Bitva o Peleliu skončila téměř úplným vyhlazením posádky 11 000 Japonců

Z 11 000 Japonců jich přežilo jen 50. Američané tuhou bitvu vyhráli, také však měli obrovské ztráty

Válečné projekty Třetí říše V (2) - poslední boj

Malý ostrov Peleliu leží 500 km východně od Filipín a je součástí souostroví Karolíny. Za druhé světové války zde Japonci vybudovali letiště a hornatý vnitřek ostrova proměnili v důmyslnou a nesmírně odolnou pevnost.

Když se na ostrově o rozloze pouhých 13 km² vylodili 15. září 1944 první američtí vojáci, dostali se do ničivé palby. Domněnka, že předchozí intenzivní bombardování ostrova z námořních děl jakoukoliv obranu zničilo, byla mylná a Američanům trvalo celých 12 hodin, než se na pláži vůbec uchytili.

Američtí vojáci odpočívají po dobytí pláží na Peleliu

Letoun Douglas SBD Dauntless nad Peleliu v roce 1944

Posádka vlečné lodi v okolí Peleliu v září 1944

8 Zobrazit galerii

Příslušníci 1. divize námořní pěchoty se za pomoci tanků vydávají z pláže dál do vnitrozemí

8 Zobrazit galerii

Přečtěte si také: Geniální japonská strategie stála Američany 26 000 mrtvých a raněných. Podívejte se, jak sklapla past

Důmyslná obrana

Velitel obrany plukovník Kunio Nakagawa, 46letý veterán a zkušený válečník, se poučil z nedávné ztráty Saipanu a připravil Američanům past. Aby uchránil své jednotky před ničivým ostřelováním z děl, rozhodl se nechat na pobřeží minimum vojáků a obranu soustředit do vnitrozemí. Posádka 11 000 Japonců posílená o pracovní čety zde celé měsíce usilovně budovala v lesnatém a skalnatém terénu bunkry, tunely a palebná postavení.

Po tvrdých bojích Američané 27. září obsadili pobřežní oblasti ostrova a obklíčili Nakagawovy síly v kopcích Peleliu. Ve vnitrozemí ostrova na ně ale čekala mozaika 24 děl ráže 75 mm doplněná sítí 500 maskovaných jeskyní a kulometných hnízd, která bylo nutné jedno po druhém eliminovat. Zbylých 3000 Japonců kladlo tuhý odpor, území, které kontrolovali, se ale neustále zmenšovalo. Posledním místem odporu se stalo těžce opevněné Údolí smrti ležící uprostřed ostrova.

Smyčka se stahuje

Na začátku listopadu 1944 zbylo Nakagawovi pouhých 350 mužů trpících kritickým nedostatkem zásob. Návrhy svých důstojníků, aby nařídil poslední útok ve stylu banzai, ale Nakagawa odmítl. Nechtěl opakovat chybu obránců Saipanu a zbytečně vyplýtvat poslední síly. Řídil se snahou způsobit Američanům co největší ztráty.

Po dvou měsících bojů zbývalo Nakagawovi posledních 150 zocelených vojáků zatlačených na území o velikosti 11 fotbalových hřišť. Jak je vidět v dokumentu Válečné projekty Třetí říše na Prima ZOOM, poslední stanoviště plukovníka Nakagawy je na ostrově stále patrné. „Je to temné a pochmurné místo. První američtí vojáci, kteří se sem dostali, vypověděli, jak hluboko do země to bylo vytesané,“ říká v dokumentu vojenský historik Geoffrey Wawro.

Sakura, sakura

Když Američané Nakagawu obklíčili, věděl, že je konec. Císařskému generálnímu štábu do Tokia odeslal poslední zprávu znějící „sakura, sakura“. Označovala, že ostrov padl. Poté spáchal rituální sebevraždu seppuku.

Mohlo by vás také zajímat: Kouř, plameny a potopené lodě. Nálet na Pearl Harbor paradoxně prohrál Japoncům válku

Z 11 000 Japonců jich přežilo jen 50, mnozí z nich se skrývali na ostrově ještě dlouho po skončení války. Tehdy 23letý seržant Keidži Nakai se vzdal až v dubnu 1947, aniž tušil, že válka už dávno skončila. Američané za dobytí Peleliu zaplatili více než 1200 mrtvými a 6500 zraněnými vojáky. Bylo to největší procento ztrát ze všech bojišť Pacifiku.

Zdroj: Island Times, History