Anatomie únosu aneb Jak přežít zajetí
Svět je nebezpečné místo. Snadno se vám může stát, že se ocitnete s hlavní samopalu u hlavy.
Tím hůře, musíte-li se z jakýchkoliv důvodů pohybovat v místech válečných konfliktů, na územích ovládaných gerilami nebo piráty. Pak se vám snadno může stát, že se ocitnete se samopalem u hlavy a skončíte jako rukojmí propagandy nebo záminka pro tučné výkupné. Jak přežít takový průšvih, o tom jsou následující řádky.
Tisíc a jeden důvod proč být unesen
Psal se rok 1983, když se skupina šestašedesáti československých občanů stala obětí únosu angolské povstalecké skupiny zvané Unita. Po zajetí následoval vyčerpávající pochod močály do hor dlouhý 1300 km. Utrpení, spojené s vyčerpáním, hladem, žízní a nemocemi tehdy nepřežil jeden člověk. Jako další příklad si můžeme uvést případ tří českých novinářů, kteří byli uneseni v roce 2004 v Iráku.
Každý, kdo z jakýchkoliv důvodů pobývá v rizikových oblastech, jako jsou válečná území, místa obývaná gerilami povstalců, gangy či piráty, musí počítat s tím, že se může stát obětí únosu. Důvody únosců mohou být různé. Jejich cílem může být získání výkupného, jak to často dělají piráti v oblasti somálského rohu, nebo může jít o snahu využít rukojmí jako živý štít a k propagandě, jak to dělal např. Saddám Husajn, nebo zajatec poslouží k výměně za vězněné spolubojovníky únosců atd.
Jsou různé formy, jakými se lze stát v zahraničí rukojmím. Může jít například o nenásilné zabavení pasu nebo o zatčení a obvinění ze špionáže. To vás může potkat v zemích, kde vládnou diktátorské režimy či v zemích České republice nepřátelských. Důvody bývají většinou politické. Jde například o to získat výhody v diplomatických jednáních, zneužít občany znepřátelené země k propagandě atp. Druhým způsobem, jak vzít rukojmí, je násilné jednání. Přepadení, ohrožování zbraní, střelba, spoutání. V tomto okamžiku se většinou stáváte objetí kriminálního činu, jehož motivací bývá například výkupné.
Krok č. 1 – neztratit sebekontrolu
Zastavme se blíže u druhé možnosti, kdy nás někdo zajme pod pohrůžkou násilí. Dostali jste se do středu násilného incidentu a je proti vám použito hrubé násilí. Co můžete dělat? Nic moc. Jste v šoku spoutáni, máte zavázané oči a jste odvlečeni např. do auta. V této situaci je třeba snažit se udržet si alespoň zbytky sebekontroly. Je totiž skutečností, že právě v tomto okamžiku je váš život ohrožen nejvíce. I výborně vycvičení teroristé jsou v případě takovéto akce nervózní a spouště jejich samopalů jsou o to “citlivější”.
Po prvotním zděšení se u vás mohou dostavit pocity, jako je naštvanost nebo podrážděnost. Je však nutné udržet podobné emoce na uzdě. Experti na podobné krizové situace doporučují, aby rukojmí s teroristy zachovávali tzv. pasivní kooperaci. Je třeba zůstat v klidu a povzbuzovat ostatní rukojmí, aby také zůstali v klidu.
Foto: V roce 1979 vtrhl rozvášněný dav na americkou ambasádu v Teheránu, kde posléze držel několik desítek amerických diplomatů a zaměstnanců jako rukojmí. Celé drama trvalo 444 dní a mělo dalekosáhlé důsledky na americkou politiku.
foto2_tn
Když se vyhrocená situace zklidní, pozorně sledujte dění. Kolik je únosců? Jaká je jejich motivace? Kde jsem a kam mě vezou? Kdo skupinu vede? Jaké mají teroristé zbraně? Je také třeba připravit se na dlouhé hodiny utrpení a nepohodlí. Musíte počítat s tím, že budete spoutáni se zavázanýma očima, budete mít hlad a žízeň a nebudete si moci dojít na toaletu. Potrápí vás zima, nebo naopak horko, nedostatek spánku a také časté přesuny. Právě ty jsou oblíbenou taktikou teroristů, obzvláště v městském prostředí. Přesuny rukojmí totiž znesnadňují jejich vypátrání.
Ještě těžší situaci mají rukojmí unesení například v horských oblastech či v oblastech neprostupných džunglí. Jsou často celé dny vlečeni neprostupnou či nehostinnou krajinou. Hlavním nepřítelem pak nejsou jen zbraně únosců, ale také vyčerpání či choroby.
Krok č. 2 – vytěžit ze slabosti
Doba vašeho věznění již trvá několik týdnů. I když se vaše situace může jevit zoufalá, skutečnost je taková, že vaše šance na přežití každým dnem stoupají. Nejvíce ohrožení jsou v této době staří a chronicky nemocní lidé. Lze totiž předpokládat, že se jim nedostává adekvátní léčby, což může vést ke zhoršování jejich zdravotního stavu, a dokonce je to může ohrožovat na životě.
Ne vždy však nemoc musí znamenat nevýhodu. Někdy se vyplatí pokusit ze své nemoci co nejvíce vytěžit. Když budete přehrávat vyčerpání nebo nevolnost, mohlo by se vám podařit vzbudit soucit. Získáte hodinku spánku navíc, nějaké jídlo, vodu. To nikdy neodmítejte! Hrdost vám život nezachrání a vy nikdy nevíte, kdy se budete moci najíst a napít znovu. Pokud jste zajatec, zmírní vaši věznitelé tlak, přestanou vás bít.
Krok č. 3 – navázat kontakt
Zajímavý psychologický jev ukazují pokusy, které se dělaly v bývalém Československu. Skupina lidí izolovaná v podzemní štole simulovala let na Mars. Jako jeden ze zdrojů potravy si pěstovali zvířata, konkrétně křepelky. Ty byly sice určeny k jídlu, ale v okamžiku, kdy skupina lidí zvířata pojmenovala, bylo těžší je zabít. Jsou to přeci živé bytosti.
Foto: Dánská rukojmí unesená somálskými piráty a následně za dramatických okolností osvobozená týmem amerického námořnictva SEAL Team 6, který se proslavil likvidací Usámy bin Ládina.
foto3_tn
A to je další důležitý faktor pro vaše přežití. Jste již v zajetí delší dobu, zkuste vytipovat nejslabšího z vašich věznitelů a ukažte mu, že jste lidská bytost. Bude vás pak těžší zabít. Mluvte o dětech, o rodině, pokud máte nějakou fotografii, ukažte ji a ptejte se: “Také máte děti?”
Krok č. 4 – Stockholmský syndrom
Po delší době zajetí se začíná skupinová dynamika mezi únosci a rukojmími měnit. Vyjednávání se vlečou. Vám se může zdát, že oficiální místa projevují jen málo snahy o vaše osvobození. Vždyť přeci požadavky únosců nejsou tak zásadní, aby jim nebylo možno vyhovět výměnou za váš cenný život. Ukončení celé té anabáze se najednou stane společným zájmem vaším i teroristů.
V extrémním případě se vám sami vaši věznitelé i jejich důvody začnou zdát oprávněné až sympatické. Mezi rukojmími a vězniteli vznikne jakési pozitivní pouto. Jsme to buď my (unesení a únosci), nebo oni (úřady). Jde o přirozenou podvědomou snahu přežít, a pocit sympatií k únoscům u některých rukojmí trvá i nějaký čas po vysvobození.
Krok č. 5 – záchranná akce
K vysvobození rukojmí může dojít několika způsoby. Buď se teroristé vzdají, nebo vás propustí výměnou za nějaké ústupky.
V extrémním případě je pro vaši záchranu podniknuta záchranná operace. Ta je většinou nečekaná, velice rychlá a razantní. V tomto okamžiku jste ve velkém nebezpečí. Jednak hrozí, že se vás vaši únosci pokusí zabít, ale daleko častěji se stává, že rukojmí zahyne v přestřelce.
Video: Ukázka z francouzského filmu “Speciální jednotka”, pojednávajícího o záchranné akci na osvobození dvou novinářů ze spárů Talibánu
V okamžiku vpádu záchranného týmu do místnosti se nejspíše leknete a budete v šoku. V tom okamžiku je třeba zalehnout k zemi a krýt si rukama hlavu. Musíte počítat s tím, že vy, i když jste rukojmí, budete záchranným týmem také pokládán za hrozbu. Můžete mít např. na sobě bombu. Takže bezprostředně po vpádu jednotky a eliminaci teroristů budete podroben prohlídce. Je třeba dodržovat instrukce vojáků, a to zejména probíhá-li záchranná operace na nepřátelském území a je třeba zajistit bezpečnou evakuaci.
Pokud jste přežili, gratulujte si. Vyhráno však nemáte. I dlouhou dobu po otřesném zážitku se může dostavit stav, zvaný PTSD, neboli posttraumatický stressový syndrom. Ale o tom až někdy příště...