Nejdelší bitva 1. světové války přinesla 300 000 mrtvých. Hrdina Francie později kolaboroval

Únavná zákopová válka plná bahna, vší a útoků, které krom počtu mrtvých nic nezměnily, se stala u francouzského města Verdun každodenní realitou. Němci si tehdy mysleli, že právě tudy povede jejich vítězné tažení do centra země galského kohouta Paříže. Jenže francouzské zákopy a samotní Francouzi byli tužším soupeřem, než sami čekali.

Smrtící hodiny dělostřelecké palby

Když 21. února 1916 začaly na francouzské pozice z nebe pršet německé dělostřelecké granáty, nikdo netušil, že se tahle bitva protáhne až do 18. prosince, čímž se stane nejdelší bitvou 1. světové války a také jednou z nejkrvavějších. Na jejím konci zůstalo 300 000 mrtvých a 400 000 raněných. Německý císař Vilém II. prohlásil, že bude bojovat do posledního vojáka a posledního groše, zatímco milion granátů německé bubnové palby mělo zlikvidovat francouzské pozice. Dvoumetrové zákopy byly přeorány a pevnosti chránící Verdun byly z rozhodnutí francouzského velení oslabeny.

Ta nejsilnější a „nedobytná“, pevnost Douaumont, byla obsazená vojáky 8. roty braniborského pluku, kteří se ji vydaly obsadit na vlastní pěst. Pevnost byla v podstatě nechráněná, bránit ji mělo pouhých 67 Francouzů. Přesto její obsazení bylo pro Francouze téměř národní tragédií.

Němci postupovali a dobývali jednu pevnost chránící přístup k městu za druhou. Dokonce byl tehdy zajat i 26letý kapitán Charles de Gaulle, který se později stal slavným francouzským prezidentem. Vše nasvědčovalo brutální a velmi demoralizující porážce.

Zastavení německého postupu

Na francouzské straně byl však do velení povolán Philippe Pétain, kterému se podařilo zastavit německý postup. Muž, který se později vypracoval až k hodnosti maršála, se stal národním hrdinou. Symptomatický byl mimo jiné boj o Mort-Homme, což byl jeden z kopců, který Němci museli překonat pro jeho velký strategický význam.

Celý kopec byl doslova rozstřílen nelítostnou palbou. Avšak zatímco probíhala vyčerpávající zákopová vyhlazování, spojenecká námořní blokáda Německa nesla své ovoce. Civilisté se totiž začali bouřit, neboť jim válka nenesla územní zisk a blahobyt, ale spíše nouzi a strádání.

Německý postup byl postupně zastaven a Pétain zavedl systém rotace. Jeho muži byli po 10 dnů v první linii, 10 dnů v méně náročné druhé linii a 10 dnů odpočívali v zázemí. Pak šli znovu na frontu, mezi bahno a vši. Tato rotace způsobila, že se na verdunskou frontu dostalo kolem 70 % všech francouzských vojáků.

Zbytečnost války

Připomínkou masakru na Mort-Homme je dnes památník ve tvaru kostry ohlašující francouzské vítězství a zpětného dobytí podstatné části jejího území. Celkem bylo během úmorného válčení u Verdunu použito 60 milionů granátů, 1 350 000 tun oceli a tuna výbušnin na čtvereční metr. Měsíce trvající zákopová válka přinášela denně hektolitry prolité krve a oběti na oltář první světové války, na její celkový výsledek však měla pramalý vliv.

Ostatně dodnes je bitva u Verdunu považována za symbol zbytečnosti válečných tažení. Samotný hrdina Pétain si posléze svou pověst zničil, když po vyhlášení 2. světové války kolaboroval s nacisty.