Bitva se stovkami obětí vůbec neměla proběhnout. Velitelům chyběla klíčová informace, což způsobilo katastrofu

V roce 1815, kdy se zdálo, že se válka mezi Spojenými státy a Velkou Británií chýlí ke svému konci, se rozhořela jedna z nejznámějších bitev v americké historii - Bitva o New Orleans. Tato událost, která se odehrála od 8. do 18. ledna, se stala posledním střetem druhé britsko-americké války (1812-1815) a zanechala trvalý otisk na americkém národní povědomí.

Mohlo by vás zajímat: Alternativní historie: Co kdyby americká občanská válka skončila příměřím?

Před samotnou bitvou došlo na klíčové události, které položily základy pro konflikt. Důvodem války byla řada nedorozumění a sporů mezi Spojenými státy a Velkou Británií, včetně otázek jako námořní práva, impressment (násilné odvádění námořníků do britského námořnictva) a podpora původních obyvatelů Severní Ameriky.

Navzdory tomu, že byla mírová dohoda mezi oběma znesvářenými mocnostmi, známá jako Mír z Gentu, navržena už v prosinci 1814, ke skutečnému příměří kvůli pomalému šíření zpráv nedošlo. Informace o podpisu dohody dorazily k americkému pobřeží až 8. ledna 1815 a šíření směrem do vnitrozemí rovněž nepatřilo k nejrychlejším. I z toho důvodu se bitva odehrála, i když vůbec nemusela, což jen násobí neštěstí, které se u New Orleans odehrálo.

Účastníci Bitvy

Na jedné straně stáli Američané pod vedením generála Andrewa Jacksona, který se stal národním hrdinou díky svému odvážnému postavení v boji. Na straně druhé byli Britové, kteří se rozhodli dobýt strategicky významný přístav New Orleans, klíčový pro obchod a kontrolu jižních oblastí.

Jackson měl pod svým velením rozmanitou armádu zahrnující vojáky, milice, piráty, a dokonce i spojence z řad místních Indiánů a svobodných Afroameričanů. Britové naopak poslali vysoce disciplinovanou a profesionální armádu, která se v minulosti osvědčila v evropských válkách.

Průběh Bitvy

Bitva o New Orleans začala formálně 8. ledna 1815, kdy britská armáda pod velením generála Edwarda Packenhama zaútočila na pozice americké armády vedené generálem Andrewem Jacksonem. Jackson, bývalý guvernér Tennessee, byl známý svou tvrdostí a rozhodností, což byly vlastnosti, které sehrály klíčovou roli v průběhu bitvy. Jackson pečlivě plánoval obranu města, využívajíc při tom přirozených překážek jako byla bažinatá krajina a řeka Mississippi. Hlavní obrannou linii tvořila série pevností a příkopů, které měly zpomalit postupující britské síly. Kromě toho byla postavena dřevěná bariéra známá jako „Line Jackson“, která měla bránit postupujícím vojákům.

První intenzivní střety proběhly hned 8. ledna, kdy britská armáda zaútočila na americké pozice. Britové, přesvědčeni o své lepší disciplíně a vojenském výcviku, byli ale překvapeni tvrdou a efektivní obranou Američanů. Britský útok byl odražen s těžkými ztrátami na obou stranách. Další britský útok na americké pozice byl naplánován na 23. prosince, ale Jackson byl dobře informován o jejich záměrech díky svým špiónům a připravil se na odpověď. Tuto akci americká armáda zvládla s mnohem menšími ztrátami než předchozí den.

Klíčovým momentem v bitvě byl britský pokus o dobytí pevnosti Redoubt No. 4, která byla jedním z klíčových bodů americké obrany. Britský generál Packenham si byl vědom důležitosti této pozice a rozhodl se ji obsadit za každou cenu. Přestože se britským jednotkám podařilo dočasně obsadit Redoubt, Jackson rychle reagoval a zaútočil s posilami, což vedlo k opětovnému obsazení pevnosti Američany. Britové utrpěli značné ztráty a Packenham byl během boje smrtelně zraněn.

V poslední den bitvy (18. ledna), po několika dnech těžkých bojů a neúspěšných pokusech o prolomení amerických linií, podnikli Britové poslední zoufalý útok. Americká obrana však zůstala pevná a neprodyšná, takže byli jejich protivníci nuceni ustoupit, ačkoliv se jednalo o rozkaz (nyní již mrtvého) generála Packenhama. Finální účet bitvy činil přibližně 300 mrtvých vojáků, v drtivé většině na straně Britů, přes 1300 zraněných a 500 ztracených či zajatých vojáků.

Důsledky bitvy

Bitva o New Orleans měla výrazné důsledky pro obě strany konfliktu. Pro Američany to bylo vítězství, které posílilo jejich národní hrdost a pověst jakožto síly, která se dokáže postavit i proti silnému evropskému nepříteli. Pro Britskou říši to byla ponižující porážka, která vedla k dalším diskusím o smyslu a nákladech britské expanze v Severní Americe.

Navíc šlo o poslední velkou událost druhé britsko-americké války, která zanechala trvalý otisk na americkém národním vědomí. Vítězství Američanů vytvořilo symbol národní odvahy a jednoty, což později posílilo Ameriku v době její expanze na západ a vývoji jejího vlastního národního charakteru.

Zdroj: Timeline, Today in History, Louisiana State Exhibit Museum, J. Kendall - History of New Orleans