Atomové tanky měly změnit podobu válčení, byly však zamítnuty

Technologická evoluce tanků se v posledních několika dekádách v zásadě zastavila na stroji, jehož silueta je co možná nejníže a který je definován celou řadou moderních senzorů. Po druhé světové válce, s nástupem války studené a příchodem jaderných technologií, však panovala představa o do značné míry odlišné budoucnosti – hned dva designy z obou stran železné opony totiž počítaly se vznikem tanků atomových.

Plovoucí monstrum od Chrysleru

Ačkoliv za nejznámější užití jaderné energie v pohánění strojů platí letadlové lodě, arktická plavidla a jaderné ponorky, během 50. a 60. let existovala celá řada alternativních vizí. Obě strany studené války například pracovaly na atomově poháněných letadlech, americké letectvo pak i na atomově poháněné řízené střele. Tank TV-8 navržený roku 1956 společností Chrysler však byl přesto unikání – není totiž mnoho podobných atomem poháněných strojů, které se měly pohybovat po zemi.

Zdroj energie v palubním jaderném reaktoru však byl jenom jednou z mnoha zvláštností TV-8. Stroj měl dále pak disponovat netypickým umístěním skoro všech systémů včetně motoru do masivní kapkovité věže – pásový podvozek a 90mm dělo byly jediné části, které „vyčuhovaly“ mimo behemotskou věž stroje. Její tvar a uspořádání mělo mimo jiné zajistit, že TV-8 by mohl i plavat na vodní hladině.

Atomový tank Chrysler TV-8 Zdroj: Wikimedia Commons

Chrysler TV-8
Zdroj: Wikimedia Commons

Stroj byl rovněž vybaven pro zvládání atomového útoku – aby se posádka vyhnula oslepení a radiaci, mohla se ven z mašiny dívat pomocí televizních kamer. Alternativně přitom mohl TV-8 projít i řadou úprav včetně konvenčního (nejaderného) motoru – tak či onak, celková váha se pohybovala u 25 tun, z čehož 15 padlo na samotnou věž.

Jak plyne z historie vojenství, armáda nakonec koncept TV-8 nepřijala, přičemž oficiálním důvodem byla skutečnost, že design nepřinesl žádné významné zlepšení oproti běžným, již tehdy užívaným tankům. Naopak si lze dovodit, že obrovský profil TV-8 by byl pro tank zkázonosný jak na otevřeném poli, tak při pouličním boji.

Sovětská odpověď

Obskurní designové nápady se však nevyhýbaly jenom americkým plánovačům. Svého druhu atomový tank jménem Objekt 279 připravovala i Rudá armáda – nemělo však jít o stroj poháněný vlastním reaktorem jako u TV-8, nýbrž o stroj specificky navržený pro překonání podmínek atomové války využívající taktických jaderných útoků.

Šedesátitunový Objekt 279 toho měl docílit čtveřicí pásů namísto obvyklého páru, které disponovaly vynikající schopností překonat i ten nejkrušnější terén – 279ka by byla s to projet bažinatou oblastí, lesním porostem, a dokonce i překonat protitankové ježky. Co by nepřekonaly pásy, to by udusala značná hmotnost.

sovětský atomový tank - Objekt 279

Objekt 279

To vše se mělo krajinou řítit rychlostí 55 km/h a operační vzdáleností 300 km na jednu nádrž. Třešničkou na dortu však bylo zejména vybavení chemickou, biologickou a radiologickou ochranou a až 319 mm tlustým pancéřováním zejména v oblasti úzkoprofilově tvarované věže, které mělo stroji umožnit přežít i relativně nedaleký jaderný výbuch.

Generálové sovětských vojsk po Objektu 279 nakonec přesto nechňapli – důvodem byla částečně obava z přílišné hmotnosti, která o 10 tun překračovala váhu dosavadních sovětských těžkých tanků a limitovala operační možnosti například při přesunu po mostech. Projektu pak definitivně zlomilo vaz interní nařízení Nikity Chruščova, které armádě zakazovalo adaptaci tanků těžších než 37 tun.

Na hypotetické setkání TV-8 a Objektu 279 tak krom fikce naštěstí nikdy nedošlo a oba kousky lze dnes najít pouze v různé formě v muzeích.