Vojáci v roce 1939 bránili Němcům a Maďarův okupaci Československa, stovky jich zabili

Oproti zažitému přesvědčení není pravda, že by československá armáda území státu nebránila se zbraní v ruce. V Místku jednotky německého wehrmachtu 14. března narazily na tvrdý odpor tamní posádky a v nejvýchodnějším cípu republiky na Podkarpatské Rusi musela maďarská armáda překonávat palebnou sílu československých tanků, děl a kulometů. Obě události si vyžádaly stovky mrtvých a zraněných, nejprve nacistická a později komunistická propaganda je však před veřejností zamlčovaly.

Německá vojska v Moravské Ostravě 5. března 1939

Obsazování Moravské Ostravy nacistickým vojskem 15. března 1939

10 Zobrazit galerii

Československá letadla s německou stráží na letišti v Hradi Králové 15. března 1939

Němečtí okupační vojáci 15. března na prostranství před Pražským hradem pozdravovaní davem hajlujících Pražanů

10 Zobrazit galerii

Německá vojska v Moravské Ostravě 5. března 1939 Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Obsazování Moravské Ostravy nacistickým vojskem 15. března 1939 Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Adolf Hitler na Pražském hradě Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Československá letadla s německou stráží na letišti v Hradi Králové 15. března 1939 Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Němečtí okupační vojáci 15. března na prostranství před Pražským hradem pozdravovaní davem hajlujících Pražanů Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Německé tanky na Václavském náměstí v Praze březnu 1939 Zdroj: ČTK / SZ-Photo / SZ Photo

Německá jízda v Praze 18. března 1939 Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl

Českoslovenští vojáci s lehkým kulometem v době sudetské krize v září 1938 Zdroj: Getty Images

Německá armáda na náměstí ve Šluknově 2. října 1938 Zdroj: ČTK / ullstein bild / ullstein bild

Českoslovenští dělostřelci v září 1938 Zdroj: Profimedia.cz / The Times / News Licensing

Německá vojska v Moravské Ostravě 5. března 1939 Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Obsazování Moravské Ostravy nacistickým vojskem 15. března 1939 Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Adolf Hitler na Pražském hradě Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Československá letadla s německou stráží na letišti v Hradi Králové 15. března 1939 Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Němečtí okupační vojáci 15. března na prostranství před Pražským hradem pozdravovaní davem hajlujících Pražanů Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz

Německé tanky na Václavském náměstí v Praze březnu 1939 Zdroj: ČTK / SZ-Photo / SZ Photo

Německá jízda v Praze 18. března 1939 Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl

Českoslovenští vojáci s lehkým kulometem v době sudetské krize v září 1938 Zdroj: Getty Images

Německá armáda na náměstí ve Šluknově 2. října 1938 Zdroj: ČTK / ullstein bild / ullstein bild

Českoslovenští dělostřelci v září 1938 Zdroj: Profimedia.cz / The Times / News Licensing

Přečtěte si také: Spor o Těšínsko vedl k vypráskání Poláků československou armádou. Násilí se vymklo kontrole

Hrdinové z Místku

V předvečer německé invaze do Československa překročil v 17:30 hranice u Příbora Vratislavský sbor wehrmachtu a část 1. tankové divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“. Důvodem spěchu byla obava německého velení, aby situace nevyužilo Polsko ke vpádu do zbytku českého Slezska. Německé jednotky obsadily Slezskou Ostravu a rychle postupovaly dál.

Kolem 18. hodiny ale narazily na ozbrojenou obranu Czajankových kasáren v Místku, vzdáleném šest kilometrů od nově stanovené hranice. Posádku tady tvořili příslušníci 8. pěšího pluku, z velké části nováčci povolaní do armády 1. března 1939. Mnozí z nich drželi zbraň v ruce poprvé. V kasárnách v tu chvíli probíhal kurz polštiny, který vedl poručík Karel Martínek a účastnil se ho i velitel kulometné roty kapitán Karel Pavlík. Výzbroj obránců byla omezená – disponovali jen 40 puškami, dvěma lehkými kulomety a bednou granátů.

Když místečtí henleinovci navedli jednu z postupujících německých kolon ke kasárnám, vojáci uvnitř netušili, že má dojít k brzkému obsazení Československa. Strážní u brány vyzvali německé důstojníky a vojáky, aby se zastavili. Ti nereagovali a začali si chystat zbraně, strážní vzápětí zahájili palbu.

Kapitán Pavlík reagoval okamžitě. Zkušenější vojáky pověřil obranou kasáren a nováčky a střelce z kulometů umístil na střechu objektu. Němci se pokusili prorazit bránu pomocí obrněného transportéru, ten však obránci zneškodnili průbojnými náboji. Proti kasárnám pak Němci nasadili tři minomety a protitankové dělo, ale bez účinku.

Obránci odrazili tři německé útoky a teprve když jim začalo docházet střelivo (stříleli dokonce i slepými náboji) a od vyššího vojenského velení dostali rozkaz ukončit palbu, začali vyjednávat o kapitulaci. Podle historika Aleše Dvořáka stál celý incident pravděpodobně životy 18 Němců, na československé straně byli dva lehce ranění.

Po skončení boje byli zajatí českoslovenští vojáci odzbrojeni a během několika dní propuštěni domů. Zcela jinak tuto událost zpracoval režisér Jiří Sequens ve filmu Neporažení (1956). Protože v duchu komunistické ideologie stáli v čele obrany kasáren komunisté, nesměli se obránci ve filmu vzdát, ale v ranní mlze ustoupili na lodích na druhý břeh řeky.

Obrana Podkarpatské Rusi

Mnohem déle – dokonce osm dnů – probíhaly boje na Podkarpatské Rusi, kterou se chystali ovládnout Maďaři. Ti už krátce po obsazení Sudet na podzim 1938 díky Vídeňské arbitráži kromě jižního Slovenska získali i pruh území o rozloze 1 523 km2 včetně Užhorodu, Mukačeva a Berehova, většina Podkarpatské Rusi ale stále zůstávala součástí okleštěné republiky a poskytovala zemi hranici s Rumunskem. To jako jediné z našich sousedů neuplatňovalo vůči Československu územní nároky.

S narůstajícími přípravami na obsazení Československa Německem se ale do akce pustilo i Maďarské království. Jeho armáda v síle 50 000 mužů podporovaná oddíly polovojenské teroristické organizace Rongyos Gárda (asi 6000 mužů) zahájila útok na československé jednotky v 5 hodin ráno 14. března 1939. Asi 8000 vojáků 36. a 45. pěšího pluku 12. divize v čele s bývalým legionářem brigádním generálem Olegem Svátkem a 500 příslušníků Stráže obrany státu (SOS) se ale nehodlalo vzdát bez boje.

Na poslední chvíli hranici se Slovenskem, které se vzápětí od Československa odtrhlo a vyhlásilo samostatnost, překročily posily v podobě šesti lehkých tanků LT-35 a dvou nákladních automobilů se zásobami a zapřaženými děly. Pak se hranice uzavřela a jednotky na Podkarpatské Rusi zůstaly izolované.

Situaci navíc 15. března 1939 zkomplikovali ukrajinští nacionalisté vyhlášením nezávislé Karpatské Ukrajiny, jejíž ozbrojenou složkou se stalo hnutí Karpatská Sič. Jeho členové, sičovci, nejprve zaútočili na české četnické stanice, po uzavření dohody ale z části přešli na českou stranu, z části pokračovali v boji.

Ten byl poměrně tvrdý a trval několik dnů. Po vyhodnocení situace, kdy byla česká část Československa okupována Německem a Slovensko se odtrhlo, vydal generál Svátek 18. března 1939 rozkaz k organizovanému ústupu. Ten probíhal třemi směry, a to na Slovensko, do Polska a do Rumunska. Podle historika Jindřicha Marka vlak s hlavní částí ustupujících vojáků dorazil do Prahy 22. března 1939 a příběh několika stovek vyčerpaných, hladových a otrhaných vojáků, kteří ještě před několika dny bojovali na Podkarpatské Rusi, se pak uzavřel v dnes opuštěných kasárnách v pražském Karlíně.

Boje na posledním svobodném území rozbitého Československa utichly až 23. března. Území Podkarpatské Rusi obsadili Maďaři a částečně i Poláci, ukrajinští nacionalisté prchli hlavně do Polska, tisíce dalších byly později popraveny v maďarských koncentračních táborech.

Mohlo by vás také zajímat: Nejhorší den republiky: 14. březen 1939. Ztráta Slovenska, Hácha u Hitlera i předčasná okupace

Realistické odhady ztrát na straně jednotek ČSR hovoří o 40 mrtvých a desítkách zraněných, Maďaři uvádějí 72 mrtvých a 240 zraněných. České zdroje se dnes kloní k počtu 200 mrtvých a několika stovek zraněných Maďarů. Protože Podkarpatská Rus po druhé světové válce připadla Sovětskému svazu a Maďarsko se stalo socialistickou zemí, zůstal hrdinný boj československých vojáků veřejným tajemstvím a dodnes nejsou známa jména a ani přesné počty padlých.

Zdroj: Vojenský historický ústav Praha, Encyclopedia Britannica