Kroniky studené války byly plné naprosto bizarních nápadů. Nechyběly v nich ani atomové tanky Chrysler TV-8 a Objekt 279.

Největší sršeň světa zabije i člověka. Podívejte se, jak agresivně loví
Kroniky studené války byly plné naprosto bizarních nápadů. Nechyběly v nich ani atomové tanky Chrysler TV-8 a Objekt 279.
Technologická evoluce tanků se v posledních několika dekádách v zásadě zastavila na stroji, jehož silueta je co možná nejníže a který je definován celou řadou moderních senzorů. Po druhé světové válce, s nástupem války studené a příchodem jaderných technologií, však panovala představa o do značné míry odlišné budoucnosti – hned dva designy z obou stran železné opony totiž počítaly se vznikem tanků atomových.
Ačkoliv za nejznámější užití jaderné energie v pohánění strojů platí letadlové lodě, arktická plavidla a jaderné ponorky, během 50. a 60. let existovala celá řada alternativních vizí. Obě strany studené války například pracovaly na atomově poháněných letadlech, americké letectvo pak i na atomově poháněné řízené střele. Tank TV-8 navržený roku 1956 společností Chrysler však byl přesto unikání – není totiž mnoho podobných atomem poháněných strojů, které se měly pohybovat po zemi.
Zdroj energie v palubním jaderném reaktoru však byl jenom jednou z mnoha zvláštností TV-8. Stroj měl dále pak disponovat netypickým umístěním skoro všech systémů včetně motoru do masivní kapkovité věže – pásový podvozek a 90mm dělo byly jediné části, které „vyčuhovaly“ mimo behemotskou věž stroje. Její tvar a uspořádání mělo mimo jiné zajistit, že TV-8 by mohl i plavat na vodní hladině.
Chrysler TV-8
Zdroj:
Wikimedia Commons
Stroj byl rovněž vybaven pro zvládání atomového útoku – aby se posádka vyhnula oslepení a radiaci, mohla se ven z mašiny dívat pomocí televizních kamer. Alternativně přitom mohl TV-8 projít i řadou úprav včetně konvenčního (nejaderného) motoru – tak či onak, celková váha se pohybovala u 25 tun, z čehož 15 padlo na samotnou věž.
Jak plyne z historie vojenství, armáda nakonec koncept TV-8 nepřijala, přičemž oficiálním důvodem byla skutečnost, že design nepřinesl žádné významné zlepšení oproti běžným, již tehdy užívaným tankům. Naopak si lze dovodit, že obrovský profil TV-8 by byl pro tank zkázonosný jak na otevřeném poli, tak při pouličním boji.
Obskurní designové nápady se však nevyhýbaly jenom americkým plánovačům. Svého druhu atomový tank jménem Objekt 279 připravovala i Rudá armáda – nemělo však jít o stroj poháněný vlastním reaktorem jako u TV-8, nýbrž o stroj specificky navržený pro překonání podmínek atomové války využívající taktických jaderných útoků.
Šedesátitunový Objekt 279 toho měl docílit čtveřicí pásů namísto obvyklého páru, které disponovaly vynikající schopností překonat i ten nejkrušnější terén – 279ka by byla s to projet bažinatou oblastí, lesním porostem, a dokonce i překonat protitankové ježky. Co by nepřekonaly pásy, to by udusala značná hmotnost.
Objekt 279
To vše se mělo krajinou řítit rychlostí 55 km/h a operační vzdáleností 300 km na jednu nádrž. Třešničkou na dortu však bylo zejména vybavení chemickou, biologickou a radiologickou ochranou a až 319 mm tlustým pancéřováním zejména v oblasti úzkoprofilově tvarované věže, které mělo stroji umožnit přežít i relativně nedaleký jaderný výbuch.
Generálové sovětských vojsk po Objektu 279 nakonec přesto nechňapli – důvodem byla částečně obava z přílišné hmotnosti, která o 10 tun překračovala váhu dosavadních sovětských těžkých tanků a limitovala operační možnosti například při přesunu po mostech. Projektu pak definitivně zlomilo vaz interní nařízení Nikity Chruščova, které armádě zakazovalo adaptaci tanků těžších než 37 tun.
Na hypotetické setkání TV-8 a Objektu 279 tak krom fikce naštěstí nikdy nedošlo a oba kousky lze dnes najít pouze v různé formě v muzeích.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů