Nedobytnou pevnost Francouzů obsadil jediný voják, Němci se v ní škvařili v ohnivém infernu

Zapomenuté megastavby VII (7) - Douaumont

Pevnost Douaumont měla být nedobytnou součástí obranné linie u Verdunu, v únoru 1916 ji ale obsadil jediný německý voják.

Pevnost Douaumont byla od 80. let 19. století největší a nejvýše položenou součástí francouzského obranného systému kolem Verdunu. Pod povrchovou částí o rozloze 30 000 m2 se nacházela dvě podzemní patra chráněná 12 metry železobetonu. Jak můžete vidět v dokumentu Zapomenuté megastavby na Prima ZOOM, pevnost chránil osm metrů hluboký a 11 metrů široký příkop a množství palebných postavení včetně otočné věže se 155mm kanónem, pěti děl ráže 75 mm a velkého počtu kulometů.

Mohlo by vás zajímat: Nejdelší bitva 1. světové války přinesla 300 000 mrtvých. Hrdina Francie později kolaboroval

Když 21. února 1916 zahájila německá 5. armáda ofenzívu, která se změnila v deset měsíců trvající bitvu u Verdunu, bylo v pevnosti Douaumont namísto obvyklých 1 500 pouhých 56 vojáků a několik dělostřelců. Důvodem bylo přesvědčení francouzského generálního štábu, že pevnost podobně jako belgická opevnění při útoku Němců v roce 1914 nemůže odolat síle jednoho z nejtěžších děl historie, 150 tun vážící obléhací houfnice Marinekanone L/12 zvané Gamma-Gerät s ráží 420 mm.

Odvážný ženista

Pevnost sice byla od počátku útoku tvrdě ostřelovaná, její pád ale nezpůsobilo dělostřelectvo. Už 25. února 1916 se k ní ze severu přiblížil oddíl 24. braniborského praporu (6. pěší divize, III. armádní sbor). Většina Francouzů v pevnosti se před těžkým ostřelováním stáhla do spodního patra, a zatímco osádka 155mm věže pálila na vzdálené cíle, na ostatních stanovištích bylo jen několik hlídek.

Skupina ženistů vedená rotmistrem Felixem Kunzem dostala za úkol odstranit protipěchotní překážky, když se ale plížili kolem příkopu, objevil Kunze způsob, jak se dostat dovnitř. S pomocí živé pyramidy ze svých mužů vyšplhal po stěně pevnosti k poškozené a neobsazené střílně a podařilo se mu vlézt dovnitř. Běžel prázdnými potemnělými chodbami směrem k ohlušujícím výstřelům hlavního pevnostního děla a zajal jeho čtyřčlennou obsluhu.

Mohlo by vás také zajímat: Zvířecí hrdinové: Sestřelená holubice i přes vážná zranění zachránila 194 mužů

Když je Kunze vedl před sebou, využili zajatci ohlušujícího zásahu z německého děla a rozutekli se na všechny strany. Kunze je pronásledoval v labyrintu chodeb a narazil při tom na místnost, v níž francouzský důstojník vedl výcvikový kurz pro asi 20 vojáků. Kunze vběhl dovnitř, namířil pušku a zakřičel: „Hände hoch!“, tedy „Ruce vzhůru!“ Než stačil kdokoliv zareagovat, způsobil další zásah z německého děla výpadek proudu. Kunze v nastalé tmě zabouchl dveře a zamkl Francouze uvnitř.

Mezitím k Douaumontu dorazil oddíl 20 Němců pod velením poručíka Eugena Radtkeho. Ten pronikl dovnitř jedním z vchodů v horní části pevnosti, který prolomila německá palba a spojil se s Kunzem. Pochytat zbylé Francouze bylo jen otázkou času a pevnost Douaumont tak bez jediného výstřelu padla do německých rukou.

Ohnivé inferno

Ve Francii vyvolalo obsazení Douaumontu naprostý šok. Pevnost byla považována za nedobytnou, šlo o otázku národní cti. Proto se Francouzi v následujících týdnech pokusili pevnost znovu dobýt, podařilo se jim ale jen na 36 hodin obsadit jednu její část, než byli vytlačeni. Němci pevnost během bitvy u Verdunu využívali jako velitelské a logistické stanoviště. Z kopce měli dokonalý přehled po bojišti a silné stěny je chránily před zuřivou francouzskou palbou. Přesto se nakonec o Douaumont sami málem dost kuriozním způsobem připravili.

Na počátku zkázy v květnu 1916 stála chuť několika vojáků na teplou kávu. Problémem bylo, že si ji chtěli ohřát pomocí mimořádně hořlavé náplně do plamenometů, přičemž došlo k požáru zásob plamenometné směsi a následné explozi uskladněné munice.

Chodbami pevnosti se vzápětí prohnala ohnivá a tlaková bouře, v níž se uškvařily stovky německých vojáků. Když z ohnivého pekla pevnosti vyběhlo nebo se vybelhalo na 1 800 zraněných a sazemi pokrytých nešťastníků, neměli zdaleka vyhráno. Němci na své zčernalé druhy zahájili palbu, protože je považovali za francouzskou koloniální pěchotu, a 679 jich zabili.

V úsilí o znovuobsazení Douaumontu francouzská armáda na pevnost v dalších měsících vypálila miliony dělostřeleckých nábojů a obětovala desetitisíce mužů. Francouzská vlajka nad pevností zavlála teprve 24. října 1916 a Němce určitě nepotěšilo, že na tom měla lví podíl elitní koloniální jednotka složená z vojáků z Maroka.

Zdroj: Historynet.com, The Atlantic

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora