Spor o Těšínsko vedl k vypráskání Poláků československou armádou. Násilí se vymklo kontrole

Spor československo-polský – Dobytí Těšínska

Vztahy mezi Čechy, Slováky a Poláky nebyly vždy idylické. Téměř před sto lety dokonce vrcholily krvavým konfliktem, který rozkmotřil i českou politickou scénu.

Třebaže rozpad Rakouska-Uherska znamenal do značné míry uvolnění národních svobod, přinesl s sebou také územní spory. Ty se týkaly především Těšínska. Představitelé polské vlády se prosazovali o poznání aktivněji než Češi, když prohlašovali, že Těšínsko patří Polsku, protože většina jeho obyvatel jsou Slezané a nejrozšířenějším jazykem je zde polština. Československo argumentovalo historickým právem a národnostními a strategickými důvody.

Prezident Edvard Beneš na návštěvě Zlína v roce 1935. Po jeho pravici Jan Antonín Baťa.

7 Zobrazit galerii

Prezident Edvard Beneš v červnu 1938 při prohlídce teritoriální protiletecké obrany

Edvard Beneš v uniformě při výročí bitvy u Zborova.

7 Zobrazit galerii

Československá legie Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Českoslovenští legionáři Zdroj: Getty Images

Prezident Edvard Beneš na návštěvě Zlína v roce 1935. Po jeho pravici Jan Antonín Baťa. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Prezident Edvard Beneš v červnu 1938 při prohlídce teritoriální protiletecké obrany Zdroj: profimedia.cz / ČTK

Edvard Beneš v uniformě při výročí bitvy u Zborova. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK

Charles de Gaulle a prezident Edvard Beneš v Alžírsku v roce 1944 Zdroj: Getty Images

Trianonskou dohodu z roku 1920 Maďaři chápou dodnes jako obrovskou křivdu. Za Československo podepsal Trianonskou smlouvu ministr zahraničí Edvard Beneš a velvyslanec v Londýně Štefan Osuský. Zdroj: Profimedia.cz

Československá legie Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Českoslovenští legionáři Zdroj: Getty Images

Prezident Edvard Beneš na návštěvě Zlína v roce 1935. Po jeho pravici Jan Antonín Baťa. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Prezident Edvard Beneš v červnu 1938 při prohlídce teritoriální protiletecké obrany Zdroj: profimedia.cz / ČTK

Edvard Beneš v uniformě při výročí bitvy u Zborova. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK

Charles de Gaulle a prezident Edvard Beneš v Alžírsku v roce 1944 Zdroj: Getty Images

Porcování Těšínska

Zástupci polských politických stran se 12. října 1918 usnesli, že Těšínsko patří Polsku, což podpořil Polský národní výbor pro Těšínsko, jenž území prohlásil za součást Polska. Zároveň byl 29. října ustaven Národní výbor pro Slezsko, jenž 1. listopadu vydal prohlášení, že přebírá vládu nad Slezskem. Situace se vymkla z rukou, nyní byly výbory dva.

Situaci navíc komplikovalo Německo, které samostatné Československo odmítalo uznat a naopak chtělo jeho část připojit k Německému Rakousku. Napětí mezi Čechy a Poláky mezitím rostlo, což vedlo k dohodě mezi československou a polskou vládou. V rámci této dohody připadla většina Těšínska Polsku. Silné záběry přebírání Těšínska polskými silami můžete vidět v pořadu Spor československo-polský na Prima Zoom.

Týden divů

Polsko začalo záhy porušovat některé body dohody. V první řadě pořádalo ve „své“ části Těšínska volby, kvůli nimž rozmístilo po kraji vojenské posádky. Zároveň začalo místní obyvatele odvádět do polské armády. To československo-polské vztahy ještě více přiostřilo, představitelé Československa proti konání voleb a vojenským obvodům protestovali a označili jej za nepřijatelný projev státní svrchovanosti. Polsko ale protest odmítlo a pokračovalo v odvodech. To byla poslední kapka. Ministerstvo národní obrany vydalo 19. ledna 1919 rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska a o dva dny později vyzvalo Polsko ke stažení polského vojska a orgánů z Těšínska. Polsko výzvu ignorovalo a po uplynutí stanovené lhůty začala Československá armáda postupovat. Začala sedmidenní válka.

Čtěte také: V Rusku zastřelili velitele ponorky. Na Ukrajině měl nařídit raketový útok na město

K československé armádě se přidaly jednotky československé legie, které postupovaly z Itálie. Vojska měla nad Poláky početní převahu, a tak postupovala poměrně rychle. Brzy se povedlo obsadit Bohumín, Orlovou a po těžkých bojích i Karvinou. Těšín byl obsazen 27. ledna prakticky bez boje. Polské jednotky ustoupily za Vislu, ale československá vojska je pronásledovala i tam.

Rozkol ve vládě

Určitý konflikt se rozhořel i mezi představiteli československé vlády. Zatímco prezident Masaryk československá vojska podporoval, předseda vlády Edvard Beneš v Paříži vnímal zamračené pohledy představitelů Dohody, a pod jejich nátlakem se pokoušel postup vojsk zastavit. To se mu nakonec podařilo, ale Masaryk tajně nařizoval armádě postupovat, dokud konflikt oficiálně neskončí.

Příměří bylo podepsáno 31. ledna 1919, a třebaže Masaryk vyjadřoval vojsku uznání, Beneš by je nejraději potrestal. Na to v dobovém tisku ostře reagoval Karel Kramář, jenž Beneše nařkl z toho, že politice nerozumí. Masaryk se Beneše zastal, anonymně a pomocí šifry v časopise ČAS. Coby prezident se totiž k těmto záležitostem nemohl vyjadřovat veřejně. Co se týče sporného území, to bylo postaveno pod mezinárodní kontrolu. Konflikt se dá na první pohled vnímat jako boj utlačovaných obyvatel proti roztahovačnému totalitnímu zlu, konflikt ale tak černobílý nebyl.

Padouši na obou stranách?

Výsledkem bojů bylo také 44 nebo 53 padlých, 124 zraněných a 7 nezvěstných na československé straně a 92 padlých, 855 zraněných a 813 nezvěstných na straně Polska. Nezvěstní byli především dezertéři. Co se týče ztrát na civilním obyvatelstvu, tam přesné záznamy nejsou. Faktem je, že v průmyslových oblastech Karviné a Třince se místní polské obyvatelstvo stavělo československým jednotkám na odpor. Podle polských záznamů často docházelo k masovým popravám polských milicionářů a týrání polských zajatců.

Československá strana přiznala 11 padlých polských milicionářů, popravu 18letého mladíka za úskočné zastřelení legionáře a popravu polského hutníka v Třinci. Z válečných zvěrstev se obviňovaly obě strany. Polsko vinilo československé jednotky z vraždění zajatců pažbami a šavlemi a vypichování očí, český tisk naopak psal o vraždách ze strany polských civilistů a Polácích, které padlému legionáři uřízli nos, uši a penis. Obě strany ale válečné zločiny popřely.

Zdroj: Český Rozhlas / Moravskoslezský deník