Byl Hitler šílený, anebo jen zlý od narození? Odpověď psychiatra

O Adolfu Hitlerovi se často říká, že byl šílený. Především proto, že hloubka jeho zla je v podstatě nepochopitelná. Ale historici i psychologové si zatím nejsou jistí, jestli opravdu trpěl, či netrpěl nějakou duševní chorobou. Definitivní odpověď vám nedáme ani v tomto článku, pokusíme se však přinést argumenty pro obě možnosti.

Asi nejlepší knihou na toto téma je Diagnosis of a Destructive Prophet od neurologa a psychiatra Dr. Fritze Redlicha. Ten po podrobném studiu většiny dostupných poznatků dospěl k závěru: „Hitler projevoval mnoho psychiatrických symptomů, od extrémní paranoi, až po další desítky problémů, které by zaplnily učebnici psychiatrie. Opravdovou duševní nemocí však zřejmě netrpěl."

Hitler a alkohol: když vůdce tajně popíjel

Hitlerův duševní stav by se dal označit za duševní poruchu, ale většina jeho osobnosti fungovala normálně a adekvátně tlaku, kterému byl německý kancléř vystaven. Podle špičkového psychiatra „Hitler dobře věděl, co dělá, a vědomě se rozhodl udělal to – s hrdostí a nadšením.“ Rozhodně netrpěl ničím, co by ho zbavovalo zodpovědnosti za jeho zločiny.

Profesor Redlich shromažďoval poznatky pro svou knihu přes 10 let. K výzkumu ho dovedly některé snahy omlouvat Adolfa Hitlera s tím, že mohl být celou dobu manipulovaný, například svým vlastním psychologem Theodorem Morellem. Během výzkumu narazil na to, že existuje mnoho jiných studií, které se duševnímu stavu Adolfa Hitlera věnovaly.

Ke své studii využil nejen ostatní studie, ale také všechny dobové lékařské poznatky sesbírané Dr. Morellem a dokonce i rozhovory se svědky. Co tedy o Hitlerovi opravdu zjistil?

Adolf Hitler trpěl spoustou problémů. Už od mládí ho trápily křeče v břiše, nadýmání, říhání a také silné zácpy. Od 30. let si stěžoval také na hučení v hlavě a zvonění v uších. Kromě toho ho bolelo u srdce, mučily ho migrény a vysoký krevní tlak. A abychom nezapomněli, měl problémy i se zrakem. Poté co ho v zákopech I. světové války zasáhl bojový plyn, dokonce dvakrát dočasně oslepl. Ke konci života pak Hitler určitě trpěl i Parkinsonovou chorobou.

Atentáty, které málem zničily svět. Dvě cesty k nacistickému světu

To není vůbec málo, ale doktor Redlich k tomuto známému seznamu přidal ještě několik dalších problémů, o nichž se u Hitlera zatím moc nemluvilo. Jedním z nich byl rozštěp páteřních obratlů, který mu kromě bolestí také způsoboval problémy při močení a časté záněty močového měchýře. S velkou pravděpodobností měl Hitler i hypospadii – to je netypické vyústění močové trubice nikoliv žaludem, ale někde jinde na těle penisu…

Podle Redlicha právě poslední dva stavy nejlépe vysvětlují Hitlerovu neschopnost navazovat sexuální vztahy a také neustálé mytí rukou, které jiní autoři přisuzovali nějaké psychóze nebo manickému chování.

Měl Hitler jen jedno varle?

Info: Muž může mít jedno až tři varlata. Jde však o výjimečné postižení. Jedno varle měl například také španělský diktátor Franco. Jeden z nejčastějších mýtů o Hitlerovi říká, že měl údajně mít jen jedno varle. Poté co Berlín dobyla Rudá armáda, tým sovětských patologů údajně provedl pitvu Hitlerova těla – a jedním z poznatků bylo, že Vůdci chybělo jedno varle. Redlich se k tomu problému nevyjadřuje, říká, že Sověti se mohli takto jen pokusit ukázat Hitlera jako lidskou zrůdu a vytvořit z něj trapnou figurku. Shodou okolností totiž na toto téma po Evropě kolovala už v průběhu války populární písnička: "Hitler má jen jednu kouli, Göring má dvě, ale velmi malé, Himmler má něco podobného, ale chudák Goebbbels nemá vůbec žádné.“

Podobně skeptický pohled má Redlich i na to, jestli byl Hitler závislý na drogách. Sice bral amfetamin, ale v té době šlo o dost rozšířenou praktiku, navíc amfetaminu nebral tolik, aby u něj vyvolal závislost. „Jediné, na čem si Hitler vybudoval závislost, byl čaj,“ dodává vědec.

Hitlerova duše

Ještě zajímavější než Hitlerův tělesný stav je jeho psychika. Ta budí zájem už doby II. světové války – tehdy si nechala americká vláda poprvé zpracovat Hitlerův psychologický profil. Hlavně proto, aby našla způsob, jak ho porazit… Po válce se pokoušelo vytvořit diktátorův psychologický profil mnoho psychoanalytiků.

Zamilovaný Hitler: láska k faraonce ho málem zničila

Hypotéz jsou desítky, ale jak už to u psychoanalýzy bývá, většinou se soustředí jen na některou historku z Hitlerova života a podle ní pak interpretují jeho život celý. Doktor Redlich tvrdí, že pro komplexní popis Hitlerova duševního života máme příliš málo poznatků. Přisuzovat mu Oidipův nebo kastrační komplex, jak dělá mnoho autorů, mu přijde poněkud bulvární.

Jedním z mála pramenů, jimž psycholog věří, je to, co o sobě Hitler sám řekl nebo napsal. Je například historicky prokázané, že Hitler věřil tomu, že jeho otec měl židovské předky a že zemřel na syfilis. To mohlo mladého Hitlera výrazně psychologicky formovat. Je dost pravděpodobné, že Hitler viděl příčinu svých tělesných a sexuálních postižení právě v „hříchu“ svého otce. Jeho fascinaci židovstvím spojeným se syfilidou je vidět i v Mein Kampfu – věnoval tomu celých 10 stránek!

Byl Hitler dobrý člověk?

Jedna z oblíbených otázek je, jak se mohl z nevinného dítěte stát masový vrah zodpovědný za smrt desítek milionů lidí. Odpověď není snadná, směřuje možná víc k metafyzice a teologii než k psychologii. Zvláštní je, že z Hitlerova mládí neexistují žádné doklady o tom, jestli nějak vybočoval. Nikdy netrápil zvířata, nešikanoval spolužáky, ani nepatřil mezi týrané děti. Byl zkrátka úplně obyčejný kluk – jestli ho trápily nějaké zásadní vnitřní problémy, o tom už dnes nic nezjistíme.

O to víc však víme o jeho duševním stavu na konci života. Zemřel sice v poměrně mladém věku, v pouhých 56 letech (ovšem s tělem starce), ale s pořádnou dávkou duševních problémů. Podle Dr. Redlicha je zjevné, že trpěl s určitostí paranoiou, narcisismem, depresemi a hypochondrií.