímat: Ukrajina získá desítky stíhaček F-16. Vyženeme ruské teroristy, řekl Zelenskyj
Jak dostat F-16 na bojiště
Z uvažovaných zhruba 60 strojů F-16AM/BM bude muset zůstat část vyhrazena na další výcvik a další fungovat jako strategická rezerva. Podle Jurije Ihnata, mluvčího ukrajinského letectva, by se tak do bojů mohly zapojit dvě letky, každá o 12 strojích. Přitom se poprvé v historii napřímo utkají s ruskou protiletadlovou obranou, které je po všech stránkách považovaná za vynikající, a tedy velmi nebezpečnou.
Ihnat podle americké CNN zmínil i další úskalí, kterým je jazyková vybavenost ukrajinských pilotů. Odpovídající znalost angličtiny potřebnou k absolvování výcviku má podle něj asi 30 z nich, což je absolutní minimum potřebné k obsazení dvou letek. Kromě ovládání samotných letadel se piloti budou učit i obsluhu poměrně složitých západních zbraňových systémů. Jak dlouho to potrvá? Bývalý ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov řekl, že „šest až sedm měsíců je minimální doba, kterou je třeba brát vážně v úvahu“.
Ukrajinské bojiště se tak nejspíš v roce 2023 amerických F-16 nedočká. A i když se tak o několik měsíců později stane, bude jejich přínos omezený. Podle amerického ministra vojenského letectva Franka Kendalla přinesou letouny F-16 Ukrajině rozšíření schopností, které teď nemá. „Žádná dramatická změna to ale nebude,“ uvedl Kendall pro americkou CNN.
ZDROJ: CNN, Atlantic Council